Quo vadis, Klausova mládeži?
To by mělo být samozřejmé. Klausova mládež zcela logicky vadit tam, kam vadit a ducit Václav Klaus. Přinejmenším tomu tak v minulosti bývávalo. Odečítajíc nosná témata a myšlenky z jeho úst jeho mládež vždy v hlubokém předklonu chvátala dva tři kroky (dny) za ním.
Netýká se to samozřejmě jen mladé gardy. I starší ročníky hradčanské a podhradní agitpropky byly a jsou bdělé a reagují promptně, když je třeba zareagovat, napadnout zavilého pravdoláskaře, nebo popularizovat a interpretovat Klausovy názory tak, aby byly srozumitelné i prostému lidu. Mladí i postarší úderníci rozdávají údery v SSO, Občanském institutu, iniciativě D.O.S.T., na doménách jako Fragmenty, Euportál, Virtually.cz a dalších, ale aktivní jsou i v blogosféře. Popularizace Klausových myšlenek a tezí také často vyžaduje nutnost zjednodušit, přitvrdit, mluvit bez jinotajů a říci věc bez obalu - najít, tak říkajíc, nejnižšího společného jmenovatele.
Na Euportálu tak kromě obrázků prezidenta a hraběnky Thatcherové najdeme i chilského diktátora Augusto Pinocheta a bývalého skinheada Daniela Landu. Z romské problematiky je rázem "konečné řešení cikánské otázky" (zatím naštěstí jen vystěhováním do Indie) podle návrhu strany, za níž kandidoval Klausův protegé Bátora (nyní v iniciativě D.O.S.T. ). Ruský revolucionář ne zcela árijského původ je popsán jako "syfilitický, ploskolebý Asiat" a z přistěhovalce se stává "přivandrovalec" s turbanem na hlavě. Na ilustraci vidíme, jak ho skinheadská křusna vykopává kamsi zpět za pomyslnou hranici (blog "Klaus měl zase pravdu" brněnského zastupitele za ODS Petra Paulczynskeho na iDnes.cz). Bývalý chartista, 'pravdoláskař' je sudetskou lobby, Bilderbergem nebo bruselskými byrokraty placený 'kosmopolita', jemuž národní zájmy mohou být ukradeny atd. atd.
Mezi Klausem a jeho mladou gardou však existovaly i subtilní rozdíly. V otázkách našeho mezinárodního ukotvení, jež vždy bylo pro Klause tématem mírně řečeno ambivalentním, měl mladý konzervativec na rozdíl od svého guru zcela jasno. Některé věci se zdály být svaté a neměnné. Zatímco v definici nepřátel víceméně existovala shoda (EU, islámismus, ekologové atd.), ve spojencích už tomu tak úplně nebylo. Pro mladého konzervativce byly pilířem euroatlantické vazby.
Zastával silně proamerické a probritské (pro-Tory) názory - krajně podezřelým se mu jevilo Putinovo autoritářské Rusko. De rigueur pro každého mladého pravičáka bylo nechat se vyfotografovat před vlajkou Izraele a členství v protiarabských organizacích (viz. Desatero Mladé pravice za Evropu svobodných národů). Klaus - na rozdíl od svých mladých obdivovatelů - si nikdy nenašel mnoho přátel v Evropě ani za velkou louží a stál se svými nacionalistickými a proruskými postoji osamocen a vždy nejblíže ke komunistům a malým extremistickým stranám.
Poslední dobou však zaznamenal tento možná nepříliš sofistikovaný, ale aspoň konzistentní 'Weltanschauung' u části mladých pravičáků povážlivé trhliny. Z bývalých spojenců se zničehonic stávají zákeřní spiklenci ohrožující naši svobodu a suverenitu, kteří se pod všemožnými záminkami a s pomocí globálních institucí pokoušejí zavést světovládu a New World Order. Obávaní autoritářští nepřátelé náhle morfují v svobodomyslné spřízněné duše vyznávající tytéž konzervativní hodnoty jako my. Děje se tak samozřejmě v reakci na Klausovu nejnovější ofenzívu s tématem globální nadvlády a ohrožení národního státu, s nímž, jsa persona non grata ve většině západních zemí (v roce 2010 oficiálně navštívil Moldávii, Lotyšsko a Kuvajt), poslední dobou exhibuje na různých obskurních fórech.
