Archiv článků: září 2007

20. 09.

Někteří lidovci si přejí odvolání Čunka

Klára Samková Přečteno 9267 krát

V poslední době se ke mně dostane jaksi kde co. Jedním z dokumentů, které jsem obdržela, byl také dopis jisného člena KDU-ČSL z Bohumína, vznášejícího dotazy na vedení ohledně kauzy jejího předsedy pana Čunka. Protože dotyčný shrnul některá fakta v dané věci, dovoluji si jeho otevřený dopis, publikovaný ve zpravodaji KDU-ČSL "Nový hlas", zprostředkovat čtenářům svého blogu. KVS.


Otevřený dopis – Zpravodaj KDU-ČSL – Nový hlas
Vážený pan
Ing. Emil Škrabiš
předseda oblastní organizace KDU-ČSL Karviná

V Bohumíně dne 12.04.2007

Vážený pane předsedo,

obracím se na Vás s názorem týkajícím se problematiky spojené s obviněním předsedy KDU-ČSL pana Jiřího Čunka. Chápu, že řešení níže uvedeného Vám věcně nepřísluší, ale na druhé straně jako předseda oblastní organizace a současně i člen CK máte ve straně nejen postavení, ale také vliv a svými postoji můžete jednání těchto orgánů významně ovlivňovat.

Nebudu se vyjadřovat k podstatě obvinění našeho předsedy; tuto věc řeší policie a rozhodne soud. Chci se však zamyslet nad některými okolnostmi, které mi brání přijmout Vaši myšlenku o „nechutné mediální kampani“ (viz. oblastní Zpravodaj, duben 2007) a které mě řadí do pozice těch, kteří od předsedy Čunka očekávají zcela kategoricky odchod. Pokud možno okamžitý; jsem totiž toho názoru, že „včera již bylo pozdě“ a jsem zděšen většinovým postojem vedení KDU-ČSL (s čestnými výjimkami typu poslanců Severy, Parkanové či senátora Jílka). Můj osobní postoj ke cause předsedy Čunka vychází z následujícího:

1) svědectví M. Urbanové
Vycházejme z presumpce neviny a tedy z toho, že pravdu má pan Čunek a že paní Urbanová lže. Nicméně i přesto (nebo právě proto?) musím ocenit „věštecké schopnosti“ jeho bývalé sekretářky. Jaká je totiž pravděpodobnost, že ona se při své lži (a vymýšlení názvu firmy, která poskytla údajný úplatek) trefí náhodou do skutečnosti, že z účtu právě takto obviněné firmy je v den údajného převzetí úplatku vybráno 499.000 Kč a do dvou dnů se téměř identická částka (konkrétně 497.000 Kč) objeví na účtě obviněného? A to navíc při tvrzení svědkyně o údajném výroku pana Čunka, že „takto se vydělává půl mega“, který paní Urbanová pronesla v době, kdy skutečnosti o čerpání finančních prostředků ještě policií nebyly zjištěny? Opravdu, to je pozoruhodná trefa…

2) první reakce J. Čunka
Dle jeho vyjádření se jednalo o peníze, které dostal v hotovosti po krachu Universal banky, kde v roce 1998 vložil právě 1 mil. Kč, přičemž ke vkladu došlo pouhý den předtím, než tato banka zkrachovala… No, dalo by se říct, že pan Čunek má nehoráznou smůlu: vložit 1 milión den před krachem, rok na to obdržet vratku z banky, další tři roky pak tyto peníze schovávat doma v šuplíku a potom je konečně vložit na svůj účet a to –bohužel- zrovna dva dny poté co si nějaká Urbanová vymyslí, že byl předán nějaký úplatek. No řekněte, není to smůla?

