Ministr financí Miroslav Kalousek, expremiér a bývalý evropský komisař Vladimír Špidla, filozof a biolog Stanislav Komárek a Anna Matušková, jejíž specializací jsou analýzy předvolebních slibů a tedy i to, jak své vize dokážou politici „prodat“ (či „neprodat“) nám ostatním.

Čtyři osobnosti, které jsme společně s Tomášem Sedláčkem a Štěpánem Kubištou pozvali na pódium Nové scény ND, abychom je spolu s vámi ve čtvrtek 24. března interpelovali (podrobnosti najdete ZDE). Všichni mají k tématu našeho druhého setkání, tedy k Umění reformovat, dle našeho názoru co říct.

Postupně vám je zde představím. Respektive necháme je, aby se představili sami. Kromě stručného životopisu (který jsme sestavili z otevřených zdrojů na webu) přetiskujeme jejich odpovědi na čtyři stejné otázky, jež souvisejí s tím, o čem si ve čtvrtek chceme povídat.

Jako první: Stanislav Komárek

Biolog, filosof a spisovatel (autor originálních esejů, básník a romanopisec), etolog, antropolog. Zabývá se zejména dějinami biologie, vztahem přírody a kultury, humánní etologií, biologickou estetikou, dílem Adolfa Portmanna a Carla Gustava Junga. Narodil se v roce 1958 v Jindřichově Hradci, v roce 1983 emigroval do Rakouska. Od roku 1990 působí na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze, přednáší také na Fakultě humanitních studií UK.

Jakou změnu (tedy re formu v jejím základním slova smyslu) považujete ve svém životě za vůbec nejdůležitější?

Emigraci a reemigraci - uvědomil jsem si na nich, že svůj osud máme alespoň částečně ve vlastních rukou, byť bez jisté dávky štěstí a přízně Nebes se ani kočka zdárně neokotí...

Kdybyste teď okamžitě mohl změnit jednu věc, situaci či jev, pro co byste se rozhodl?

Největším problémem Evropy je prudký propad porodnosti. Pokud se to nenapraví, je s evropskou tradicí definitivní konec. Kdybych byl kouzelníkem - protože lidské síly jsou na to, obávám se, momentálně krátké - změnil bych toto.

Když se člověk rozhodne něco změnit, reformovat, na co by měl myslet především?

Měl by myslet na obecné dobré, které zdaleka ne vždy spadá v jedno s růstem, který se navíc v řadě oborů v podstatě simuluje "šleháním pěny". Měl by se také vystříhat násilí, pokud to jen jde, reformy jakéhokoli druhu jsou však vždy pro někoho "bolestivé", byť ne fyzicky. Díky důmyslnému systému zpětných vazeb je současná společnost naše i evropská prakticky nereformovatelná.

Evoluce, či revoluce? Přirozený postupný vývoj, nebo rychlá, dramatická, zásadní změna? Co je Vám bližší?

Jako biologovi je mi bližší evoluce:-), byť nejhezčí doby svého života jsem zažíval za revoluce a po ní. Každá revoluce poukazuje na to, že se reformy, permanentně nutné, zanedbaly - přicházejí pak skokově, chaoticky, někdy i krvavě. Současná Evropa je reformám nakloněna asi stejnou měrou jako někdejší Sovětský svaz, jehož zmodernizovanou formu v zásadě představuje.

Denní stacionář naší doby, Čas na nový disent?, Meditace v pavilonu motýlů a další texty Stanislava Komárka najdete v jeho blogu na Aktuálně.cz.