Nedávno jeden z čelních představitelů české justice řekl: V Česku je dneska možné právně zdůvodnit jakýkoliv krok. Záleží jen na tom, jestli vycházíte z evropského práva, z českého práva, z pozitivistické tradice, nebo sociologického výkladu práva.

Zní to obludně, ale je to zřejmě tak, jak dokládá reakce českých radních a politiků na pověření člena Rady Českého rozhlasu Antonína Zelenky výkonem funkce řízení odboru vnějších vztahů a komunikace na ministerstvu školství. Zákon o Českém rozhlase ale přesně vyjmenovává funkce, které jsou s členstvím v jeho radě neslučitelné a mezi nimi je i "jakákoliv funkce ve státní správě." A má to logiku, protože jinak vzniká velmi vážně podezření, že si pan ministr do funkce šéfa tiskového odboru dosadil někoho, kdo jako jeho PR muž bude ovlivňovat zprávy o výkonu pana ministra, s nímž je veřejnost i opozice silně nespokojena ve veřejnoprávním rozhlase. K tomu na první pohled není co dodat. Pan Zelenka by se měl buď vzdát funkce v Radě, nebo na ministerstvu. On ale místo toho, přesně jak řekl vysoce postavený muž, přinesl na Radu tři posudky, které jeho krok zůstat v obou funkcích nezpochybňují, s odvoláním prý na to, že do funkce na ministerstvu nebyl jmenován, ale že byl řízením pouze pověřen. To je výmluva hodná žáka třetí bé, který tvrdí, že nebyl za školou, ale jen se byl projít: protože skutková podstata zůstává tatáž. Pan Zelenka může ovlivňovat zpravodajství a žák třetí bé nebyl ve škole.

Horší je, že pana Zelenku v jeho úmyslu nejprve podpořili zbylí členové Rady, když jim ve čtvrtek minulý týden své rozklady předložil, ale hlavně, že mu de facto vyšel vstříc i sněmovní volební výbor, kterému sdělil Parlamentní institut, že pan Zelenka ve střetu zájmu je a že by měl z funkce radního kvůli porušení zákona odstoupit. Zelenka se prý podle Práva bránil větou: "To by nikdo nemohl dělat ani vrátného státní instituce." Jenže pan Zelenka si plete funkci se zaměstnáním: vrátný je pouze zaměstnancem instituce a nemá v ní žádnou výkonnou funkci. A zároveň se pan Zelenka odvolával na čtyři roky staré rozhodnutí o případu radní a současně vedoucí oddělení informací a styku s veřejností Jihočeského kraje Marie Ptáčkové. Jak je tedy zřejmé, obě další výmluvy jsou rovně nedostatečné: srovnávat funkci vedoucího tiskového výboru s vrátným je nehoráznost a vymlouvat se na to, že Evička před roky taky ukradla jablíčko a nebyla potrestaná, je opět infantilní výmluva.

Problém je však v tom, že sněmovní volební výbor, přesto, že šlo o notorietu, jak říkají právníci, si vyžádal měsíc na prostudování Zelenkou předložených právních posudků a o jeho odvolání vůbec nehlasoval, i když původně předseda výboru Václav Mencl z ODS navrhl Zelenkovo odvolání. Proč se takhle výbor zachoval, o tom můžeme jen spekulovat. Možností je hned několik: buď nechtěl oslabit Radu Českého rozhlasu, protože již za měsíc končí mandát i předsedkyni Rady Daně Jaklové, nebo se domnívá, že pan Dobeš stejně na počátku dubna padne a věc se tím vyřeší sama, nebo že se na sporné jmenování zapomene a pan Zelenka bude sedět v klidu na obou funkcích.

Nejhorší na tom ale je, že je to další příklad, který občanům signalizuje, že zákony tu jsou jen pro plebs, ale státní úředníci, politici či prezident je ctít vůbec nemusí.