3) další reakce J. Čunka
„Do doby vstupu do politiky v roce 1998 jsem měl naspořeno 2,5 mil. Kč.“ Věru silná slova bývalého bezpečnostního technika vsetínské zbrojovky. Nedá mi to abych si nepovzdechnul: ta Zbrojovka to musí být fakt tygr mezi našimi podniky, když si svého středoškolského technika cení natolik, že tento si může do svých 39 let vydělat již takovou sumu peněz, že může uživit 4 děti, manželku na mateřské dovolené a přesto si ještě našetřit 2,5 miliónu. No opravdu, není to pozoruhodné?
Mimochodem: vzpomínáte si na co vlastně „dojel“ bývalý premiér Gross? Ten přece nebyl schopen vysvětlit rozdíl „pouhých“ 900.000 Kč mezi svými výdělky a cenou svého bytu a pro národ si připravil pohádku o strýci a jeho celoživotních úsporách… A co na to novináři? Vysmáli se mu. Strýc byl přece celý život vojákem z povolání a takovou částku si nemohl v žádném případě našetřit! Chudák Gross, ani příliš neoponoval a raději to zabalil… Ten kdyby věděl, že jiný si vystačí s tvrzením, že ne jako voják z povolání za 40 let, ale jen jako obyčejný technik si už za 20 let může přjít na částku zhruba 3x větší, tak ten by si žádného strýčka nevymýšlel…
Pane předsedo, Vy takovým pohádkám opravdu věříte? A pokud ano, nemáte nutkání se panu Grossovi upřímně omluvit? Za co jsme ho my lidovci vlastně sestřelili? Žádné obvinění pana Grosse přece nebylo a celoživotní úspory ve výši 900.000 Kč jednoho vojáka z povolání byly přece daleko věrohodnější než to, čím nás nyní krmí pan Čunek. Ještě že pana Grosse i pana Čunka hájila stejná advokátka a nyní Čunka hájí dokonce Grossův nový zaměsnavatel. Ten už určitě ví, jak v tom chodit a jeho doporučení vycházejí z jediného:„raději už nic neříkat“. Pro občana Čunka účinné, ale pro místopředsedu vlády? Není politika „věcí veřejnou“?

4) postoj J. Čunka v Senátu
Na počátku velkohubé a mediálně přitažlivé prohlášení: “Doporučím aby mě Senát vydal!“ A výsledek? V Senátu už o tom ani neceknul a při hlasování ani neodešel (co kdyby si ve svůj neprospěch snížil kvórum pro hlasování, že?).
Tak se nechová chlap, který chce prokázat svou nevinu, tak se chová srab. Co má senátorská imunita společného s obviněním z korupce? Uvědomujeme si jaký signál tím J. Čunek vysílá celému národu? Policii a soudům nevěřte a nechte se raději zvolit do Parlamentu!? Kdo by pak věřil našim zákonodárcům, že to s omezením imunity myslí vážně…

5) údajný pokus J. Čunka o podplácení M. Urbanové
Jako uvědomělý lidovec bych rád věřil tomu, že pana Vaškůje a pana Zubíka za paní Urbanovou poslaly nějaké „temné síly“, které chtějí zdiskreditovat našeho předsedu. Vadou na kráse je pouze to, že tento pan Vaškůj si při setkání s paní Urbanovou dovolí tvrdit, že za chvíli jí zavolá paní starostka Othová a že se to stane z pověření pana Čunka a že to bude telefonát ve věci jejího přítele. A světe div se, ono se to do 15 minut do puntíku splní! Že by už ty „temné síly“ manipulovaly i s panem Čunkem a jeho starostovskou nástupkyní (mimochodem také z KDU) tak, aby oba svým jednáním pracovali proti Jiřímu Čunkovi? Tak to mi už hlava nebere…
No a jen tak mimochodem: pokud pan Vaškůj pracuje pro ty „temné síly“, tak má asi potřebu zveřejňovat důkazy o Čunkově nevině a na jeho podporu používat svůj web. A co ten kolega pana Vaškůje? Není to náhodou bratr toho pána, který sedával s panem Čunkem v lóži vsetínského zimního stadiónu a s nímž pan Čunek tak skvěle spolupracoval při podpoře vsetínského hokeje? Že by i ten jen tak naoko činil kroky „pro“, ale ve skutečnosti byl „proti“?

6) vsetínský hokej
Nebudu se trefovat do pana Čunka za jeho těsnou spolupráci s panem Zubíkem (soudně stíhaným za zpronevěru stovek miliónů Kč a s doposud nevysvětlenou vraždou svého obchodního partnera a ropného magnáta pana Duckého). To ponechám stranou, uvedu ale jiný příklad:
Pan Čunek v pozici starosty Vsetína podepsal smlouvu o spolupráci s ruským podnikatelem a inkasoval za to 4,5 mil. Kč. Tyto peníze vložil do HC Vsetín a proinvestoval je i přesto, že ruský podnikatel od smlouvy prokazatelně odstoupil. A co na to pan Čunek? Od demokratického politika civilizovaného státu bych čekal, že vzhledem k neuskutečněnému obchodu tuto zálohu samozřejmě vrátí. Věřím, že toto by učinila drtivá většina z nás (a nejenom proto, že slovně bojujeme za to, že „co co bylo ukradeno musí být vráceno“). Pro pana Čunka však takové pravidlo zřejmě neplatí. Jak se vyjádřil šéf vsetínského hokeje pan Štefl „hledali jsme ve smlouvě kličku, abychom zálohu vracet nemuseli“. Kličku zřejmě našli, peníze za neuskutečněný obchod zůstaly ve Vsetíně…
Pane předsedo, považujete tento postup za morálně ospravedlnitelný? A považujete za normální, když poslanec Carbol celou věc komentuje v LN výrokem, že s tímto obviněním to už LN „opravdu, ale opravdu silně přehnaly“ a že ve Vsetíně panu Čunkovi za tyto peníze všichni tleskají!?
Opravdu tristní vyjádření křesťanského politika! Proboha, kde to jsme? Pocity odpovědnosti, morálky či studu (za proinvestované peníze někoho jiného) jsou pro představitelé HC Vsetín a exstarostu Čunka (který dohodu podepsal a postup schválil!) zřejmě „naprosto, ale naprosto falešné a prázdné“.

