Ať dál funguje prasečák bez překážek!

24. června se na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku sešla evropská reprezentace Romů podpořená řadou i oficiálních evropských činitelů v počtu ne méně než 300 lidí. Iniciátory tohoto protestu nebyli čeští Romové, byť se ho účastnili.

Prezident Zeman opět prokázal, že stojí proti všem a skoro jako vždy jindy i tentokrát šlápl do něčeho velmi nechutného. Není to jen vyjádření jiného názoru, je to zcela evidentní popření památky na oběti romského holokaustu.

Není to ani poprvé, co veřejně vystupuje proti Romům a pokud je přímo nehaní, velmi je poškozuje. A nemylme se: Mluví-li o ekonomických aspektech a nákladech z kapes daňových poplatníků při odkupu prasečáku, je to opět jen jedno z jeho nepodařených srovnávání, které je zcela mimo mísu. Pan Zeman má opět nejméně 15 let zpoždění, věci již doznaly zcela jiných obrysů.

Jen několik poznámek:

Dovolil by si Zeman takto hovořit o dehonestujícím prvku piety obětí v případě Ležáků a Lidic, kdyby skutečně takový existoval? Pochybuji o tom.

Na adresu Romů verbálně vyslal již několik han a lží. Připomenu: když při jedné ze svých spanilých jízd v Liberci na dotaz jedné Romky, kdy už Romové budou slušně bydlet, odpověděl, že až tehdy, kdy přestanou pálit parkety v těch bytech. Tentokrát měl Zeman zpoždění nejméně 40 let. Nejsmutnější je, že tento hloupý bonmot vyvolal nadšený potlesk davů. Symptomatické, není-liž pravda?

Jsou i jiné podobné škody páchané na Romech: jeho podpora romských dětí ve školách jim blízkých, není nic jiného než podraz na vládě v jeho programu integrace Romů do společnosti, který je na vládních stolech již nejméně 15 let.

Přeje-li si pan prezident, aby prasečák fungoval dál, poškozuje tím bezpochyby nejen Romy a jejich úsilí. Nejvíce poškozuje českou společnost v očích celé kulturní Evropy, neboť tak činí z postu úřadu prezidenta. A to je ta největší hrůza.

Prezident Zeman neví při tomto svém bohorovném prohřešku nic o plánech vlády, co na vykoupených pozemcích má být. Žádný prázdný prostor, nýbrž vybudování památníku, který by konečně přiřadil i oběti Romů mezi všechny ostatní na společném díle velkého osvobozovacího úsilí českého a slovenského národa.

Měl by také vědět, že i českou romskou reprezentaci zajímá, aby se v místě samém nezvýšila nezaměstnanost, nýbrž že by farma byla přemístěna jen někam jinam poblíž. Peníze nikdy nebyly překážkou k realizaci tohoto kroku. Byl to vždy jen a jen nedostatek politické vůle a dost možná, dovolím si v této souvislosti troufale říci, že pieta a paměť na romské oběti dosud neměla srovnání s jinými oběťmi. Dost možná, že převažoval jen materiální pohled, který nám tak přesvědčivě a po pravdě řečeno i hanebně právě představuje nejvyšší ústavní činitel této země.