Ad Jařabova hloupá změť nesmyslů a lží
V životě a v politice zde i v zahraničí nás poslední dobou zaskočila spousta věci. Banky kolabuji, politici vysedávají ve vířivkách, možná se nám vrací 'studená válka'... Proto je dobré vidět, že některé věci zůstávají stejné a neměnné. Svérázný literární génius Petra Hájka - jehož ostrovtip a úsměvná vstřícnost mu mezi novináři vysloužily přezdívku 'němá barikáda' - je jednou z těchto stálic.
Ani ve své nové funkci zjevně nelení. Jeho reakce na článek profesora Jařaba 'Klausova zahraničněpolitická svévole' má tak pro pamětníky nádech téměř folklorního evergreenu. Vybavuji si Petra Hájka z prezidentské debaty v Senátu jako poněkud bizarní figuru s umaštěnými vlasy, žlutými zuby a hnilobným dechem, neustále devótně pokyvující ve směru velkého "otce české transformace od komunismu k demokracii", a pamatuji si, že mne zarazilo, do jaké míry odráží a duplikuje Hájkův literární styl jeho vzhled a chovaní.
Tento styl, ač v méně extremní formě, ostatně používají všichni členové Klausovy agitpropky (Jakl, Haas et alia), stejně jako jej tříbili jejich předchůdci v Neues Deutschland a Rudém Právu. Nejprve oponenta pozurážejí a pokusí se jej zesměšnit zahlcujíce čtenáře robustním výrazivem jako 'jedovatá slina', 'zášť a nenávist', 'politický analfabet'
atd., aby ho posléze poslali buď do kurzu slušného chovaní nebo rovnou do blázince ('psychiatrický výpad', 'patafyzická kreace', 'blouzněni'
atd.) Teprve pak může vzrušený rétor Hájek emotivně zvolat: "Má smysl se vůbec vážně a s argumenty zabývat pomatenou myslí nešťastníka, který... atd."
S Hájkem - nájemným pisálkem, který nemaje mysli a názorů vlastních, pouze odečítá své názory z úst svého šéfa - zde nemíním polemizovat. Chtěl bych se však přesto vyjádřit k dvěma zásadním věcem. V nedávném interview v Euru Václav Klaus prohlásil, že osobně prosadil výstavbu ropovodu a plynovodu přes Ingolstadt, který nás pojistil proti přílišné energetické závislosti na Rusku. Hájek zde tento argument opakuje, když píše, že "... v polovině devadesátých let byl Václav Klaus předsedou vlády, která pod jeho vedením tuto "pojistku z vysoce pragmatických důvodů zajistila."
To je sice pravda, ale má to jednu vadu na kráse; výraz "pod jeho vedením" tam tak úplně nesedí. Tato "pojistka" sice byla prosazena, ovšem stalo se tak navzdory zuřivému odporu Václava Klause a Vladimíra Dlouhého.
Ti ji vytrvale házeli klacky pod nohy, snažili se ji do poslední chvíle zabránit a prosadit "ruskou cestu" (viz. též blogy Jana Urbana a Karla Hvížďaly na Aktuálně.cz). Hájek zřejmě spoléhá na to, že, jak sám jinde říká, stokrát opakovaná "záměrná lež" se stane pravdou.
A za druhé, aby nebylo pochyb o tom, čí "pravda" má být v budoucnu upřednostněna, si Hájek neodpustí ani nepříliš skrytou výhrůžku redakci Lidových novin.
Ta podle Hájka dala textu profesora Jařaba "... pozoruhodně velký prostor na svých komentářových stránkách. Tím se k němu ale nepřímo v té či oné podobě přihlásila - minimálně jako k materiálu hodnému diskuse."
Tak to je skutečně zajímavý vhled do toho, jak se na Hradě dívají na svobodu tisku. Podaří-li se Klausovi a hradnímu křídlu ODS zbavit se 'prázdného a falešného Topola' a nastolit vládu podle gusta proruského Vrchního Klimatologa, nebudeme se zřejmě nudit.
Ani ve své nové funkci zjevně nelení. Jeho reakce na článek profesora Jařaba 'Klausova zahraničněpolitická svévole' má tak pro pamětníky nádech téměř folklorního evergreenu. Vybavuji si Petra Hájka z prezidentské debaty v Senátu jako poněkud bizarní figuru s umaštěnými vlasy, žlutými zuby a hnilobným dechem, neustále devótně pokyvující ve směru velkého "otce české transformace od komunismu k demokracii", a pamatuji si, že mne zarazilo, do jaké míry odráží a duplikuje Hájkův literární styl jeho vzhled a chovaní.
Tento styl, ač v méně extremní formě, ostatně používají všichni členové Klausovy agitpropky (Jakl, Haas et alia), stejně jako jej tříbili jejich předchůdci v Neues Deutschland a Rudém Právu. Nejprve oponenta pozurážejí a pokusí se jej zesměšnit zahlcujíce čtenáře robustním výrazivem jako 'jedovatá slina', 'zášť a nenávist', 'politický analfabet'
atd., aby ho posléze poslali buď do kurzu slušného chovaní nebo rovnou do blázince ('psychiatrický výpad', 'patafyzická kreace', 'blouzněni'
atd.) Teprve pak může vzrušený rétor Hájek emotivně zvolat: "Má smysl se vůbec vážně a s argumenty zabývat pomatenou myslí nešťastníka, který... atd."
S Hájkem - nájemným pisálkem, který nemaje mysli a názorů vlastních, pouze odečítá své názory z úst svého šéfa - zde nemíním polemizovat. Chtěl bych se však přesto vyjádřit k dvěma zásadním věcem. V nedávném interview v Euru Václav Klaus prohlásil, že osobně prosadil výstavbu ropovodu a plynovodu přes Ingolstadt, který nás pojistil proti přílišné energetické závislosti na Rusku. Hájek zde tento argument opakuje, když píše, že "... v polovině devadesátých let byl Václav Klaus předsedou vlády, která pod jeho vedením tuto "pojistku z vysoce pragmatických důvodů zajistila."
To je sice pravda, ale má to jednu vadu na kráse; výraz "pod jeho vedením" tam tak úplně nesedí. Tato "pojistka" sice byla prosazena, ovšem stalo se tak navzdory zuřivému odporu Václava Klause a Vladimíra Dlouhého.
Ti ji vytrvale házeli klacky pod nohy, snažili se ji do poslední chvíle zabránit a prosadit "ruskou cestu" (viz. též blogy Jana Urbana a Karla Hvížďaly na Aktuálně.cz). Hájek zřejmě spoléhá na to, že, jak sám jinde říká, stokrát opakovaná "záměrná lež" se stane pravdou.
A za druhé, aby nebylo pochyb o tom, čí "pravda" má být v budoucnu upřednostněna, si Hájek neodpustí ani nepříliš skrytou výhrůžku redakci Lidových novin.
Ta podle Hájka dala textu profesora Jařaba "... pozoruhodně velký prostor na svých komentářových stránkách. Tím se k němu ale nepřímo v té či oné podobě přihlásila - minimálně jako k materiálu hodnému diskuse."
Tak to je skutečně zajímavý vhled do toho, jak se na Hradě dívají na svobodu tisku. Podaří-li se Klausovi a hradnímu křídlu ODS zbavit se 'prázdného a falešného Topola' a nastolit vládu podle gusta proruského Vrchního Klimatologa, nebudeme se zřejmě nudit.