7) Rómové, resp. nepřizpůsobiví občané
Nebudu komentovat postup pana Čunka uskutečněný těsně před senátními volbami. Co se týče tzv. vystěhování těchto občanů na Jesenicko, tak v této věci sdílím stejný názor jako náměstkyně olomouckého hejtmana (viz. její vystoupení na sjezdu KDU-ČSL v Brně). A stejně tak i výrok týkající se „opalování, bince a rozdělávání ohňů na náměstích“ – ten už prošel fundovanějšími komentáří. Snad jen malou otázku: co kdyby Vám takto odpověděl představitel třeba Vaší radnice? Budete to považovat za vtipnost, trapnost, aroganci nebo ubohost? Možná z každého trochu. Ale to přece nebyl nějaký obyčejný komunální úředník, takto se nám chová místopředseda vlády! Nicméně, byla to z jeho strany opravdu jen trapnost a ubohost? Nebyl v tom také kousek vychytralého záměru? Záměru, který skrytě zaútočí na ty nejnižší lidské pudy jen proto, aby se někomu zalíbil a získal tolik potřebné politické body?
Ano, připouštím, že v této věci už panu Čunkovi možná křivdím, ale nemohu se zbavit dojmu, že pro tohoto člověka už není popularita a moc jen prostředkem k dosahování dobrého, ale že se stává samotným cílem. Jinak si to jeho tvrdošíjné setrvávání na dosažených postech neumím vysvětlit.

Vážený pane předsedo, před 17-ti léty jsem vstupoval do tehdejší ČSL s ideály spojenými s pocity nadšení, radosti a nadějného očekávání. Doba působení Josefa Luxe v polovině 90-tých let byla dobou, kdy jsem byl na své členství ve straně doslova hrdý. Pak sice přišlo období drobných zklamání - lidé nejsou ideální, slova se někdy rozcházela s činy a pragmatismus vítězil nad ideály, ale s výjimkou Kalouskova veletoče jsem nikdy nezapochyboval o tom, ve které straně je mé místo.
Nicméně, to jak se KDU-ČSL chová dnes mě naplňuje studem a hanbou (promiňte, že ztotožňuji vedení a stranu, ale v této chvíli nevidím žádný odpor členské základny). A bohužel, dostavuje se také lhostejnost a otupělost nad tím, co se v naší straně děje.
Pane předsedo, Vy hovoříte o „nechutné mediální kampani“. Projděte si prosím pomalu a znovu bod po bodu výše uvedené výhrady. Možná, že polovinu z nich smetete ze stolu s odkazem, že toto vytvořila média, že jsou pouze virtuální. Dobrá, ale jste schopen smést úplně všechny? Nezdá se Vám těch náhod kolem pana Čunka už nějak podezřele mnoho? A upřímně: nestačil by jen postup uvedený v bodě 6 (kterého se pan Čunek prokazatelně dopustil) k tomu, abychom takového politika hnali z naší strany doslova „svinským krokem“? A to bez ohledu na to, že hledání kliček jak nevrátit zálohu nemusí být trestným činem, dokonce pro někoho to může být i předmět obdivu…

Pane předsedo, nevstupoval jsem do sekty, kde k povinnostem členů patří bezmezná loajalita spojená s glorifikací toho, kdo jí vládne, nýbrž do křesťanské a demokratické strany. Do strany, ve které jsem se po většinu doby cítil velmi dobře. Bohužel, tím jediným co mě v KDU-ČSL ještě drží už nejsou žádné ideály, ale je to jen jakási nostalgie. A věřte mi, že je pro mě stále více obtížné být členem strany za jehož předsedu se upřímně stydím a kterého si ze srdce nevážím. Nicméně, stále ještě doufám v zázrak. Sice nikoliv v zázrak prozření pana Čunka, ale v odvahu pana premiéra Topolánka pana Čunka z vlády odvolat a zázrak z reakce našeho vedení (a z našich členů), kteří tento krok nejen přijmou, ale také politicky podpoří. Naivita?