Na nedávné konferenci ve Vídni dokonce přišel s bizarně ahistorickou teorií, že demokracie může vzkvétat jen v etnicky čistém národním státě. Určitá část mladých pravičáků se nového tématu chopila s nevídanou vervou. Ve Fragmentech, Te Deum, Euportálu se nyní pravidelně objevují články, které byste donedávna našli jen ve fašizoidních a neonacistických médiích. Mladý entuziasta, který se stal celebritou poté, co ho Klaus označil za 'génia', popisuje USA jako nesvobodnou zemi, v níž vládnou loutky manipulované nadnárodními korporacemi a Davidem Rockefellerem, kde se vytvářejí seznamy pravicových lidí určených k likvidaci a kde se po ulicích "potulují Obamovy milice přihlouplých a nudících se černých Američanů"(sic!). Poukazuje na "nechutné kejkle, které pod krycím názvem 'kvantitavní uvolňování' provozuje Ben Shalom Bernanke"(v USA znám pod krycím jménem Ben Bernanke) ve snaze připravit půdu pro převrat světovládců.
Rusko je podle něj mnohem svobodnější zemí než Amerika. Stejný 'génius', jenž ještě nedávno dal svůj podpis pod Ligu proti antisemitismu a obviňoval Václava Havla z toho, že plánuje udělat z České republiky Eurábii.cz, nyní naznačuje, že si jej "západní šedé eminence vyhlédly a finančně podporovaly Chartu jako splátku za to, že jeho rodina hostila v roce 1933 v Lucerně klíčový 18. sionistický kongres. V komentáři o 'hilsneriádě' proti Bátorovi zase popisuje T. G. Masaryka jako "kosmopolitu" a židomila. O "lidech židovské národnosti, z nichž někteří jsou loajální ke svému národu, ne k českému, ergo preferují takový politický styl, který české vlastenectví cíleně haní", jak píše jinde, tak zjevně ztratil své dřívější naivní iluze.
Co zapříčinilo tuto změnu v myšlení a orientaci? Jeden diskutér na facebooku to myslím formuloval celkem trefně. "Proamerikanismus téhle Klausjugend byl vždycky především derivátem pocitu, že EU je svojí existencí antiamerickým projektem. Ale od té doby, co si Američané zvolili toho levičáckého negra za prezidenta (a co začalo viditelně ubývat třecích ploch mezi USA a EU), se jejich pohled mění. A podobně je to i jejich vztahem k Izraeli. Izrael byl vnímán jako spojenec USA, k němuž má řada evropských vlád dost ambivalentní postoj. Navíc jako jednoznačný protivník islámu. Když ale USA udělaly to, co udělaly, logicky se přehodnotí i postoj k Izraeli.
Každý pořádný nacionalista má kromě toho kdesi v hloubi duše špetku antisemitismu zachovanou. I když se k ní už po léta nepřihlásil, může kdykoliv obživnout. A to se právě děje."
K tomu není co dodat, kromě toho, že tato metamorfóza do jisté míry duplikuje i myšlení na Hradě. Mladí konzervativci se ostatně nikdy nevyznačovali přílišnou nezávislostí, ani neoplývali ideovými iniciativami. Jejich mise vždy spočívala ve věrnosti a následování vůdcových pokynů. Jak napsal jeden z nich: "Na Hradě se hledá nový obsah pro pravicovou politiku, vyprázdněnou tím, jak se pravice celosvětově posunula do středu. To bylo vždy devízou Klause a těch, kterými se obklopoval - udávat směr, vidět o několik kroků dopředu."
Intelektuálním gigantům na Hradě se zatím jejich nová ideologická ofenzíva daří jen částečně; zahraniční politika se stále formuluje jinde, zůstává proevropskou a udržuje si zdravý odstup od Ruska.
Nedávný pokus propašovat nahnědlého národovce Bátoru na významný post ve státní správě (zatím) selhal. Klause však není záhodno podceňovat. Jeho nová - a vlivná - spojenectví naznačují, že ofenzíva bude pokračovat. Je - velice mírně řečeno - zarážející, jaký nabírá směr. I proto bude zajímavé pečlivě sledovat, jak napsal prezidentův malý 'génius', když smolil svůj seznam nepřátel státu, "odkud vítr fouká".
