Žijeme v mediální době, řekl bych v době charakterizované zkratkami všeho druhu (clipy, headliny). A tak se běžně stává, že media se široce zaobírají tématy s nepříliš významným obsahem a dopadem do života společnosti. Na druhé straně se okolo nás dějí události zásadní (asi také signifikantní) , které budou citelně ovlivňovat budoucnost v této zemi na mnoho let a přesto jejich mediální a posléze tedy i společenské vyznění je nesrovnatelně menší než tomu je v prvém případě.
Za takovou věc považuji to co se odehrálo včera 17.6.2009 v poslanecké sněmovně, kdy svornou rukou ČSSD, ODS a jednotlivců byly do změny zákona o spotřebních daních implementovány změny předpisů o obchodování s emisními povolenkami.

Na tomto místě musím zdůraznit, že nejsem ani příznivcem ani voličem jakékoliv strany zelených v ČR, nehlásím se k žádnému zelenému více či méně agresivnímu hnutí.
Na druhou stranu jsem nadšený zahrádkář amatér, miluji přírodu, vítám každou reálnou aktivitu, která pomáhá udržovat ekologickou rovnováhu kdekoliv okolo nás na této zemi. Nakonec snad ještě abych zcela dokonal svůj osobní „disclosure“ bych dodal, že pro dlouhodobou budoucnost vidím na severní polokouli jen dvě opravdová globální rizika a to je právě ekologie a stárnutí obyvatelstva.

Pojďme ale zpět do poněkud zamlžených malostranských prostor české politiky. Výsledkem předloženého pozměňovacího návrhu totiž bude to, že český stát se zříká budoucích příjmů za jemu EU přidělené emisní povolenky zhruba v hodnotě 70 mld.Kč ve prospěch energetických firem. Celá záležitost se sice tváří na první pohled ekologicky přátelsky. Totiž energetické firmy mají dostat část povolenek i po roce 2013 zdarma avšak musí ušetřené peníze investovat do moderních technologií a to s šibeničním termínem do konce roku 2011. To samozřejmě vydávají obhájci návrhu současně za protikrizové opatření.

Pominu tu část problému, která se týká zvýhodnění ČEZu, který jak se zdá je na tento model již předem dobře připraven, jako dominantního hráče na daném trhu,. Zásadní problém vidím v celé ekonomicko – institucionální struktuře dané operace, která myslím mnohé vypovídá o české politice dnešních dnů.

Veřejné rozpočty ČR dlouhodobě trpí hlubokou nerovnováhou strukturální povahy. Vedle celkově nedostatečné provozní a investiční efektivnosti veřejné sféry se stále více projevuje napětí mezi nastavením úrovně daňového zatížení - složená daňová kvóta v roce 2008 byla 36 % HDP (relativně liberální – „anglické“ daně) a rostoucími výdaji mandatorní povahy navázanými zejména na proces stárnutí české společnosti („švédské“ sociální transfery ) .
Jakmile s příchodem ekonomické recese ustal rostoucí proud daňových příjmů jako důsledek mimořádně konjunkturálně příznivé ekonomické situace v letech 2002 – 2008 (výpadek příjmů SR pro rok 2009 se odhaduje okolo 120 – 130 mld Kč., schodky veřejných rozpočtů (dále jen VR) se téměř okamžitě pohybují okolo 5 % HDP.
Odhady schodku na letošní rok se pohybují okolo 150 mld Kč.
Vládou čerstvě schválené střednědobé výdaje rámce uvažují o deficitu VR v následujících letech takto: 2010 -166 mld Kč. (-5,0% HDP); 2011 -160 mld Kč (-4,8%); 2012 -156 mld Kč (-4,2% HDP) .
Střednědobé výdajové rámce počítají s tím, že položka obsluha státního dluhu v následujících letech výrazně poroste. Zatímco letos MF počítá s výdaji na dluh ve výši 64 miliard korun, příští rok by to již mělo být 78 miliard a v roce 2012 dokonce 90 miliard korun.
Za této situace Poslanecká sněmovna souhlasí většinově s tím, že se stát vzdá svého legitimního budoucího příjmu v odhadované výši cca 70 mld. Kč.
K tomuto rozhodnutí ji stačí, že elektrárenské firmy budou investovat do ekologicky zaměřených projektů. Je nad slunce jasné, že správný postup by byl zcela opačný. Inkasovat tyto příjmy od těch, kteří budou potřebovat pro své podnikání kupovat emisní povolenky. Příjem státního rozpočtu z těchto povolenek pak alespoň z části může ulevit silně přetíženým veřejným financím. Energetické firmy mají přeci dost času na to aby se na náběh tohoto systému připravily a minimalizovaly tak tyto své náklady do budoucna.

Už dnes tuším jak při pravidelném zvyšovaní cen elektřiny někdy v roce 2014 bude argumentováno, že sice stát pomohl s emisními povolenkami ale firmy musely investovat do nákladných ekologických programů a hlavně, že cena elektřiny se tvoří na trhu a pro nás je relevantní trh německý a cena na burze v Lipsku opět v předchozím roce stoupla o 20 % a tudíž se stejně musí zachovat firmy operující v Česku.

Tak zase na shledanou v lepších a „zelenějších“ časech.