Zaveďme speciální dluhovou daň
Dají se vlády demokratických zemí nějak účinně donutit, aby dál stát nadměrně nezadlužovaly? Odpověď na tuto otázku se intenzivně hledá zvlášť v posledních dvou letech. Přitom to zdaleka není nový problém. Tendence k zadlužovaní nabyla za posledních třicet let rozměrů předtím nevídaných (s výjimkou válečných období). Krize od r. 2008 pak jen zviditelnila a zdůraznila rozměr a systémový základ tohoto trendu.
„Předdůchody“ od r. 2014? Dejme se do práce.
Kdysi bývalo zvykem trestat posly špatných zpráv. Ještě, že tento zvyk zanikl. Dnes se totiž v médiích stanete snadno poslem špatné zprávy i přesto, že jste ji nikdy nevypustili z úst (klávesnice, psacího pera atd.).
Trochu spekulací o roce 2012 v pohledu hospodářském
O Řecko se už dnes vůbec nehraje, akutní problém jsou velké země jako Itálie a Španělsko. Bude to rok velké nejistoty, současně však i očekávání a nadějí.
Hodí se krize k reformám? Bohužel ano.
Hospodářské reformy se nejlépe dělají, když země prochází ekonomickým růstem. A nejvíc bývají potřeba tehdy, když se něco nedaří – třeba onen ekonomický růst. Bohužel, v České republice stále potřebujeme nejen změny reagující na recesi, ale i ty potřebné dlouhodobě.
Pár poznámek k summitu EU
Jelikož výsledky summitu Evropské unie ohledně řecké, či jinak řečeno dluhové krize budou hodnotit odborníci především z ekonomické a finanční roviny, dovoluji si zde přidat do diskuse pár krátkých provokativních poznámek bez dalšího komentáře.
Několik legend o penzijní reformě
Bude-li někdo časem sepisovat moderní české legendy, pak bych se moc přimlouval, aby nezapomněl na tu o penzijní reformě, na níž zbohatnou penzijní fondy, které ji konec konců také prosadily. Jde o krásný příběh a dal by se vyprávět stejně poutavě, jako legendy, jež posloužily coby základ k sepsání těch nejstarších kronik. Rozdíl je jen v tom, že z dneška zůstane řada faktů a písemných záznamů. Takže se ty legendy budou poněkud korigovat.
Nevíme nic a navíc ani přesně
Američané si mohou oddechnout, jejich stát nezbankrotuje a bude dál vyplácet vše, co má. Jinak to snad ani dopadnout nemohlo, selský rozum by těžko dovolil krach státních financí v zemi, která má pořád ještě hodně daleko do parametrů Řecka a podobných zemí. Jenže – co bude dál? Ani v USA nejde dluh navyšovat do nekonečna.
Řecko není jen o penězích
Málokdy se stává, aby média tak dlouho informovala o jednom problému, jako je tomu u řeckého hospodářského průšvihu. Asi je to tím, že úvahy o řešení se vyvíjí a dotýkají celého evropského prostoru. Hovoří-li se pak o potenciálním krachu eurozóny, má to podtext přitažlivý i pro řadu českých politiků.
Druhý pilíř? Takto raději ne.
Kvůli dobře známým demografickým trendům se český penzijní systém ve stávající podobě dostane postupně do neudržitelného stavu. Potřebuje proto reformu zásadního charakteru.
Na tom se shoduje naprostá většina odborné veřejnosti. V programovém prohlášení současné vlády najdeme deklaraci, že reforma důchodového systému je pro vládu prioritou. Po několika měsících jednání tu máme i návrh toho, co média začala nazývat "velkou penzijní reformou". Připomeňme v krátkosti její základní parametry.
Když prodělá jeden, prodělají všichni
Penzijní reforma bude levnější, než se čekalo. Fondu investujícímu výhradně do státních dluhopisů bude za správu náležet poplatek ve výši tří desetin procenta. Shodli se na tom politici a je to méně, než se čekalo, ohlásila média. Na úvahu, zda je to dost, nebo málo, přitom stále chybí dlouhá řada vstupních proměnných.Stejně tak pracují novináři s informací, že u "složitějších" fondů, investujících do širšího portfolia cenných papírů by se poplatky mohly pohybovat mezi 0,9 až 1,5 %. Někomu to připadá příliš.