Netýká se to samozřejmě jen mladé gardy. I starší ročníky hradčanské a podhradní agitpropky byly a jsou bdělé a reagují promptně, když je třeba zareagovat, napadnout zavilého pravdoláskaře, nebo popularizovat a interpretovat Klausovy názory tak, aby byly srozumitelné i prostému lidu. Mladí i postarší úderníci rozdávají údery v SSO, Občanském institutu, iniciativě D.O.S.T., na doménách jako Fragmenty, Euportál, Virtually.cz a dalších, ale aktivní jsou i v blogosféře. Popularizace Klausových myšlenek a tezí také často vyžaduje nutnost zjednodušit, přitvrdit, mluvit bez jinotajů a říci věc bez obalu - najít, tak říkajíc, nejnižšího společného jmenovatele.
Na Euportálu tak kromě obrázků prezidenta a hraběnky Thatcherové najdeme i chilského diktátora Augusto Pinocheta a bývalého skinheada Daniela Landu. Z romské problematiky je rázem "konečné řešení cikánské otázky" (zatím naštěstí jen vystěhováním do Indie) podle návrhu strany, za níž kandidoval Klausův protegé Bátora (nyní v iniciativě D.O.S.T. ). Ruský revolucionář ne zcela árijského původ je popsán jako "syfilitický, ploskolebý Asiat" a z přistěhovalce se stává "přivandrovalec" s turbanem na hlavě. Na ilustraci vidíme, jak ho skinheadská křusna vykopává kamsi zpět za pomyslnou hranici (blog "Klaus měl zase pravdu" brněnského zastupitele za ODS Petra Paulczynskeho na iDnes.cz). Bývalý chartista, 'pravdoláskař' je sudetskou lobby, Bilderbergem nebo bruselskými byrokraty placený 'kosmopolita', jemuž národní zájmy mohou být ukradeny atd. atd.
Mezi Klausem a jeho mladou gardou však existovaly i subtilní rozdíly. V otázkách našeho mezinárodního ukotvení, jež vždy bylo pro Klause tématem mírně řečeno ambivalentním, měl mladý konzervativec na rozdíl od svého guru zcela jasno. Některé věci se zdály být svaté a neměnné. Zatímco v definici nepřátel víceméně existovala shoda (EU, islámismus, ekologové atd.), ve spojencích už tomu tak úplně nebylo. Pro mladého konzervativce byly pilířem euroatlantické vazby.
Zastával silně proamerické a probritské (pro-Tory) názory - krajně podezřelým se mu jevilo Putinovo autoritářské Rusko. De rigueur pro každého mladého pravičáka bylo nechat se vyfotografovat před vlajkou Izraele a členství v protiarabských organizacích (viz. Desatero Mladé pravice za Evropu svobodných národů). Klaus - na rozdíl od svých mladých obdivovatelů - si nikdy nenašel mnoho přátel v Evropě ani za velkou louží a stál se svými nacionalistickými a proruskými postoji osamocen a vždy nejblíže ke komunistům a malým extremistickým stranám.
Poslední dobou však zaznamenal tento možná nepříliš sofistikovaný, ale aspoň konzistentní 'Weltanschauung' u části mladých pravičáků povážlivé trhliny. Z bývalých spojenců se zničehonic stávají zákeřní spiklenci ohrožující naši svobodu a suverenitu, kteří se pod všemožnými záminkami a s pomocí globálních institucí pokoušejí zavést světovládu a New World Order. Obávaní autoritářští nepřátelé náhle morfují v svobodomyslné spřízněné duše vyznávající tytéž konzervativní hodnoty jako my. Děje se tak samozřejmě v reakci na Klausovu nejnovější ofenzívu s tématem globální nadvlády a ohrožení národního státu, s nímž, jsa persona non grata ve většině západních zemí (v roce 2010 oficiálně navštívil Moldávii, Lotyšsko a Kuvajt), poslední dobou exhibuje na různých obskurních fórech.