Vážený pane předsedo, s tímto dopisem naložte jak uznáte za vhodné. Já sám ho považuji za otevřený a jeho kopii přeposílám i na jiná místa. Za výše uvedenými názory si stojím a s jejich veřejnou prezentací nemám absolutně žádný problém.

S přáním všeho dobrého
Ing. Karel Stoszek, člen MO KDU-ČSL Bohumín

15. 09.

Po použití odhoďte

Klára Samková Přečteno 12834 krát

Příběh Marcely Urbanové se může stát každému z nás. A i když se právě nám nestane, i pro nás je její příběh příběhem se (zatím) špatným koncem.


Začnu odprostředka protože kdybych měla začít od začátku, tak server na aktualne.cz praskne přetížením a nedostatkem kapacity.

V polovině července mi takhle jednou k půlnoci připinknul na obrazovku majlík od jisté Urbanové, prý jestli bych ji nemohla zastupovat. Vznesla jsem dotaz proč že já a bylo mi sděleno, že jsem byla progooglena skrze „lidská práva“. Následovalo několik zajímavých schůzek, kterými se jako červená niť táhla jedna věc: v podstatě jsem se od klientky nebyla schopna nic kloudného dozvědět.
Advokátka: Pod jakým číslem jednací se to šetří??
Klientka: Já nevím.
Advokátka: Kdy jste tam byla vypovídat?
Klientka: Asi tehdy….
Advokátka: A co jste tam vypovídala?
Klientka: No pokud se pamatuji, tak tohle….
Nikde ani kousek papíru, který by bylo možno pěkně založit do šanonků, rozparcelovat, rozanalyzovat a který by umožnil aplikaci mého oblíbeného advokátského bonmotu, že spor nevyhrává ta strana, která má geniálnějšího právníka, leč ta, jejíž advokát má menší borgas ve spisech.

Místy jsem začala podezírat klientku, že si snad ze mne utahuje a příslušné dokumenty si štosuje někde pod kavalcem. Skutečně tomu tak nebylo. Jedny z mála papírů, které mi moje klientka předat mohla, byly její písemné žádosti na různé součásti Policie ČR, aby jí tento orgán činný v trestním řízení dal k disposici alespoň její VLASTNÍ výpovědi. Všude, kde měla postavení svědka, byly její žádosti zamítnuty. Uspěla pouze v jednom případě, kde měla status poškozené. Aby to bylo ještě pikantnější, tak v případě, kdy jí jistý Roman Vaškůj přišel nabízet miliony úplatků, aby držela ústa v kauze Čunek, jí status poškozené sice nejdřív byl přiznán, ale posléze policie usoudila, že vlastně poškozená není. Co na tom, že strávila asi týden na policii svými výpověďmi a ztrátou času, co na tom že byla obtěžována ve svém domově lidmi s velmi pozoruhodnou minulostí, co na tom, že byla sváděna k trestnému činu, který zavčasu ohlásila na policii tak, že vše mohlo být dokonale zdokumentováno?? No Bóže, tak neměla čas umýt nádobí a udělat si manikúru, řekli si pravděpodobně orgáni, sdělili jí, že je pouhým svědkem a z jejích výpovědí jí nedali nic.

O tom, že situace je zoufalá nikoliv však zlá, jsem se přesvědčila osobně na dnes již legendárním výslechu 26. 7. 2007, který trval sedm hodin a který měl jednu sice zcela nepodstatnou, leč monstrózně medializovanou vadu v kráse, totiž voschlej punčovej řez v kavárně Arco, konzumovaný jak mojí klientkou, tak státním zástupcem JUDr. Salichovem za dozoru dvou dalších advokátů, snažících se vyrazit z místního personálu Colu skutečně chlazenou, nikoliv jen nenahřívanou. (JUDr. Hartmann s tímto požadavkem mimochodem neuspěl, takže JUDr. Brůna, kterému měla být Cola přinesena, vostrouhal a i nadále musel popíjet stejně odporně teplou slazenou minerálku jako my teplou Colu.)

