Co je a co není privatizační zločin?
Tak zní základní otázka, kterou musí nyní řešit státní zástupci poté, co šéf pražského vrchního státního zastupitelství dr. Vlastimil Rampula předal kauzu Mostecké uhelné společnosti do Brna a Nejvyšší státní zastupitelství ji postoupilo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Připomeňme jen, že Švýcaři v této souvislosti zablokovali na kontech 12 miliard korun, ke kterým se náš stát nehlásil: nikomu nechyběly. Ve Švýcarsku jsou majitelé podezřelí z praní špinavých peněz. Dr. Rampula majitele v čele s Antonínem Koláčkem nestíhal, protože tvrdil, že nelze v tomto případě hovořit o privatizaci. Podle něj šlo jen o prodej 46 procent akcií, jenže ty akcie byly zakoupeny za peníze firmy. Navíc dr. Rampula říkal, že kauza je po deseti letech promlčená. Kdyby ovšem šlo o privatizační zločin, je promlčecí lhůta dvacetiletá. Proto jsem se Nejvyššího státního zástupce dr. Pavla Zemana zeptal: Co to je privatizační zločin?
Evropané již nechtějí dál spořit
Podle zahraničních komentátorů lze usuzovat na to, že nálada v Evropě se začíná zásadně proměňovat. Experti čím dál tím častěji říkají, že spořivé programy situaci zadlužených zemí ještě více zhoršují a naopak nabízejí velmi bohaté investiční programy. A tyto změny mohou velmi rychle podpořit i výsledky víkendových voleb v Řecku a ve Francii, kde strany a jejich představitelé, kteří podporovali úsporná opatření, přestávají hrát rozhodující roli. To znamená v Řecku strany Pasok, což jsou socialisté a Nea Demokratia, které již nemají v parlamentu většinu, a ve Francii republikáni. Kandidát socialistů Francois Hollande nabízí, že bude tlačit na Centrální banku, aby kromě finanční stability podporovala výrazně i hospodářský růst. Něco takového by v Evropě znamenalo změnu základních paradigmat, i když ještě před nedávnem se všude hovořilo o tom, že spoření nemá alternativu, a to hlavně kvůli vysokým dluhům v jižních zemích Evropské unie. Vyžadovala se opatření, která by zajistila minimální státní výdaje nebo vysoké daně, či nejlépe oboje najednou.
Odpověď dr. Zdeňku Koudelkovi aneb Proč je dobře, že přičinlivý a úslužný právník není soudcem Ústavního soudu
Minulý týden jsem na stanici Český rozhlas 6 odvysílal (a ve svém blogu zde zveřejnil) komentář s názvem Senát versus prezident Klaus 2 : 0, který na svém blogu okomentoval dr. Zdeněk Koudelka, jeden ze dvou kandidátů na ústavního soudce, který neprošel (viz text Hvížďala a novinářský šunt).
Murdoch, Janoušek a Bém aneb Nečas by se měl opět poučit od Camerona
Dne 1. května 2012 vydala francouzská tisková agentura AFP (Agence France-Presse) zprávu, v níž stojí, že britská parlamentní komise, jež prověřovala nekalé aktivity médií magnáta Ruperta Murdocha ve Velké Británii, ukončila svou činnost. Murdochova média totiž mimo jiné odposlouchávala telefony příbuzných obětí teroristického útoku v Londýně v roce 2005 či vojáků padlých ve válce v Afghánistánu a Iráku a asi dva tisíce dalších lidí, včetně prominentů, hvězd a celebrit. Výsledky vyšetřování komise, která byla zřízena z podnětu premiéra Davida Camerona, byly tentýž den zveřejněny. Komise měla za úkol prověřit etickou stránku fungování médií.
Senát versus prezident Klaus: 2 : 0
Senát zamítl prezidentu Václavu Klausovi druhou nominaci na ústavního soudce, a to už je dobrý důvod se zamyslet nad tím, jaké lidi pan prezident do této instituce, která má bdít na dodržování Ústavy, navrhuje a nespokojit se jen s jeho vyjádřením, že jde o politický boj.
ODS ztrácí pud sebezáchovy: otevírá prostor krajní levici a pravici aneb tuto zemi už neřídí ani vláda, ani parlament
Minulý týden, dne 26. dubna 2012, se v brněnském Divadle Husa na provázku sešli na tiskové konferenci někteří představitelé třiadvaceti občanských iniciativ a organizací, kteří se sdružili v platformě Ukradli jste nám stát, vraťte ho zpátky. Na setkání předložili kromě jiného návrh na změnu § 48 odstavce 1. zákona č.90 z roku 1995, která by umožnila vznik nezávislé parlamentní komise, do níž by mohli být voleni i nepolitici. Komise by se pokusila vyšetřit napojení některých politiků na krajské mafiánské struktury, které ovlivňují justici, policii a státní správu a své závěry by v obecné rovině zveřejnila a konkrétní poznatky předala justici.
Člověk Škvorecký
Čtvrt roku po úmrtí spisovatele a nakladatele Josefa Škvoreckého vychází kniha rozhovorů, které s ním a jeho ženou Zdenou vedl publicista Karel Hvížďala. Škvorecký zde hovoří o studiu, kdy se z premianta stal kvůli lásce propadlík, o nakladatelství i o zkušenostech s StB.
Justice a jedinec aneb Politici jako lidský druh v ohrožení
U nás často skloňovaný kapitalismus funguje nejlépe ve starých protestantských zemích jako je Velká Británie a Holandsko, kde platí velký stupeň transparentnosti, zákon o přístupu všech ke všem informacím byl například ve Švédsku zaveden v roce 1776, u nás až v roce 1999 a dodnes se nedodržuje, a kde existovala stolice nezávislého soudce dříve, než se tam zrodil kapitalismus. Důsledek je nabíledni: slovo, smlouva a zákon tam platí bez výjimek.
Žijeme v kritické době: bude u nás poloautoritářský režim, nebo demokracie
Rozhovor s Jiřím Přibáněm, profesorem právní filozofie a sociologie na univerzitě ve velšském Cardiffu.