Na nedávné konferenci ve Vídni dokonce přišel s bizarně ahistorickou teorií, že demokracie může vzkvétat jen v etnicky čistém národním státě. Určitá část mladých pravičáků se nového tématu chopila s nevídanou vervou. Ve Fragmentech, Te Deum, Euportálu se nyní pravidelně objevují články, které byste donedávna našli jen ve fašizoidních a neonacistických médiích. Mladý entuziasta, který se stal celebritou poté, co ho Klaus označil za 'génia', popisuje USA jako nesvobodnou zemi, v níž vládnou loutky manipulované nadnárodními korporacemi a Davidem Rockefellerem, kde se vytvářejí seznamy pravicových lidí určených k likvidaci a kde se po ulicích "potulují Obamovy milice přihlouplých a nudících se černých Američanů"(sic!). Poukazuje na "nechutné kejkle, které pod krycím názvem 'kvantitavní uvolňování' provozuje Ben Shalom Bernanke"(v USA znám pod krycím jménem Ben Bernanke) ve snaze připravit půdu pro převrat světovládců.
Rusko je podle něj mnohem svobodnější zemí než Amerika. Stejný 'génius', jenž ještě nedávno dal svůj podpis pod Ligu proti antisemitismu a obviňoval Václava Havla z toho, že plánuje udělat z České republiky Eurábii.cz, nyní naznačuje, že si jej "západní šedé eminence vyhlédly a finančně podporovaly Chartu jako splátku za to, že jeho rodina hostila v roce 1933 v Lucerně klíčový 18. sionistický kongres. V komentáři o 'hilsneriádě' proti Bátorovi zase popisuje T. G. Masaryka jako "kosmopolitu" a židomila. O "lidech židovské národnosti, z nichž někteří jsou loajální ke svému národu, ne k českému, ergo preferují takový politický styl, který české vlastenectví cíleně haní", jak píše jinde, tak zjevně ztratil své dřívější naivní iluze.
Co zapříčinilo tuto změnu v myšlení a orientaci? Jeden diskutér na facebooku to myslím formuloval celkem trefně. "Proamerikanismus téhle Klausjugend byl vždycky především derivátem pocitu, že EU je svojí existencí antiamerickým projektem. Ale od té doby, co si Američané zvolili toho levičáckého negra za prezidenta (a co začalo viditelně ubývat třecích ploch mezi USA a EU), se jejich pohled mění. A podobně je to i jejich vztahem k Izraeli. Izrael byl vnímán jako spojenec USA, k němuž má řada evropských vlád dost ambivalentní postoj. Navíc jako jednoznačný protivník islámu. Když ale USA udělaly to, co udělaly, logicky se přehodnotí i postoj k Izraeli.
Každý pořádný nacionalista má kromě toho kdesi v hloubi duše špetku antisemitismu zachovanou. I když se k ní už po léta nepřihlásil, může kdykoliv obživnout. A to se právě děje."
K tomu není co dodat, kromě toho, že tato metamorfóza do jisté míry duplikuje i myšlení na Hradě. Mladí konzervativci se ostatně nikdy nevyznačovali přílišnou nezávislostí, ani neoplývali ideovými iniciativami. Jejich mise vždy spočívala ve věrnosti a následování vůdcových pokynů. Jak napsal jeden z nich: "Na Hradě se hledá nový obsah pro pravicovou politiku, vyprázdněnou tím, jak se pravice celosvětově posunula do středu. To bylo vždy devízou Klause a těch, kterými se obklopoval - udávat směr, vidět o několik kroků dopředu."
Intelektuálním gigantům na Hradě se zatím jejich nová ideologická ofenzíva daří jen částečně; zahraniční politika se stále formuluje jinde, zůstává proevropskou a udržuje si zdravý odstup od Ruska.
Nedávný pokus propašovat nahnědlého národovce Bátoru na významný post ve státní správě (zatím) selhal. Klause však není záhodno podceňovat. Jeho nová - a vlivná - spojenectví naznačují, že ofenzíva bude pokračovat. Je - velice mírně řečeno - zarážející, jaký nabírá směr. I proto bude zajímavé pečlivě sledovat, jak napsal prezidentův malý 'génius', když smolil svůj seznam nepřátel státu, "odkud vítr fouká".