Skutečně podstatnou vadou v kráse byl fakt, že když jsem hned na začátku výslechu požádala o stejnopis výpovědi mojí klientky, sdělil mi vyšetřovatel, že mi nic nedá, neboť trestní řád to neupravuje. Následně se rozvinula poměrně obsáhlá debata, v níž si my, teoretizující právníci tak pěkně libujeme. Síly byly rozloženy spravedlivě 3 ku 1, kdy tři právníci – Brůna, Hartmann a Salichov tvrdili, že nemáme právo dostat nic, já jsem tvrdila, že právo na protokol vlastní výpovědi máme.

Jak se posléze ukázalo, pravdu (prozatím) měli oni, ovšem i tak byli přistiženi při tom, že si nejsou jisti. S právním rozborem jsem totiž ještě jednou zaútočila na všechny policejní složky i na jihlavské státní zastupitelství a znovu všem požádala o protokoly z výslechů svojí klientky. Nevyměk´ jenom vyšetřovatel v kauze Vaškůj, který setrvale tvrdil, že Urbanová poškozená není, tudíž svědkovi protokoly nevydá. Věc však šoupnul o patro vejš a nadřízení se nám doposud neozvali, tož ještě možná uvidíme. Ostatní poslali. K mému absolutnímu údivu dokonce i jihlavský státní zástupce (zbaběle zřejmě využivše dovolené Salichova) zaslal onen protokol z 26. 7., nad kterým jsme se tak pěkně právně servali. Naúčtoval mi za to 68,50 Kč k úhradě do kasy Nejvyššího státního zastupitelství, což jsem jménem klientky promptně uhradila, protože nekupte to za ty peníze. Když se pak otevřela kauza „dortík s Urbanovou“ a chudákovi Salichovovi, kterému bylo bezpochyby stejně horko a měl stejný hlad jako my všichni ostatní, za to začala být myta nadřízenými hlava (jako kdyby se od té doby výrazně neochladilo), dovolila jsem si vznést ve věci inkriminovaného protokolu zdvořilý dotaz, zda p.t. zastupující jihlavský státní zástupce jednal omylem, v náměsíčnosti či při plném vědomí, a zda tedy držíme onen dokument historické ceny Kumránských svitků právem či neprávem. Odpověď doposud nedorazila.

Co ovšem dorazilo, bylo odmítnutí mojí stížnosti Ústavním soudem, na který jsem se obrátila se zhruba následujícími dotazy:
1) má svědek právo dostat svoji vlastní výpověď?
2) má moje klientka jako svědkyně právo dostat svůj vlastní psychologický posudek, když se podrobila znaleckému zkoumání v rámci své role svědka?
3) Bylo přenesení vyšetřování ze státního zástupce v Přerově na státního zástupce v Jihlavě poprávu??

Odpovědi Ústavního soudu, jmenovitě soudce JUDr. Jiřího Nykodýma, který moji stížnost odmítnul, byly pro mne katastrofální a zněly:
AD 1) – nemá
AD 2) – nemá
AD 3) – Urbanová se nemá ani co ptát, protože je svědkyně a té nepřísluší práva vůbec žádná.

Jen chabou nálepkou útěchy byla pro mne úplně poslední věta, kterou jeden můj ctěný kolega, kterému jsem to dala číst, charakterizoval jako takovou pěknou obrácenou úlitbu bohům: v antických dobách se nejdřív z poháru bohům ucmrndlo a pak bylo dovoleno se zpít do němoty, zde se vylilo nejdřív bohům vše a potom žíznícímu v poušti byl laskavě ponechán půlhlt na svlažení hrdla. Ta věta totiž zněla:

„Současné Ústavní Soud poznamenává, že shora uvedené závěry o nepřípustnosti stěžovatelkou podaného návrhu neznamenají, že se Ústavní soud ztotožnil se všemi napadenými postupy orgánů činných v trestním řízení.“

Pokud je můj překlad z právničtiny do češtiny správný, pak tato věta zní:

„Tak sakra ať nám to sem podá někdo, kdo má právo si stěžovat, a my to všechno rozšviháme na hadry!“
(Omlouvám se p.t. Ústavnímu soudu za nepregnantní formulace, leč pro právníky k výkladu Usnesení odkazuji dále na: Otto Weinberger, Norma a Instituce, Hans Kelsen, Všeobecná teorie norem, eventuelně Tatiana Machalová, Tradice a perspektivy racionalistického právního myšlení – ale obávám se, že u čtenářů aktuálně.cz by tyhle prameny neprošly).

