Sobotní Lidové noviny zveřejnily po dlouhé odmlce Václava Havla velice obsáhlý rozhovor, který s ním vedl Daniel Kaiser, v němž se vyjádřil k několika základním vnitropolitickým problémům. Na text v dnešních Lidových novinách reagoval Václav Klaus v rozhovoru s Petrem Kolářem. Oba rozhovory nejen že ukazují velice zřetelně rozdíly obou osobností, ale zároveň z nich vyplývá hlavní paradox Václava Klause, který sice hovoří o své touze vybudovat pravicový stát, ale v důsledku jeho kroky posilují levici. A naopak, zatímco Václav Havel je někdy považován za levičáka, dnes podporuje pravici. Pokusím se to dokázat.

Pro účel dnešního komentáře jsem vybral tři základní myšlenky Václava Havla.

Zaprvé: o svržení vlády Mirka Topolánka uprostřed českého předsednictví v Radě Evropské unie Václav Havel prohlásil, že to byla pitomost a že doufá, že to sociálním demokratům voliči spočítají.

Zadruhé řekl, že prezident Klaus měl znovu pověřit sestavením vlády vítěznou stranu z posledních voleb, tedy jejího předsedu Mirka Topolánka.

Zatřetí, že Mirek Topolánek ve funkci vyrostl a že by se v podzimních volbách neměli volit komunisté, a sociální demokraté jen tehdy, když se odmítnou po volbách s komunisty spojit. Pak ještě dodal: Nová ODS mi je sympatičtější, protože je méně arogantní a hlavně méně fundamentalistická, ať už jde o dogmatický kult trhu jako hlavního dějiště světa, nebo pseudovlastenectví projevující se odporem ke všemu, co narušuje všemoc centra od občanské společnosti až po Evropskou unii.

Na rozhovor, jak jsem již řekl, reagoval Václav Klaus: vládu Mirka Topolánka prohlásil za Havlovu vládu, Mirek Topolánek podle něj jmenování premiérem odmítal, protože chtěl dovládnout do konce předsednictví, čemuž prezident nemohl vyhovět, protože sociální demokraté byli proti a dodal, že kruh zahájený listopadem 1989 se uzavírá: Vzniká občanské hnutí číslo dvě, ale to s pravicí nikdy nemělo a ani teď nemá nic společného. Žádné rozkročování politiků českou v podstatě levicovou společnost nezmění.

Z tohoto nepřímého dialogu obou prezidentů, bývalého a současného, vyplývá snad nejzřetelněji rozdíl ve vnímání chodu společnosti či světa obou protagonistů: Zatímco Václav Havel respektuje chod světa, snaží se naslouchat jeho nekonečné složitosti, mnohovrstevnosti, strukturovanosti a jen se snaží dbát na zachování základních demokratických pravidel: Má úctu k živě žitému světu a plně ho respektuje. Ví, že svět není možné měnit, ale jen vykládat, a tím možná usměrnit jeho vývoj. Václav Klaus naopak chce svět radikálně měnit, rád by Českou republiku, která má tradičně středolevou orientaci, kterou jí vložila do vínku nejen historie, ale i Tomáš Garrigue Masaryk, proměnil na pravicový stát: Je přesvědčen, že svět jako celek je špatně organizován a chce se podílet na jeho proměně.

A tady začíná hlavní problém všech ideologií, pro které je nejvyšší hodnota všechno, co způsobuje, aby reorganizace, tedy změny, bylo dosaženo. To znamená třeba i prosazování příznivců radikální změny či využívání touhy po moci jiných stran k tomu, aby byli oslabeni ti, kteří sdílejí jiné ideje, až po ohýbání ústavy a nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu.

Paradox takového počínání ovšem spočívá v tom, že vede k neustálému štěpení právě pravice, jak vidíme na množství nově vzniklých stran v této půlce politického spektra, kde dnes najdeme Svobodné Petra Macha, novou stranu Petra Havlíka, který původně zakládal ODS s Václavem Klausem, Libertas Vladimíra Železného a o nové straně prý uvažuje i Miroslav Kalousek z KDU-ČSL, která se podle něj sune příliš doleva. Důsledek takového štěpení je ovšem opačný než proklamovaná slova prezidenta Klause. Štěpení jednoznačně posiluje pozice levice, tedy sociální demokracie, kvůli které Václav Klaus nenechal ani dovládnout do konce předsednictví Topolánkovu vládu, a tím otevírá cestu k možné vládě sociálních demokratů s komunisty. Je to zároveň důsledek krize osobností v naší politice: Nám chybí osobnosti, které lidi spojují, a naopak máme dost těch, kteří občany rozdělují. Bohužel mezi ně patří i současný prezident Václav Klaus. I v tom je jiný, než Václav Havel.

Napsáno pro ČRo6