Práce novináře vede k tomu, že se člověk stává otrlým. Už jsem si na ledacos zvykl. Ale stejně mě ještě občas něco překvapí. Teď třeba čtenářská debata pod článkem o hezkém snímku vesmíru publikovaném v Atuálně.cz v rubrice věda, kterou mám na starosti.

Pár čtenářů tam projevovalo svou nespokojenost. A to typickým způsobem vypovídajícím o úrovni anonymních debat. Třeba jeden, podepsaný jako Martin, byl krutě uštěpačný: "25 svetelnych minut: aktualne.cz....prosim uz radsi nic nepiste, diky".

Jiný, pojmenovaný Max, byl tvrdě útočný: " 25 sv. minut....: Opravdu jsem se tak nepobavil jako dnes. Pokud hodláte psát seriozni zprávy, přečtěte si alespoň základní věci o astronomii, astrofyzice, astro.... prostě vše co má v názvu astro a nepište tady takové slinty jako 25 světelných minut. Jste horší než na Seznamu. Na Seznamu řádí cenzor, tady hloupost."

Kdo něco ví, bývá slušnější
Oněch pětadvacet světlených minut je ve zmíněném článku zmíněno v popisku pod fotografií.

Novinář je jenom člověk a může udělat chybu. A psaní o vědě není zrovna dvakrát jednoduché. Proto jsem rád, když mě čtenáři na případnou nepřesnost upozorní, abych ji mohl opravit. (Koneckonců, chyby se najdou i v nejlepších encyklopediích, které autorské týmy zpracovávají dlouhá léta. A ne jen pár hodin nebo dokonce minut, které má na svůj článek k dispozici novinář.)

Po dlouhém pozorování mi připadá, že lidé, kteří o tématu něco vědí, se častěji vyjadřují slušně, i když se jim článek z jakéhokoli důvodu nelíbí.

Naopak různí hulváti, kterých je v internetových diskusích dost a dost, se obvykle brzy odhalí jako neználkové, kteří si prostě přišli jen tak zanadávat a někoho urazit.

Psychická pomoc
Utěšuji se tím, že jim i moje články slouží jako psychická pomoc. V debatě o nich se vyřádí, uvolní frustrace, a (snad) se pak k lidem kolem sebe chovají slušněji. Vlastně tak anonymní internetové diskuse mohou aspoň zčásti nahradit odbornou pomoc u specializovaných psychoterapeutů, k nimž by frustrovaní nezdvořáci dobrovolně nikdy nešli.

Ale vraťme se k debatě o světelných minutách. V nich žádnou chybu hledat nemusíme.

Jiní čtenáři v diskusi pod článkem hned vysvětlili, že toto měřítko je odvozeno od jedné ze základních jednotek pro měření vzdálenosti ve vesmíru, což je světelný rok. Tedy délka, kterou světlo urazí za tuhle dobu. A to samozřejmě při rychlosti 300 000 kilometrů za sekundu; neboli za vteřinu, což je jednotka času, které každý rozumí, i když není oficiální.

Světelná minuta je jednotka vcelku běžně používaná a není nutné se nad ní pohoršovat. Její výhodou je, že dává i laikovi jednoduché srovnávací měřítko pro obrovský vesmír, aniž by se muselo počítat v bilionech kilometrů nebo v obtížně představitelných parsecích.

Krása bez škodolibosti
Vše je tedy v pořádku, jiní čtenáři to neznalému Martinovi a Maxovi vysvětlili.

Možná bych mohl Martinovi jeho jazykem vzkázat, ať už radši do čtenářských debat nic nepíše, díky. A Maxovi něco o "serioznosti" (v jeho pravopise s krátkým "o") a o hlouposti.

Ale nechci být škodolibý. Co jsou lidské zloby proti vesmíru. Vždyť se na ten článek taky podívejte. Najdete jej tady.

Pokud vás nezajímají podrobnosti o kosmických objektech a nechcete se ani nimrat ve světelných minutách, prostě si v něm prohlédněte fotografii Holmesovy komety v (optickém) sousedství mlhoviny Kalifornie. Je to hezký snímek, který nemohou žádné úšklebky pokazit.

Hezkou podívanou!