Protože však, pokud mi je známo, JUDr. Vesecká nehodlá spáchat profesní sebevraždu a p. Čunek si nechce jít sednout, není „oprávněné osoby“, která by návrh na Ústavní soud podala…..nezbylo mi tedy nic jiného, než mít z odmítnuté stížnosti dva dny depresi, ignorovat manželovo dožadování se oběda či večeře, dceřina dožadování se všeho ostatního, psova dožadování se venčení a tiše ty dva dny sténat právní bezmocí.

Potom jsem našla odvahu si to rozhodnutí přečíst ještě jednou. Opětovně jsem dospěla názoru, že JUDr. Nykodým to napsal v podstatě geniálně, že má v p o d s t a t ě pravdu a že jsem to já, kdo v p o d s t a t ě jen neoprávněně prudí. Ovšem mimo podstatu vyplynuly z toho to Usnesení II ÚS 2126/07 ze dne 5. 9. 2007 mimořádně závažné závěry. Ty vyplývají z následujících formulací, obsažených ve zdůvodnění Usnesení. V tom je uvedeno:

„ V posuzovaných případech vystupovala navrhovatelka v pozici svědkyně, která byla na základě zákona podrobena povinnosti svědčit a znaleckému zkoumání duševního stavu. Jakkoliv nebyla navrhovatelka v pozici svědkyně bez práv, byla omezena v legitimním veřejném zájmu na svých osobnostních právech. Její svědecké výpovědi nebo znalecký posudek týkající se její osoby, slouží na základě zákona k úředním účelům, a proto nepodléhají ochraně osobnosti.Tato úprava je zcela v souladu s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nedotknutelnost osoby může být omezena v případech stanovených zákonem……… Takové omezení je legitimováno veřejným zájmem na ochraně společnosti před pachateli trestné činnosti. Je tedy ústavně legitimní, aby zákonodárce stanovil podmínky, za nichž jsou občané povinni spolupracovat k naplnění účelu trestního řízení. …… Přítomnost svědka u vlastního výslechu není právem, ale vynutitelnou povinností.

Když to zase přeložím do srozumitelného jazyka (a jestli to vykládám špatně, tak mne prosím opravte, budu jen ráda) tak to v podstatě znamená:

Svědek je totéž co databáze, cár papíru, pouhé nic, které může být exploatováno bez jakékoliv garance svých vlastních práv. Po použití je možno jej odhodit jako kterékoliv jiné nepotřebné smetí.

Není proti tomu žádná obrana.

Jediná obrana, která by proti tomu eventuelně existovala je, že svědek odmítne vypovídat úplně, a to s poukazem na eventuální možnost svého vlastního trestního stíhání, když kvůli ničemu jinému, tak kvůli stále existující možnosti obvinění z křivého svědectví.

Protože orgány činné v trestním řízení – tedy Policie – pochopitelně při odmítnutí výpovědi nebudou vědět, co by svědek vypovídal, kdyby vypovídal, nemohou ani odhadnout, zda jeho tvrzení o možném vlastním stíhání je relevantní či nikoliv. Jediné, co by mohli udělat by bylo, že by odmítli dát svědkovi protokol s jeho výpovědí o tom, že odmítnul vypovídat.

A závěr?? Mám báječný nápad, jak konečně pořádně ušetřit na státním rozpočtu: Poj´dme rozpustit policii a celé státní zastupitelství taktéž, potažmo trestní složku justice. Když svědkové nebudou ochotni vypovídat – a to bych jim po zážitcích svojí klientky skutečně vřele radila – mohou to jmenované složky totiž rukou společnou a nerozdílnou zabalit. Nebude koho vyslýchat, nebude koho soudit. Tak nač by se struktury měly udržovat? Uleví se Langrovi, uleví se Pospíšilovi, Čunka ani třeba nebude. Dědici Mrázka s Krejčířem a Koženým budou dobrovolně a rádi přispívat dobrovolnými dary do státní kasy, se Seychelami
uzavřeme novou federaci a všem nám bude hej.

P.S. Pro vážné zájemce je úplný text podání Marcely Urbanové k Ústavnímu soudu a Usnesení Ústavního soudu II ÚS 2126/07 z 5. 9. 2007 na www.lawyers.cz – důležité případy.



11. 09.

Fuj, vy chlapi, fuj

Klára Samková Přečteno 19277 krát

Tak ať ti to ten tvůj dá pořádně vyžrat! Napsala jedna diskutující po uveřejnění blogu „Visíš mi půl mega, máti“
To jsem se zase jednou poučila! Konečně vím, jaká jsem. Zahořklá herdekbaba, co totiž nenávidí ženský. Dala jsem vzniku novému slovu: jsem mysoginka. Jinak bych přece nikdy nemohla napsat článek, ve kterém bych se zastávala práv mužů – otců, kteří marně usilují o naplnění svých rodičovských práv. Když se diskuse rozvíjela jen na aktuálně.cz, tak to ještě šlo. Obrátky však dospěly do závratných výší v okamžiku, kdy můj článek převzaly webové stránky Českého svazu mužů, usilujících o rovnoprávné postavení mužů ve společnosti, www.svaz-muzu.cz.

