Jak Miloš Zeman spojoval trpaslíky
„Nechci být nezdvořilý, ale spojí-li se několik trpaslíků, vznikne velký trpaslík. Ale nikdy nevznikne obr.“ Pichlavý bonmot pana prezidenta zazněl v neděli v jedné televizi na adresu připravovaného spojenectví ODS, TOP 09 a lidovců. Pan prezident ví, o čem mluví, protože se spojováním trpaslíků má bohaté zkušenosti.
Je také dobré poznamenat, že nespojoval jen trpaslíky ale i minitrpaslíky, a to často velmi barvité. Ve srovnání s nimi vypadá připravovaná aliance středopravých stran šedě a fádně. Pozoruhodné přitom je, že přestože se jedno takové spojování trpaslíků panu prezidentovi kdysi příliš nevydařilo, znovu horlivě doporučoval trpasličí svazek před posledními volbami do poslanecké sněmovny.
Barvitá sešlost Realistického bloku
Pojďme ale od začátku onoho dlouhého trpasličího příběhu. Poté, co se Miloš Zeman stal v roce 1993 předsedou tehdy opoziční sociální demokracie, začal budovat širší spojenectví opozice. Dal tomu pěkný název Realistický blok, přičemž jeho realisté měli být protiváhou vládní ODS.
Politicky příliš vybíravý nebyl a snažil se do svého spojenectví zapojit kde koho. Přes svůj letitý odpor ke katolické církvi tak jedním z mála úspěšně oslovených byla křesťansko-sociální minitrpaslice, kterou uhnětla skupina bývalých lidovců.
Další oslovený minitrpaslík byl dnešním slovníkem pana prezidenta ukázkovým příkladem sluníčkářského idealismu. Jmenoval se Občanské hnutí a patřili k němu třeba Petr Pithart nebo Jiří Dienstbier starší. Kupodivu tento minitrpaslík dal Miloši Zemanovi košem.
Největším úlovkem v síti sociálnědemokratického velrybáře se nakonec stala formace zvaná Liberálně sociální unie. Dnes už je takřka zapomenutá, stejně jako její zkratka LSU. Pozoruhodné přitom je, že tento trpaslík sám vznikl těsným objetím několik dalších minitrpaslíků.
V současném spojování středopravé opozice je nepochybně kus pragmatismu, ovšem v případě svazku zvaném LSU je přiléhavé mluvit o hyperpragmatismu. Šlo totiž o slepenec postkomunistických družstevníků nesoucích lví podíl na devastaci českého venkova, ekologů, kteří to chtěli napravovat, a dávných národních socialistů. Smysl zrodu trpaslíka LSU byl prostý: dát dohromady voličské hlasy pro minitrpaslíky a vytvořit tím politickou loď jejich záchrany.
Ve volbách roku 1992 se tento plán skutečně podařil. Nový trpaslík LSU, byť s trochu odřenýma ušima, přes 5procentní volební klauzuli těsně přešel a zasedl v českém parlamentu. Krátce nato si pak plácl se sociálnědemokratickým ženichem (či nevěstou?) na nabídku vzájemného svazku, tedy onoho Zemanova Realistického bloku.
Avšak už před slavnostním vznikem Realistického bloku opustil LSU jeden z minitrpaslíků - národní socialisté. Předznamenalo to, jak to celé dopadne. Splácaný trpaslík LSU se rychle rozpadl. Miloš Zeman následně uznal, že další pokračování velkého „realistického“ projektu nemá smysl.
Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky?
Přeskočme skoro čtvrtstoletí. Miloš Zeman už dávno není předsedou sociální demokracie ale sedí na Pražském hradě. Blíží se volby do Poslanecké sněmovny roku 2017 a člověk by řekl, že dávná zkušenost panu prezidentovi velí odmítat svazky mezi trpaslíky. Opak je nicméně pravdou, jak se ukázalo v předjaří zmíněného roku na sjezdu trpaslíka či spíše minitrpaslíka nesoucího jeho jméno: Strany práv občanů – Zemanovců. Tohoto minitrpaslíka sám stvořil po ne zrovna klidném rozchodu s ČSSD.
Pan prezident během sjezdování Zemanovců trochu překvapivě horlil pro jejich volební spojenectví s SPD Tomia Okamury. Zdůvodnil to obavou, že se jeho strana kvůli nízké podpoře sama nedostane do parlamentu. Jako obvykle se vyjadřoval velmi malebně. SPD se podle něj v průzkumech pohybuje těsně pod pěti procenty hlasů a „my Zemanovci můžeme být jedním z raketových motorů, který tu (Okamurovu) družici dostane na oběžnou dráhu“.
Pan prezident přitom neváhal argumentovat i poučením se u protivníků a odkazoval na postup TOP 09 v parlamentních volbách roku 2010 a 2013. Jak doslova řekl: Kalouskova strana „udělala dobře, když se spojila s hnutím STAN“. Celá květnatá a dlouhá řeč pana prezidenta plédujícího pro trpasličí svazky je dostupná zde.
Bohužel podnětná myšlenka pana prezidenta o užitečnosti trpasličích svazků narazila na neochotu Tomia Okamury uvolnit na kandidátkách SPD místo pro „raketový motor“ Zemanovců. Bohužel strana pana prezidenta bez okamurovské družice pak získala ve sněmovních volbách roku 2017 pouze 0,36 procenta hlasů.
Starost o trpaslíky je pěkná: na zahrádce
Vraťme se nyní k nedělnímu televiznímu pořadu, kde pan prezident tak vtipně okomentoval chystané volební spojenectví ODS, TOP 09 a lidovců. Za citaci z něj nepochybně stojí ještě některá jeho další přiléhavá slova, jako například: „Ten, kdo jde v koalici, vlastně dokazuje, že nevěří sám sobě“, nebo političtí trpaslíci se jen „chtějí schovat pod křídla o něco málo větších stran“.
