Klaus a "prázdný a falešný" Topol
'Times they are a-changing..', zpíval kdysi Bob Dylan. Je tomu rok, co během prezidentské volby čestný předseda ODS Václav Klaus (spolu s věrnou stranou) vyhrožoval, že se Švejnarem přijde nový únor '48 a zlý bubák Paroubek, jenž nám zvrátí celý polistopadový vývoj. Díky Klausovu slavnému triumfu jsme byli tohoto otřesného scénáře ušetřeni. O rok později pronáší dnes již bývalý čestný předseda ODS zdravici na sjezdu ČSSD a spolu se svými favority Bémem a Tlustým mydlí Topolánkovi - muži, jenž dal hlavu na špalek za Klausovo znovuzvolení - schody když ne do pekel, tak aspoň někam do Bruselu, a jasně naznačuje, že si 'dovede představit' oposmlouvu ČSSD se 17 pražskými odeesáky a lidovci.
Topolánek si teď poněkud opožděně stěžuje, že mu Klaus škodí už od roku 2002. Šest let je dlouhá doba na to, aby si politik, má-li na to 'gule', poradil se škůdci, anebo se o to minimálně pokusil. Josef Zieleniec a Jiří Pehe (a jiní) na tomto blogu a v tisku přitom již před poslední prezidentskou volbou přesně odhadli, co bude v případě Klausova vítězství následovat: krátká přestávka na vyčistění plochy a pak hon na Topolánka. Příčiny tohoto chování zde nebudu pitvat, hledejme je v BIS a/nebo u psychiatra. A hon to byl dost drsný; každý zákeřný faul a podpásovka byly pro prezidenta v tomto (pro Klause) dlouho nerovném boji zcela košer. Nutno říci, ze Topolánek Klause a) podcenil a b)absolutně selhal při zvládání klausovské páté kolony uvnitř ODS. Choval se často jako fackovací panák, adoptuje strategii 'see no evil, hear no evil' a 'appeasementu', jejíž trapným vrcholem bylo v situaci, kdy už muselo být všem jasné, že mu jde Klaus otevřeně po krku, jmenování Klausova kancléře Weigla - arabisty, který prokázal svou ekonomickou expertizu tím, že doporučil Viktora Koženého investorům - do NERVu.
I zkušený a zcela bezskrupulózní intrikán jako Klaus se ovšem někdy utne: místo masového úprku a paniky mu čelí (zatím) téměř jednotná fronta ODS; samozrejme s výjimkou pražských 'ostrých hochů'. Někdy to připomíná až přírodní jev; skalní klausovci, o nichž se člověk léta domníval, že v souznění s milovaným vůdcem, jsouce s ním spojeni 'until death do us apart', pouze odečítají své názory z jeho úst, náhle procitnou a nacházejí svůj vlastní, nebo aspoň jiný hlas. Jan Zahradil tak stojí se semknutým rtem vedle 'prázdného a falešného' Topola a 'vymazaných' Langera, Nečase a Římana. Miroslav Macek přirovnává Klause k Hindenburgovi (který, jak známo, umožnil Hitlerovi chopit se moci; ne že bych chtěl srovnávat Jiřího Paroubka s Hitlerem, ale v Mackově ultrapravicové mysli podobné asociace zjevně vyvolává), dokonce i někdy zcela nesoudný klausofil, právník a publicista Václav Vlk st. pro svého guru nachází kritická slova. To jim patrně nebude nikdy odpuštěno, neboť Václav Klaus jakoukoliv zradu (čti:kritiku) netoleruje a neodpouští...
Nedávno se ruský velvyslanec v OSN rozčílil nad tím, že Češi mají drzost se povazovat za středoevropany, a důrazně jim připomenul, že vždy patřili, patří a budou patřit do Evropy východní. Nevím, zdá-li se někomu tato historka úsměvná, mně momentálně příliš ne. Klaus má teď situaci pevně pod kontrolou a čím déle bude mít šanci udržet se u reálné moci, což je snad jediný talent, jenž si u něj zaslouží obdivu, tím více se budeme posouvat tam, kam si nás dnes již bohudíky bývalý východní soused myslí, že patříme.
Topolánek si teď poněkud opožděně stěžuje, že mu Klaus škodí už od roku 2002. Šest let je dlouhá doba na to, aby si politik, má-li na to 'gule', poradil se škůdci, anebo se o to minimálně pokusil. Josef Zieleniec a Jiří Pehe (a jiní) na tomto blogu a v tisku přitom již před poslední prezidentskou volbou přesně odhadli, co bude v případě Klausova vítězství následovat: krátká přestávka na vyčistění plochy a pak hon na Topolánka. Příčiny tohoto chování zde nebudu pitvat, hledejme je v BIS a/nebo u psychiatra. A hon to byl dost drsný; každý zákeřný faul a podpásovka byly pro prezidenta v tomto (pro Klause) dlouho nerovném boji zcela košer. Nutno říci, ze Topolánek Klause a) podcenil a b)absolutně selhal při zvládání klausovské páté kolony uvnitř ODS. Choval se často jako fackovací panák, adoptuje strategii 'see no evil, hear no evil' a 'appeasementu', jejíž trapným vrcholem bylo v situaci, kdy už muselo být všem jasné, že mu jde Klaus otevřeně po krku, jmenování Klausova kancléře Weigla - arabisty, který prokázal svou ekonomickou expertizu tím, že doporučil Viktora Koženého investorům - do NERVu.
I zkušený a zcela bezskrupulózní intrikán jako Klaus se ovšem někdy utne: místo masového úprku a paniky mu čelí (zatím) téměř jednotná fronta ODS; samozrejme s výjimkou pražských 'ostrých hochů'. Někdy to připomíná až přírodní jev; skalní klausovci, o nichž se člověk léta domníval, že v souznění s milovaným vůdcem, jsouce s ním spojeni 'until death do us apart', pouze odečítají své názory z jeho úst, náhle procitnou a nacházejí svůj vlastní, nebo aspoň jiný hlas. Jan Zahradil tak stojí se semknutým rtem vedle 'prázdného a falešného' Topola a 'vymazaných' Langera, Nečase a Římana. Miroslav Macek přirovnává Klause k Hindenburgovi (který, jak známo, umožnil Hitlerovi chopit se moci; ne že bych chtěl srovnávat Jiřího Paroubka s Hitlerem, ale v Mackově ultrapravicové mysli podobné asociace zjevně vyvolává), dokonce i někdy zcela nesoudný klausofil, právník a publicista Václav Vlk st. pro svého guru nachází kritická slova. To jim patrně nebude nikdy odpuštěno, neboť Václav Klaus jakoukoliv zradu (čti:kritiku) netoleruje a neodpouští...
Nedávno se ruský velvyslanec v OSN rozčílil nad tím, že Češi mají drzost se povazovat za středoevropany, a důrazně jim připomenul, že vždy patřili, patří a budou patřit do Evropy východní. Nevím, zdá-li se někomu tato historka úsměvná, mně momentálně příliš ne. Klaus má teď situaci pevně pod kontrolou a čím déle bude mít šanci udržet se u reálné moci, což je snad jediný talent, jenž si u něj zaslouží obdivu, tím více se budeme posouvat tam, kam si nás dnes již bohudíky bývalý východní soused myslí, že patříme.