Dospěla jsem k názoru, že není zbytí: pokud chci chodit jinými cestami než kanály a nečíhat kdy po mně jaká feministka, cítící se být mojí úhlavní nepřítelkyní, hodí jakou cihlu, musím se pokusit o rehabilitaci a pořádně na ty chlapy taky plivnout. Využiji k tomu svoji bohatou praxi právničky rozvádějící různé ty milio- a miliar- a manaže- a majite-, jejichž spisů mám v archivu pěkných pár metrů šanonků.

Protože od advokátky nelze očekávat nic jiného, řeknu to rovnou: jdu po prachách. To je taky ten důvod, proč obhajuji v rozvodových a rodinných věcech ty největší bídáky, totiž chlapy. Mají těch prachů totiž většinou víc než ubohé ženy, které se místo hrabání pod sebe starají o děti. Protože jsem slíbila, že na muže budu v tomto článku pouze plivat, nemohu napsat, že za to ti ubožáci v podstatě nemohou, že se rozvádějí. Faktem ale je, že jsou obětí závažné choroby, kterou jsem diagnostikovala a provizorně nazvala „diagnóza muž“.

Jedná se o pandemickou globální chorobu, postihující téměř polovinu celosvětového obyvatelstva. Je v podstatě neléčitelná, tedy alespoň bez zásadních chirurgických zákroků, které stejně mohou odstranit jen vnější příznaky, takže na existenci choroby samotné nic nemění. Přesto jí však Světová zdravotnická organizace nevěnuje naprosto žádnou pozornost, což považuji za alarmující. Vyznačuje se naprostou organizační neschopností v čemkoli, co se týká soužití se ženou (zejména tou vlastní) a zásadním omezením vnímání projevů té části svého okolí, která se nazývá „soukromí“. Za pozoruhodné považuji, že touto chorobou trpí i špičkoví manažeři, kteří s uchem na pomyslné kolejnici dokáží bez potíží ve svých podnicích odposlouchávat šustoty linoucí se od zaměstnanců tak, aby zabránili i náznakům pracovních střetů a tím i snížení objemu práce. Ve své vlastní domácnosti však nejsou schopni zvládnout ani problémy na té úrovni, jejichž pracovní ekvivalenty řeší se svou asistentkou mezi dveřmi, cloumaje v každé ruce jedním telefonem.

Jako na skutečnou raritku vzpomínám na jistého ředitele pro vnější a vládní vztahy jisté nadnárodní společnosti, jemuž legislativní rada vlády zobkala z ruky, aniž si toho vůbec povšimla, zatímco u vlastní ženy nenašel jiného komunikačního prostředku, než jí jednu prostě ubalit. Když jsem se jej ptala, jestli Cyrdovi Svobodovic taky ve Strakovce mezi dveřmi jednu fláknul, vytřeštil na mne zrak v totálním nepochopení. Inu, nezbylo mi nic jiného než následujícího půl roku ve vztahu k milostivé paní žehlit a žehlit a žehlit – až bylo vyřešeno rozdělení společného jmění manželů jeho jednostrannou lokací k rukám zbančené strany.

Záhadná selektivní porucha vnímání domácí scény mužem obvykle končívá domácí obdobou stávky a jednostranným odstoupením od kolektivní smlouvy, tedy, rozuměno správně, podáním návrhu na rozvod manželkou. Podnik je zavřen a opuštěn, výrobní haly zpustnou, zaměstnanci požadují náhradu škody, ušlý zisk, nevyplacené mzdy a placení hypoték. Manželky práskají dveřmi a to tak, že navždy a malincí drobečkové, co tak krásně spinkali, když tatínek přišel z práce, mizejí v dáli za doprovodu manželčiných slov „a už je neuvidíš“.

