Kvůli dobře známým demografickým trendům se český penzijní systém ve stávající podobě dostane postupně do neudržitelného stavu. Potřebuje proto reformu zásadního charakteru.
Na tom se shoduje naprostá většina odborné veřejnosti. V programovém prohlášení současné vlády najdeme deklaraci, že reforma důchodového systému je pro vládu prioritou. Po několika měsících jednání tu máme i návrh toho, co média začala nazývat "velkou penzijní reformou". Připomeňme v krátkosti její základní parametry.

Dle koaličního kompromisu bude možné z odvodu na sociální pojištění (28 procent hrubé mzdy) vyvést tři procenta na soukromý důchodový účet, pokud přidáte ještě dvě procenta ze svého. Rozhodnutí pro "opt-out" bude dobrovolné a nevratné. Zároveň s sebou přináší snížení nároku na penzi z prvního (státního) pilíře zhruba o 20 procent.
Pro vstup do systému se starší 35 let budou muset rozhodnout před prvním lednem 2013, mladší pak do dosažení věku 35 let. Vyvedené prostředky v rámci druhého pilíře (stejně jako třetí pilíř) budou spravovat nově vzniklé penzijní společnosti. Výpadek příjmů v průběžném pilíři bude kompenzován postupným sjednocením sazeb DPH na 17,5 procenta.
Současný třetí pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem bude uzavřen pro nově příchozí klienty a bude reformován na doplňkové penzijní spoření. To bude fungovat na principu odděleného majetku penzijní společnosti a účastnických fondů, bude nabízet o něco vyšší státní podporu a zároveň zachová daňové zvýhodnění spoření.
Takto navržená reforma, pravda, přináší jistou vyšší míru diverzifikace zdrojů financování budoucích penzí a zároveň znamená posílení zásluhovosti, tedy vztahu sumy odvodů a velikosti důchodu. Otázkou ale zůstává, do jaké míry budou tyto klíčové parametry posíleny.
Zvolený princip dobrovolnosti vstupu do druhého pilíře jde totiž proti doporučením expertů a v důsledku i proti smyslu reformy. Lze to jistě chápat jako výsledek politického kompromisu, nicméně je zřejmé, že toto řešení bude mít své důsledky a dlouhodobě nebude optimální. Nebude totiž dosaženo cíle posílit budoucí penzijní úspory mladších generací, které již citelně pocítí pokles státních důchodů za 30 let a později.
Pokud již koaliční dohoda nestačila na zavedení povinného druhého pilíře, pak lze účast v druhém pilíři výrazně posílit zavedením automatické účasti. Místo aktivního souhlasu účastníka by bylo třeba vyjádřit aktivní nesouhlas s účastí ve druhém pilíři. Behaviorální ekonomie obecně (a česká zkušenost ještě výrazněji) ukazuje, že preference jedince pro zachování statu quo je značná. Proto by toto řešení mohlo vést k potřebnému vyššímu zapojení mladých do druhého pilíře.

Přes uvedené výhrady reformní balík v oblasti penzí přináší řadu užitečných změn. "Malá" důchodová reforma pokračuje s nezbytnými parametrickými změnami prvního pilíře a reaguje na nedávný nález Ústavního soudu. I nezbytná reforma třetího pilíře v navržené podobě více méně dává smysl, byť některé detaily budou ještě vyžadovat výrazné vylepšení.
Ale pokud ve víru politických a odborářských tahanic nebudeme schopni zásadně opravit navrženou konstrukci druhého pilíře ve směru posílení účasti mladších ročníků, pak raději takto navržený druhý pilíř opusťme.

Tento text byl publikován v deníku E15, dne 21.6.2011