Strhující podívaná na vystoupení rumunské romské kapely Mahala Rai Banda v sobotu v gala pořadu romského světového mezinárodního festivalu Khamoro byla vyvrcholením celého večera. Romští hudebníci, pocházející z rumunské vesnice Clejani, jakoby hráli o život.

Za nimi na pozadí promítané filmové plameny, dokreslovaly atmosféru pohnutého života Romů. Tato kapela kombinuje tradiční romskou lidovou hudbu, moderní styly bukurešťských ghett s orientálními a balkánskými rytmy. Tak nějak podobně se to má se všemi kapelami a soubory, které se už po dvanácté setkávají ne tomto romském festivalu. Vždy dokáží ukázat sdostatek vlastní tvůrčí invence, která čerpá z romských zdrojů, byť často přebírají i prvky prostředí v němž žijí, často i s nezbytným sklonem ke komerci. To není výtka, taková je doba, jinak by jen stěží všechno prošlo s tak výrazným úspěchem a pozorností veřejnosti.

Khamoro v romštině znamená sluníčko. Organizátoři tohoto festivalu si věru nemohli vymyslet případnější název. Jakoby mu do vínku chtěli dát znamení úsměvu a nabídky toho nejlepšího, co Romové mohou poskytnout s otevřeným srdcem a ve vší upřímnosti.

Za vším stojí občanské sdružení Slovo 21 a Studio Production Saga s.r.o. Každým rokem se objevují v Praze nové a nové soubory z celého světa, a už jen okolnost, že se daří udržet poměrně vysokou laťku kvality těchto souborů, je samo o sobě zázrakem a pochvalou organizátorů. Ukazuje to však i na to, že romská kultura čerpá z bezedné studnice možností a každým rokem přichází Khamoro s něčím novým a nečekaným. České i slovenské romské kapely se této soutěže vyrovnávají se ctí.

Tentokrát to byla světová premiéra romské opery Invisible Gipsy (Neviditelný Cikán). Je dílem srbského romského umělce Zorana Tairoviče. Aniž bychom mluvili o obsahu tohoto díla či o jeho kvalitách, je tato opera nesporným dokladem o vzestupu romských tvůrců i v oblastech naprosto nečekaných.

Ale týdenní pořad festivalu Khamoro nespočívá jen ve vystoupení nejrůznějších kapel. Je doprovázen i akcemi, které umožňují nahlédnout vedle kultury i do romské historie a současnosti. Tentokrát to byla vernisáž výstavy „Genocida Romů za 2.světové války“, uspořádaná Muzeem romské kultury v Brně ve Slovenském kulturním institutu. Potrvá do 16.června.

Na americké ambasádě zase proběhl dvoudenní seminář „Romská identita“. Není bez zajímavosti, že právě tato identita je zpochybňována některými autory, kteří přispívají dokonce do vládních materiálů, a kteří ji považují za největší překážku emancipace Romů. To ovšem může říci pouze člověk, který neviděl Khamoro nebo se nemohl účastnit tohoto semináře a naslouchat v něm jednající sebevědomé romské evropské elitě.

Bezkonkurenčně skvělé bylo i taneční vystoupení souboru Romano Atmo (Romská duše v olašské romštině), které bylo vlastně workshopem tradičního tance ukrajinských olašských Romů s nepřekonatelným Peťou Lurčenkem (Petio Lourtchenko), dnes žijícím a pracujícím ve Francii.

To všechno a ještě mnoho jiného. I něco podstatně důležitějšího. Romská kultura vstupuje do povědomí širší veřejnosti díky takovým akcím, jako je Khamoro, a s ní i jiný pohled na Romy. To je nesmírně důležité – to vzájemné poznání, které je současně i cestou k vzájemné toleranci, kterou tolik naše společnost potřebuje.