Pokud je bůh, který právě sestoupil z Olympu do nemilosrdné reality, schopen uchopit se podané pomocné ruky, má šanci, abych mu vysvětlila, co se mu to vlastně stalo. Uvědomění si vlastní choroby bývá tvrdé, léčba zdlouhavá, následky trvalé. V řadě případů musím existenci jeho choroby pacientovi zatajit a léčivou medicínu podávat po troškách, aby si toho pacient nevšiml, neboť jeho narcistické ego by tímto zjištěním utrpělo nenapravitelnou újmu. Medicína, kterou svým ubohým nemocným ordinuji (viz palmáre uvedené na mých webových stránkách www.lawyers.cz), se zove emancipace. Tak, jak se ženy snaží emancipovat v profesním světě, je na mužích, aby se emancipovali v oblasti citů a rodinných vztahů. Pravda je, že někdy pod nátlakem, ale koneckonců manažerek se také nikdo neptá na jejich vztah k žehlení. (A kdy se na to kdo ptal mě?)

Můj pacient si musí uvědomit sám, že došlo k tragické události a že vyjma dalšího 11. září jej těžko může postihnout něco horšího. Jedna výjimka ovšem ještě existuje. Horší může být již jenom to, když nereaguje na moje slova „vy se prostě dohodnete“. Ta mu opakuji tak často a vytrvale, až se pacient se vzbouřenou protistranou prostě dohodne, a to tak, že slušně. Druhou stranu naopak lehkým, leč neustálým tlakem přesvědčuji, že děti nejsou kvérem, kterým se míří na hlavu protistrany za účelem dosažení pomsty. Tlak vyvíjím tak dlouho, až i protistrana pochopí, že je přece úžasné nejenom každý druhý víkend, ale i každou středu a čtvrtek šoupnout děti tatínkovi a odebrat se činit něco, co s dětičkami za zády a dříve i manželem tamtéž, bylo přinejmenším velmi složité. Coby bonus jsem ochotna (sama matka školou povinného dítka v tomto směru bohužel nerozvedená, a tudíž nepožívající výhody soudem ustanovené POVINNOSTI otců se o děti v jistém časovém období postarat), poskytnout protistraně několik tipů, co s načatým večerem. Jde většinou o místa, na která jsem se sama již řadu let nedostala.

Předložením předpokládaných nákladů na moje právní zastoupení pak obvykle docílím i vypořádání společného jmění manželů dohodou: málokdy bývá totiž vzájemná nenávist tak velká, aby převážila nad společnou myšlenkou „přece tohle nenarveme právníkům“.

Za předpokladu pacifikace obou stran se mi dokonce stále častěji daří usmířit i dalšího společného nepřítele, který se obvykle vynoří v průběhu řízení péče o děti, totiž soud. ( I když musím přiznat, že v jednom případě se mi to nepodařilo a pokud jsem toto konzultovala s dalšími kolegy, dopadli stejně – jedná se o jistou soudkyni JUDr. Molnárovou).

V tomto směru jsem nasbírala řadu pozoruhodných výroků ze strany soudu, jako třeba:

„V životě jsem neslyšela, že by něco podobného kdy fungovalo, ale já vám tedy tu dohodu o dětech schválím.“

nebo případně dialogů typu:

Soud: „A proč se tedy rozvádíte, když jste se tak úžasně na všem dohodli?“
Účastníci jednohlasně: „Protože kdybychom se nerozvedli, tak bychom se nedohodli.“
Soud: „Takže abyste se dohodli, musím vás rozvést.“
Účastníci jednohlasně: „Ano, hned.“
Soud: „Za účelem dohody se manželství rozvádí….“

Z výše uvedeného je zřejmé, že mužská polovina obyvatel této planety trpí jakýmsi deficitem, k jehož odstranění nebyly doposud vynalezeny žádné potravinové doplňky ani zdraví prospěšné látky. Což je ovšem pro mne velká výhoda. Jednak mám jak a na čem ty zpropadené chlapy i nadále jako každý správný advokát obírat (na rozvodech totiž) a jednak, až mi pro prokazatelnou neúctu k soudům seberou advokátní licenci, budu mít další náplň činnosti zajištěnu: otevřu si seznamku a zavedu poradenskou službu „jak klofnout milionáře a jak o něj nepřijít“. Blbejch ženskejch, co si budou myslet, že to je ta správná hodnota, bude vždycky taky dostatek. (Ach jo, zase jsem to pokazila…)

P.S. Tento blog jsem napsala speciálně na přání diskutujícího jménem bigjirka, který uvedl, že na blozích všichni jen mravoličně poučujou a že mám raději něco tůdle napsat, že aby nebyla nuda. Tož má možnost. V případě, že bude potřebovat moji odbornou pomoc ve výše naznačeném směru, má u mě slevu.

P.P.S. Adélo z diskuze na www.svaz-muzu.cz, mám alespoň malé nepatrné plus?

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy