Financování vědy a akademická protekce
Senátor Zlatuška se pokusil ve svém blogu dne 17. června (Stephen Hawking, financování vědy a akademické protekce) porovnat důvody, které vedly k tomu, že ve Velké Británii bylo ohroženo financování Lovellova radioteleskopu v Jodrell Bank s kauzou, kterou považuje za případ protekcionizmu v naší vědě. Na závěr svého článku žádá, aby se situace, kterou nazývá nepravděpodobná náhoda, transparentně vysvětlila. Protože se v tomto případě jedná o mou osobu, využívám možnosti vysvětlit čtenářům blogu o jaký případ „protekcionismu“ se jedná.
V r. 2005 skutečně Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) rozhodovalo o tom, kdo získá finanční prostředky v soutěži výzkumných center základního výzkumu. Projekt Centra neurověd, který jsem se spolupracovníky připravil se skutečně, jak senátor Zlatuška popisuje, umístil na devatenáctém místě, financováno bylo pouze osmnáct návrhů. Vnitřně mne celá situace velmi mrzela, zejména proto, že činnosti navrhovaného centra se mělo zúčastnit několik desítek vynikajících vědeckých pracovníků a hlavně proto, že se centrum mělo stát zdrojem pro zkvalitnění vědecké přípravy šedesáti doktorandů. Patrně jsme v návrhu něco zanedbali, co posuzovatelé považovali za podstatné nebo jsme naše plány dobře nevysvětlili. Brzy jsem na celou situaci zapomněl a věnoval se návalu jiných úkolů. Pak přišla zpráva, že naše Centrum bude přece jenom financováno. Pro další vysvětlení použiji raději slov úředníků Ministerstva školství, které jsem požádal o to, aby popsali, jak se stalo, že Centrum neurověd s určitým zpožděním získalo financování. Koneckonců podezření senátora Zlatušky z protekce směřovalo i tam. Toto je vysvětlení podané příslušným oddělením ministerstva:
Prof. Zlatuška v článku zmiňuje veřejnou soutěž vyhlášenou v roce 2004 na projekty programu LC (Centrum základního výzkumu). Soutěž proběhla v souladu s metodikou, tj. dva oponentské posudky, hodnocení zpravodaje a konečně verdikt odborného poradního orgánu (v čele OPO stál prof. Schmidt rovněž z Masarykovy univerzity). Pořadí projektů, doporučené odborným poradním orgánem, bylo MŠMT bez jakýchkoli zásahů schváleno. Pomyslná čára mezi přijatými a odmítnutými projekty byla samozřejmě odvislá od výše přidělených financí.
V téže době probíhala i soutěž na projekty aplikovaného výzkumu 1M (Výzkumná centra). Přesto, že obě soutěže byly hodnoceny komisemi s odlišným složením, prošel projekt prof. Hořejšího v obou soutěžích mezi vybrané projekty. Až po vyhlášení výsledků soutěže bylo zřejmé, že prof. Hořejší podal naprosto totožné projekty (včetně názvu), a proto byl MŠMT vyzván, aby od jednoho z nich odstoupil. (Žádné další projekty v rámci obou soutěží se nejevily jako totožné).
Prof. Hořejší odstoupil ze soutěže „LC“ v době, kdy již byly zveřejněny výsledky, stanovena pomyslná čára u posledního „financovatelného“ projektu a proto v ten okamžik nebyl řešen problém financování dalšího „podčárového“ projektu. U projektu prof. Hořejšího se objevila 0 (Kč), protože se již vědělo, že nebude financován; ovšem v původním pořadí se samozřejmě kalkulovalo s jeho nárokovanou dotací na rok 2005 (činila 14,5 mil). Po odstoupení prof. Hořejšího přišel na řadu projekt pod čarou LC 554 prof. Syky, který nárokoval 20 mil. Kč. Rozdíl 5,5 mil Kč byl kryt paušálním krácením návrhů projektů z důvodu posunu zahájení řešení všech projektů. Je zcela logické, že nemohl postoupit i projekt další v pořadí (byť měl téměř stejně vysoké ohodnocení), protože na něj jednoduše nezbyly prostředky.
Celá věc je naprosto transparentní. Výsledky byly vyhlášeny na základě hodnocení odborníků z OPO a MŠMT do hodnocení ani pořadí se nijak nezasahovalo. U projektu prof. Syky rozhodně nelze hovořit o protekci, protože tento projekt by nepostoupil mezi financované nebýt odstoupení prof. Hořejšího. Uvedený postup je zcela v souladu se zákonem o podpoře výzkumu a vývoje a je stejný jako u jiných veřejných soutěží.
Tolik tedy zodpovědní pracovníci MŠMT. Sám bych chtěl k výkladu dodat jen dvě poznámky. V Centru neurověd se úspěšně školí šedesát doktorandů, získávají možnost reprezentovat naší vědu na evropských fórech a stávají se autory a spoluautory mnoha desítek kvalitních publikací ve světové literatuře. Prostě daří se díky existenci Centra posunovat pomyslnou příčku kvality naší vědy ve výzkumu mozku vpřed. Do práce centra se zapojuje stále více doktorandů a vědeckých pracovníků ze zahraničí, jednoduše výzkum v této oblasti vzkvétá. Druhá poznámka je jiného rázu: pořadí projektů a jejich bodové hodnocení již není na webovských stránkách k nahlédnutí, jak mylně informuje senátor Zlatuška. Upřímně řečeno nenapadlo mne podívat se, kdo se umístil za námi a jaký je bodový rozdíl. Obecně to nebývá zvykem. Dnes je mi však jasné, že to musil být někdo z Masarykovy univerzity, jejímž rektorem senátor Zlatuška dříve byl. Tolik tedy k vysvětlení oné „protekce“.
