V polovině února jsem byl pozván pracovně do Madridu, abych zde a ještě ve Valencii pro učitele a studenty středních škol podal svědectví o holocaustu českých a moravských Romů. Stalo se tak díky iniciativě Českého centra při velvyslanectví a díky jeho řediteli Stanislavu Škodovi.

Španělští Romové měli do jisté míry štěstí, že je nepostihla genocida v koncentračních táborech Třetí říše, byť mnohá protivenství je pronásledovala dlouhých 500 let až do nové ústavy v roce 1978, kdy se postupně jejich situace zlepšuje. Od roku 1939, v době počínající světové války, až do roku 1975 bylo Španělsko v područí Francovy diktatury a Němci do vojenské diktatury Franca nijak nezasahovali.

Byl jsem rovněž přizván na seminář o roku 1968 probíhající na fakultě informatiky madridské univerzity.

Svět je malý. I velké Španělsko, ovšemže spíše v intelektuálních kruzích, se zajímá o pohnutou historii malého národa v kontextu tehdejší celé Evropy a jeho reflexe do současnosti. Bylo symptomatické, že i zde byla diskutována situace kolem cikánského tábora Lety u Písku a stále přítomné vepřové farmy, která byla obecně vnímána jako místo znesvěcující památku obětí a to nejen přítomnými Romy, ale i všemi dalšími účastníky.

Když se na půdě univerzity mluvilo o roku 1968, jméno Václava Havla dominovalo spolu s Chartou 77 jako něco, co vneslo nové a významné poselství do celé tehdejší Evropy.

Při prezentaci těchto událostí v ČR nebo i bývalé ČSR a jejich významu tak dělá České centrum skvělou a nedoceněnou práci pro dobré jméno naší země. Budiž toto ocenění zmíněno v okamžiku spíše omezené podpory ze strany české vlády.

To je nepochybné a dobré renomé Českých center po celém širém světě, kde jsou.

K takovému výsledku přispívají i dělné a naprosto neformální přátelské vztahy na velvyslanectví v Madridu panující, počínaje velvyslankyní Kateřinou Lukešovou a konče milými a šikovnými, jazykově dobře vybavenými stážistkami.

Španělští Romové jsou organizováni jako u nás v sektoru nevládních institucí, existujících již z počátku 70 let m.s. Patří mezi ně Asoción Nacionál Presencia Gitana, Mladí z Fundación Secretariado Gitano nebo mládežnické centrum Gitana Aire Nuevo Caló (překládat snad netřeba). Jejich cílem je reálná a aktivní prezentace Romů do společnosti, snaha o participaci v lokální a celostátní politice, obnovení a posílení hodnot Romů v programu prosazování jejich identity i v historických souvislostech a to nejen ve Španělsku, ale i v celé Evropě.

Po pravdě, nic nového pro československé, české nebo moravské Romy, včetně úsilí trvajícího již také od počátku 70 let m.s. Vzpomeňme na dnes již legendární Svaz Cikánů-Romů vzniklý v Brně.

Přesto však je ve Španělsku diametrálně odlišná situace od ČR. Španělé jsou tolerantní občané. Nevyvolávají žádné apriorní averze vůči Romům. Berou je jako jednu z menšin, bez dalších nepříznivých asociací a předsudků. Všechno hned vypadá jinak, snadněji a lidštěji. Španělských Romů není zrovna málo i na tuto velikou zemi. Počítá se jich na tři čtvrtě milionu.

Na největším madridském náměstí jsem zaznamenal na jedné z budov nápis: Refuges welcome. Nic na tom nemění skutečnost, že na severním pobřeží Maroka v enklávách dvou španělských měst se budují překážky pro volný pohyb běženců. Nepochybně pro dokonalejší evidenci a rozlišení těch, kteří pomoc potřebují a těch, kdo se z ní snaží jen těžit.

Mimochodem, v Madridu nepotkáte obézního člověka. Nepochybně skvělý důsledek požívání mořských plodů. Že by i zdravá výživa ovlivňovala vzájemné vztahy mezi lidmi?