Věci do sebe zapadají. Právě dnes lezou dobrovolníci Greenpeace na komín prunéřovské elektrárny, která vychrlí ročně tolik oxidu uhličitého jako všechna česká auta za celý rok. Lze vypočítat, že Prunéřov je odpovědný za životy více než 60lidí - obětí globálních změn klimatu.
( ). Chtějí tak opakovaně upozornit na snahu ČEZu obejít při komplexní obnově elektrárny v Prunéřově zákon o tzv. integrované prevenci, který vyžaduje použití nejlepší dostupné technologie (BAT). Ta dnes umožňuje spalovat uhlí s účinností 42 až 44%, ČEZ se chystá z úsporných důvodů použít technologii z 80tých let s účinností jen 38%. Tedy jako byste do Škody 120 namontovali motor z Favorita, jezdili s ním dalším 25 let a vydávali to za ekologický počin. Server Aktuálně přitom v ten samý den zveřejňuje text poukazující na to, že zatímco starší země EU již třetí rok za sebou snižují emise skleníkových plynů , Česká republika se vydala přesně opačným směrem - emise zvyšuje.

Pokud jde o politiku ohledně emisí skleníkových plynů, představuje Česko prazvláštní úkaz. Zatímco vyspělé evropské demokracie se snaží skleníkového gina chytit alespoň do větší lahve, když už z jedné unikl, srdnaté a ke všemu odhodlané Česko bojuje proti všem. Ne a ne a ne! Klimatické změny spoluzapříčiněné člověkem neexistují, vědci tvrdící opak jsou zkorumpovaní, o množství povolenek na emise CO2 rozhodují lidé ze společností provozující zařízení jako je Prunéřov, žalujeme EU, že nám nepřidělila více povolenek, které stejně nevyužijeme. O využití naskýtajících se možností etablovat dříve strojírensky nadprůměrně vyspělou zemi v nových a velice perspektivních odvětvích obnovitelných zdrojů ani vidu ani slechu. Místo toho všeho čtou politici z not, které napsal někdo jiný: jádro, uhlí, jádro, uhlí …a tak pořád dokola. Dnešek je pouze ilustrací oblíbené hry na schovávanou. Místo řešení toho, že Prunéřov je prase, hrají novináři hru, jejímž scénáristou je opět ČEZ: zapomeňte na emise, Greenpeace prostřihli plot do elektrárny! Nevadí, že na tom není ani zbla pravdy, hlavně že se nemluví o emisích.

Mezi ostatními důvody ke skepsi však vidím jeden obzvláště významný z pohledu Česka. Varoval před ním v nedělních Otázkách Václava Moravce opakovaně ekonom Prof. Milan Zelený. Je jím technologické zaostávání. Stručně - každá krize přináší často revoluční skoky ve vývoji technologií. Protože jsou automobilky v Česku vlastněné cizími firmami, technické revoluce se budou odehrávat nejblíže firmám-matkám, nikoli v automobilové kolonii.

Energetika (a navazující energetické strojírenství) je však sektor, ve kterém stále ještě čeští vlastníci významnou roli hrají. Prostor pro vznik revolučních inovací zde tedy existuje.
A bude po nich beze vší pochybnosti velká poptávka. Potenciál českých vědeckých mozků je navíc velmi nadějný, jak z nedávné doby dokládá několik světových unikátů z českých hlav. Alespoň těm nejaderným ovšem chybí to, co jiným přebývá – peníze. Jsou proto pro politiku zajímaví akorát jako kanónfutr do politických programových prohlášení. Marná sláva – ČEZ je přece jen jiný oslík. A tak pořád dokola slyšíme: jádro, uhlí,…obnovitelné zdroje jsou drahé a je jich málo, jádro, uhlí…. Až se jeden děsí, že bude muset dávat dnešním politikům za vzor členy bývalého ÚV. Nepamatuji si, že by z jejich úst zaznělo něco jako: osobní počítače jsou neperspektivní, protože jsou drahé – cca 150tis Kč (v tehdejších penězích!) za primitivní mašinku, z dnešního pohledu. Vrhněme, tedy soudruzi, všechny své síly do děrných štítků! A to z jejich úst znělo ledacos.