V diskusi pod mým minulým příspěvkem mi pan Kremlík napsal: „…reakce,na kterou jste se zmohl, je argumentacne dost slaba…“. Takže se teď můžeme celkem v klidu podívat na příklad argumentace klimaskeptiků (konkrétně pana Kremlíka), která je jistě naopak dosti silná (a to rozhodně je)…

Jen jako příklad - malá úloha. Máme teplotní řadu z Klementina. Roční průměry teplot. A máme odhadnout, jak se změnila teplota za 200 let, zhruba mezi roky 1800 a 2000.

Když dáte tuto úlohu klimaskeptikovi, může to dopadnout takhle:


Skeptik prostě vezme dva konkrétní roky, které se mu hodí. V tomto případě rok 1794, ve kterém řada vykazuje peak směrem nahoru, a rok 2005. Kdy vykazuje náhodnou odchylku směrem dolů. Obě hodnoty od sebe odečte a dojde k závěru, že se za těch 200 let v Klementinu neoteplilo.

Připadá Vám to jako špatný vtip? Není. Takhle skutečně argumentují tzv. klimaskeptici. Konkrétně pan Kremlík (zde, zde a zde). Na několik mých dotazů, proč zrovna roky 1794 a 2005, jaký je důvod k výběru právě těchto roků, pan Kremlík dodnes neodpověděl. Ale důvod je jasný. Tyhle roky se prostě hodily, protože daly takovou změnu teploty, kterou pan Kremlík právě potřeboval. Anomálie směrem nahoru na začátku, anomálie směrem dolů na konci – a máme, co jsme potřebovali. To je argumentace klimaskeptika.

Dobrá. Dejte stejná data klimaalarmistovi a požádejte ho, aby použil stejnou metodu. Pravděpodobně by udělal něco na tento způsob:


Stejná data, stejná metoda, jen výběr roků trochu jiný (začátek o 5 let později než v prvním případě, konec o 2 roky později). Výsledek úplně jiný. Klimaalarmista by tak mohl snadno dojít k závěru, že se za těch 200 let v Klementinu oteplilo naprosto šíleně.… (nevím ale o tom, že by někdo z klimaalarmistů takovouto „analýzu“ publikoval, na rozdíl od té Kremlíkovy „klimaskeptické“).

To ale jasně ukazuje, že takové metody jsou k ničemu, pokud jsou výsledky tak strašně závislé na náhodném výběru počátečního a koncového roku. Nebo dokonce na nenáhodném, ale naopak vyloženě záměrném výběru těch roků tak, aby vyšlo, co kdo potřebuje (navíc bez jakéhokoli zdůvodnění, proč byly vybrány zrovna tyto roky). Nikdo mi nevysvětlil, proč by měl být „klimaskeptický“ výběr roků 1794 a 2005 nějak lepší, reprezentativnější nebo odůvodněnější, než „klimaalarmistický“, 1799 a 2007. Prostě statistické zvěrstvo.

Třetí možnost je dát ta data do ruky klimatologovi. Ten si nebude všímat jednotlivých peaků a anomálií, ale celkového průběhu teplot a jejich systematických změn. A řekne Vám, že ta data je třeba aproximovat nějakou křivkou nebo shladit. Pokud udělá to první (aproximace polynomem třetího stupně, optimální stupeň polynomu samozřejmě lze statisticky otestovat), dostane toto:


A pokud by data shlazoval (v tomto případě pomocí robustní lokálně vážené regrese), dostane něco na tento způsob:


Dvě různé metody, ale podobné výsledky, které navíc jsou jen minimálně závislé na výskytu jednotlivých peaků, excesů nahoru nebo dolů, či jak to chcete nazvat. Výsledky, které (na rozdíl od prvních dvou grafů) popisují změny systematických vlastností časové řady.

Abych ale panu Kremlíkovi nekřivdil, tu první „analýzu“ sice prezentoval, kde to jen šlo, ale není údajně jejím autorem. On ji prý pouze od někoho převzal. Je to možné. Ale také to ukazuje na další stránku českého klimaskepticismu. V podání pana Kremlíka totiž nemá s racionálním skepticismem nic společného. Pokud se nějaké vyjádření, nějaká práce, panu Kremlíkovi ideologicky nehodí, nechová se k ní jako skeptik, ale jako fundamentalistický denialista. Každá metoda „popření“ a zpochybnění je mu dobrá. Když nemá korektní odborné argumenty (a ty většinou nemá, prostě proto, že se v problematice po odborné stránce vůbec nevyzná), hodí se cokoli jiného. Včetně lží, překrucování, drbů a když to nejde jinak, i zesměšňování.

A co když se naopak najde práce, která mu ideologicky vyhovuje? Ani náznak jakéhokoli skeptického přístupu. Prostě převezme co je, nad korektností a správností se ani nezamyslí, nic si nepřekontroluje - a opublikuje to. A tak se stane, že opublikuje i takové nesmysly, jako je ta jím prezentovaná „analýza“ změny teploty v Klementinu za 200 let.

To je tedy jen ukázka klimaskeptického, klimaalarmistického a klimatologického přístupu ke stejnému problému, ale dá se to zobecnit i na způsob uvažování a způsob argumentace jako takový.

Ponechám na „laskavém čtenáři“, aby si o těch třech přístupech udělal svůj vlastní názor.