V r. 2005 skutečně Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) rozhodovalo o tom, kdo získá finanční prostředky v soutěži výzkumných center základního výzkumu. Projekt Centra neurověd, který jsem se spolupracovníky připravil se skutečně, jak senátor Zlatuška popisuje, umístil na devatenáctém místě, financováno bylo pouze osmnáct návrhů. Vnitřně mne celá situace velmi mrzela, zejména proto, že činnosti navrhovaného centra se mělo zúčastnit několik desítek vynikajících vědeckých pracovníků a hlavně proto, že se centrum mělo stát zdrojem pro zkvalitnění vědecké přípravy šedesáti doktorandů. Patrně jsme v návrhu něco zanedbali, co posuzovatelé považovali za podstatné nebo jsme naše plány dobře nevysvětlili. Brzy jsem na celou situaci zapomněl a věnoval se návalu jiných úkolů. Pak přišla zpráva, že naše Centrum bude přece jenom financováno. Pro další vysvětlení použiji raději slov úředníků Ministerstva školství, které jsem požádal o to, aby popsali, jak se stalo, že Centrum neurověd s určitým zpožděním získalo financování. Koneckonců podezření senátora Zlatušky z protekce směřovalo i tam. Toto je vysvětlení podané příslušným oddělením ministerstva:
Prof. Zlatuška v článku zmiňuje veřejnou soutěž vyhlášenou v roce 2004 na projekty programu LC (Centrum základního výzkumu). Soutěž proběhla v souladu s metodikou, tj. dva oponentské posudky, hodnocení zpravodaje a konečně verdikt odborného poradního orgánu (v čele OPO stál prof. Schmidt rovněž z Masarykovy univerzity). Pořadí projektů, doporučené odborným poradním orgánem, bylo MŠMT bez jakýchkoli zásahů schváleno. Pomyslná čára mezi přijatými a odmítnutými projekty byla samozřejmě odvislá od výše přidělených financí.
V téže době probíhala i soutěž na projekty aplikovaného výzkumu 1M (Výzkumná centra). Přesto, že obě soutěže byly hodnoceny komisemi s odlišným složením, prošel projekt prof. Hořejšího v obou soutěžích mezi vybrané projekty. Až po vyhlášení výsledků soutěže bylo zřejmé, že prof. Hořejší podal naprosto totožné projekty (včetně názvu), a proto byl MŠMT vyzván, aby od jednoho z nich odstoupil. (Žádné další projekty v rámci obou soutěží se nejevily jako totožné).
Prof. Hořejší odstoupil ze soutěže „LC“ v době, kdy již byly zveřejněny výsledky, stanovena pomyslná čára u posledního „financovatelného“ projektu a proto v ten okamžik nebyl řešen problém financování dalšího „podčárového“ projektu. U projektu prof. Hořejšího se objevila 0 (Kč), protože se již vědělo, že nebude financován; ovšem v původním pořadí se samozřejmě kalkulovalo s jeho nárokovanou dotací na rok 2005 (činila 14,5 mil). Po odstoupení prof. Hořejšího přišel na řadu projekt pod čarou LC 554 prof. Syky, který nárokoval 20 mil. Kč. Rozdíl 5,5 mil Kč byl kryt paušálním krácením návrhů projektů z důvodu posunu zahájení řešení všech projektů. Je zcela logické, že nemohl postoupit i projekt další v pořadí (byť měl téměř stejně vysoké ohodnocení), protože na něj jednoduše nezbyly prostředky.
Celá věc je naprosto transparentní. Výsledky byly vyhlášeny na základě hodnocení odborníků z OPO a MŠMT do hodnocení ani pořadí se nijak nezasahovalo. U projektu prof. Syky rozhodně nelze hovořit o protekci, protože tento projekt by nepostoupil mezi financované nebýt odstoupení prof. Hořejšího. Uvedený postup je zcela v souladu se zákonem o podpoře výzkumu a vývoje a je stejný jako u jiných veřejných soutěží.
Tolik tedy zodpovědní pracovníci MŠMT. Sám bych chtěl k výkladu dodat jen dvě poznámky. V Centru neurověd se úspěšně školí šedesát doktorandů, získávají možnost reprezentovat naší vědu na evropských fórech a stávají se autory a spoluautory mnoha desítek kvalitních publikací ve světové literatuře. Prostě daří se díky existenci Centra posunovat pomyslnou příčku kvality naší vědy ve výzkumu mozku vpřed. Do práce centra se zapojuje stále více doktorandů a vědeckých pracovníků ze zahraničí, jednoduše výzkum v této oblasti vzkvétá. Druhá poznámka je jiného rázu: pořadí projektů a jejich bodové hodnocení již není na webovských stránkách k nahlédnutí, jak mylně informuje senátor Zlatuška. Upřímně řečeno nenapadlo mne podívat se, kdo se umístil za námi a jaký je bodový rozdíl. Obecně to nebývá zvykem. Dnes je mi však jasné, že to musil být někdo z Masarykovy univerzity, jejímž rektorem senátor Zlatuška dříve byl. Tolik tedy k vysvětlení oné „protekce“.