„Stejně to skončí u mě na stole a rozhodovat o tom budu jenom JÁ SÁM,“ řekl vedoucí stavebního úřadu Prahy 1 pan Ing. Oldřich Dajbych na včerejším veřejném slyšení v Senátu PČR.

Kdyby v jednacím sále neseděl investor stavby James L. Woolf, myslela bych si, že řečník své sdělení zamýšlel jako dobře mířenou umlčující ránu všem nesnesitelným reptalům, za které považuje nejen odpůrce demolice domu čp. 1601 na Václavském náměstí, ale občanské aktivisty všeobecně. Že ale v sále seděl i investor, vyznělo to spíš, jako by si upozorněním na svou klíčovou roli říkal o jeho vděčnost.

Snahu alespoň slovně aktivisty zdeptat dotáhl Ing. Dajbych k dokonalosti až další větou: „Když investor dodá všechny potřebné podklady, pak mu jako stavební úřad ne mohu, ale musím vyhovět.“ Zdá se, že u Dajbychů na Praze 1 je již vymalováno.

Často se stává, že chlubiví lidé na sebe prozradí i své skryté záměry. I pan Dajbych se neudržel, aby nám nepohrozil svým skrytým trumfem. Torzo bývalé Pražské akciové tiskárny v Opletalově ulici totiž chátrá, jeho stav začíná ohrožovat své okolí a to má vliv na sousední dům čp. 1601 na nároží Václavského náměstí. V krajním případě má stavební úřad ne právo, ale povinnost nechat neprodleně stavby ohrožující životy a majetek osob strhnout, a to bez sáhodlouhého rozvažování a schvalování. A basta!


Ing. Oldřich Dajbych (Mimochodem, v obchodním rejstříku je zapsána osoba téhož jména, podnikající ve stavebnictví v oboru příprava stavenišť a demolice. Ale to bude určitě někdo jiný, že?)

Magistrát hl. m. Prahy zastupoval na veřejném slyšení zastupitel Bc. Ondřej Pecha. Předřečníkům z akademické sféry sdělil s přehledem: „Já jsem výtvarník, taky jsem studoval dějiny umění, takže o dějinách architektury taky něco vím, ale neslyšel jsem tu jediný argument, který by mne přesvědčil o tom, že je dům čp. 1601 hodnotný.“

No…, mezi námi, není divu, u Pechů v zastupitelském výboru pro kulturu se už taky malovalo. Bohužel v době, kdy jeden z diskutérů v závěru slyšení panu Bc. Pechovi adresoval výtku, že nerozpoznal-li hodnotu domu, není to problém domu, ale jen jeho schopnosti vnímat, pan Pecha byl již pryč. Náhoda tomu chtěla, že jsme zaslechli, jak při svém odchodu řekl senátorovi Bratskému na adresu právě hovořícího řečníka: „Tohle už nebudu poslouchat.“


Bc. Ondřej Pecha. (Měl z výtvarky jedničku, takže architektuře rozumí!)

Bonbónkem pro mne bylo vystoupení pana Ing. arch. Petra Malinského, předsedy Sboru expertů, poradního orgánu magistrátního odboru památkové péče. Ve svém úvodním příspěvku jsem totiž řekla ve smyslu obžaloby: „Ve sboru expertů mají převahu lidé, které památková péče živí jako soukromé osoby, jejich klienty jsou investoři.“ Architekt Malinský ve své bohorovnosti prohlásil prakticky totéž, ale na svoji obhajobu: „Já i moji kolegové máme bohaté zkušenosti s prací v pražské památkové rezervaci, proto jsme členy sboru expertů.“ Žasnu! Co je to za etiku! Být hráčem i rozhodčím zároveň?

Tohle je opravdu hodně cinknutá liga!


Ing. arch. Petr Malinský (Má zřejmě ze všech architektů nejvíc zakázek v Pražské památkové rezervaci, to ho podle jeho názoru opravňuje i rozhodovat o jejím osudu!)


Můj názor sumarizovaný do dvou vět zní takto:
Schválení demolice domu čp. 1601 považuji za přípravu úmyslného a ničím neospravedlnitelného vandalství poškozujícího státem chráněné kulturní dědictví naší země. Přes formální legitimnost procesních kroků, kterými je kontroverzní schválení demolice před veřejností obhajováno, považuji jej z podstaty věci za nezákonné a jeho iniciátory či schvalovače za bezskrupulózní vandaly na úrovni rozbíječů náhrobků nebo soch na veřejných prostranstvích.


Bylo to napínavé. S kolegou petentem Martinem Mádlem sledujeme a pozorně posloucháme řečníky. Někdy i s otevřenou pusou.


Poděkování patří senátorovi PhDr. Jaromíru Jermářovi, předsedovi výboru pro kulturu, školství, vědu, lidská práva a petice, který celou akci zaštítil a řídil.

Informace o průběhu kauzy, názory a odkazy na různé příspěvky, shromažďujeme na facebookové stránce: Nebourejte dům Václavské náměstí 47.

Fotografie: Jaroslav Navrátil