Obrátil se na mne pan Lex, diskutující, kterého stálí čtenáři dobře znají a jehož názory zde patří - myslím, že nejen dle mého soudu - k těm nejlépe vyargumentovaným. Nabídl zajímavý text do Čtenářova blogu, měl ale podmínku: chce si zachovat svoji anonymitu. Ačkoliv jeho důvody chápu a respektuji, nechci pro změnu porušit jednu svojí zásadu: texty ve Čtenářově blogu musí být podepsané (udělal jsem za tři roky - pokud si dobře pamatuji - jedinou výjimku, před dvěma lety v případě pana bigjirky, šlo o velmi odborný text na téma rizika elektromagnetického záření k debatě o radaru, dost jsem si to pak v debatách "vyžral", dodnes vím, že zaslouženě).

Přesto bych zde ale rád pohledu pana Lexe poskytl prostor, a tak jsem nabídl svůj blog (zejména proto, že se nejedná se o politiku a autor je odborníkem přes právo, které je i tématem jeho blogu). Pan Lex přijal. Oba se těšíme na zajímavou debatu.

Povolené množství alkoholu?

Pro objektivní posouzení problematiky tzv. povoleného množství alkoholu v krvi řidiče musíme nejdříve znát právní úpravu vztahující se k této věci. Řízení vozidla (nebo i jízda na zvířeti) pod vlivem alkoholu (nebo i jiné, nealkoholové návykové látky) je sankcionována jednak jako trestný čin - § 274 odst.1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. – „Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.“, jednak jako přestupek - § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona č. 200/1990 Sb. v platném znění – „řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem,“ resp. písm. c) „řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky“.

Všimněme si – jako přestupek podle písm. b) je sankcionováno řízení nebo jízda bez ohledu na množství požití před jízdou nebo zbytkového alkoholu, podle písm. c) musí jít o takové množství, které představuje „stav vylučující způsobilost“. Jenže „stav vylučující způsobilost“ je podmínkou i u trestného činu. Jak je to možné?

Ne jinak, než že existují nejméně dvě úrovně takového stavu. To konec konců potvrzuje i výrok Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí v dovolacím řízení sp. Zn. 5 Tdo 874/2007, když říká: „Jestliže je u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy měl nejméně jedno promile alkoholu v krvi, pak je v důsledku toho vždy vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo.“ – všimněte si – „je vždy vyloučena způsobilost“, a to měl-li řidič v krvi nejméně jedno promile alkoholu.

Pak tu tedy musí být ještě stav, kdy je způsobilost vyloučena „zpravidla“, a pak jde o jednání přestupkového charakteru. Musí přitom jít o obsah alkoholu v krvi pod jednu promili, ale kde je ta spodní hranice. Odborníci v této oblasti poukazují na hranici okolo 0,7 promile.

Konec konců, pokud se nemýlím, existují v Evropě země, kde je tato hranice povolena. Proč?
Protože do této hranice nejde u řidiče o ovlivnění, které by významnější měrou ovlivňovalo jeho schopnost řídit. A titíž odborníci zastávají názor, že zcela bezpečná, bez jakéhokoliv negativního vlivu na způsobilost člověka je hranice do 0,4 promile alkoholu v krvi.

Proč potom ta „nulová tolerance“? Jako výstraha pro všechny, předpis pro předpis. Jaká je povaha a závažnost (dříve nebezpečnost činu pro společnost) porušení takového předpisu? Dovolím si tvrdit, že asi stejná, jako když řidič nezastaví na pokyn značky „Stůj, dej přednost v jízdě“, ačkoliv má rozhled na obě strany po 200 metrů a nic nikde nejede, nebo jako když v neděli nerespektuje omezení rychlosti jízdy přenosnou dopravní značkou v místě, kde přes týden někdy pracují cestáři, kterým se nechce ty značky na dobu „po šichtě“ a na víkend schovávat, a řidiči je to dobře známo. Tedy nebezpečnost žádná, jen faktické porušení formálního pravidla (pozor – ale i to stačí pro posouzení jednání jako přestupek, jestliže se tím porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti – na druhé straně ale, jaký zájem společnosti, když tím nemůže být nic ohroženo, nato porušeno, jen ten formální předpis?).

Nehoruji pro to, aby bylo dovoleno před jízdou nebo během jízdy (dokonce jsem přesvědčen, že ještě nebezpečnější je tzv. zbytkový alkohol po předchozím flámu) požívat alkohol. Jen tvrdím, že hranice do 0,4 promile je zcela bezpečná, a že při zjištění silniční kontrolou takového případu by policista měl mít právo omezit řidiče v jízdě na dobu nejméně půl hodiny, a poté dechovou zkoušku opakovat. Pokud by hladina byla vzrůstající a dosahovala by hranice mezi 0,4 a 0,7 promile (nazval bych ji „zvýšeným vlivem alkoholu“) – šup s ním správnímu orgánu. Pokud by byla klesající, pak napomenutí nebo i přiměřená pokuta, a hajdy dál do provozu. Přirozeně by v tomto směru muselo dojít k drobné změně přestupkového zákona.

Co vy na to?!

Lex