Nezbývá než konstatovat, že tato slova pana prezidenta jsou jako vždy moudrá. Snad jen by neměl tak radikálně měnit své názory, aby publikum nebylo zmatené. Podobně by asi bylo lepší, kdyby se místo politických trpaslíků raději věnoval trpaslíkům skutečným, a to na své zahrádce u bungalovu, který si staví v lánské oboře.
Je také dobré poznamenat, že nespojoval jen trpaslíky ale i minitrpaslíky, a to často velmi barvité. Ve srovnání s nimi vypadá připravovaná aliance středopravých stran šedě a fádně. Pozoruhodné přitom je, že přestože se jedno takové spojování trpaslíků panu prezidentovi kdysi příliš nevydařilo, znovu horlivě doporučoval trpasličí svazek před posledními volbami do poslanecké sněmovny.
Barvitá sešlost Realistického bloku
Pojďme ale od začátku onoho dlouhého trpasličího příběhu. Poté, co se Miloš Zeman stal v roce 1993 předsedou tehdy opoziční sociální demokracie, začal budovat širší spojenectví opozice. Dal tomu pěkný název Realistický blok, přičemž jeho realisté měli být protiváhou vládní ODS.
Politicky příliš vybíravý nebyl a snažil se do svého spojenectví zapojit kde koho. Přes svůj letitý odpor ke katolické církvi tak jedním z mála úspěšně oslovených byla křesťansko-sociální minitrpaslice, kterou uhnětla skupina bývalých lidovců.
Další oslovený minitrpaslík byl dnešním slovníkem pana prezidenta ukázkovým příkladem sluníčkářského idealismu. Jmenoval se Občanské hnutí a patřili k němu třeba Petr Pithart nebo Jiří Dienstbier starší. Kupodivu tento minitrpaslík dal Miloši Zemanovi košem.
Největším úlovkem v síti sociálnědemokratického velrybáře se nakonec stala formace zvaná Liberálně sociální unie. Dnes už je takřka zapomenutá, stejně jako její zkratka LSU. Pozoruhodné přitom je, že tento trpaslík sám vznikl těsným objetím několik dalších minitrpaslíků.
V současném spojování středopravé opozice je nepochybně kus pragmatismu, ovšem v případě svazku zvaném LSU je přiléhavé mluvit o hyperpragmatismu. Šlo totiž o slepenec postkomunistických družstevníků nesoucích lví podíl na devastaci českého venkova, ekologů, kteří to chtěli napravovat, a dávných národních socialistů. Smysl zrodu trpaslíka LSU byl prostý: dát dohromady voličské hlasy pro minitrpaslíky a vytvořit tím politickou loď jejich záchrany.
Ve volbách roku 1992 se tento plán skutečně podařil. Nový trpaslík LSU, byť s trochu odřenýma ušima, přes 5procentní volební klauzuli těsně přešel a zasedl v českém parlamentu. Krátce nato si pak plácl se sociálnědemokratickým ženichem (či nevěstou?) na nabídku vzájemného svazku, tedy onoho Zemanova Realistického bloku.
Avšak už před slavnostním vznikem Realistického bloku opustil LSU jeden z minitrpaslíků - národní socialisté. Předznamenalo to, jak to celé dopadne. Splácaný trpaslík LSU se rychle rozpadl. Miloš Zeman následně uznal, že další pokračování velkého „realistického“ projektu nemá smysl.
Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky?
Přeskočme skoro čtvrtstoletí. Miloš Zeman už dávno není předsedou sociální demokracie ale sedí na Pražském hradě. Blíží se volby do Poslanecké sněmovny roku 2017 a člověk by řekl, že dávná zkušenost panu prezidentovi velí odmítat svazky mezi trpaslíky. Opak je nicméně pravdou, jak se ukázalo v předjaří zmíněného roku na sjezdu trpaslíka či spíše minitrpaslíka nesoucího jeho jméno: Strany práv občanů – Zemanovců. Tohoto minitrpaslíka sám stvořil po ne zrovna klidném rozchodu s ČSSD.
Pan prezident během sjezdování Zemanovců trochu překvapivě horlil pro jejich volební spojenectví s SPD Tomia Okamury. Zdůvodnil to obavou, že se jeho strana kvůli nízké podpoře sama nedostane do parlamentu. Jako obvykle se vyjadřoval velmi malebně. SPD se podle něj v průzkumech pohybuje těsně pod pěti procenty hlasů a „my Zemanovci můžeme být jedním z raketových motorů, který tu (Okamurovu) družici dostane na oběžnou dráhu“.
Pan prezident přitom neváhal argumentovat i poučením se u protivníků a odkazoval na postup TOP 09 v parlamentních volbách roku 2010 a 2013. Jak doslova řekl: Kalouskova strana „udělala dobře, když se spojila s hnutím STAN“. Celá květnatá a dlouhá řeč pana prezidenta plédujícího pro trpasličí svazky je dostupná zde.
Bohužel podnětná myšlenka pana prezidenta o užitečnosti trpasličích svazků narazila na neochotu Tomia Okamury uvolnit na kandidátkách SPD místo pro „raketový motor“ Zemanovců. Bohužel strana pana prezidenta bez okamurovské družice pak získala ve sněmovních volbách roku 2017 pouze 0,36 procenta hlasů.
Starost o trpaslíky je pěkná: na zahrádce
Vraťme se nyní k nedělnímu televiznímu pořadu, kde pan prezident tak vtipně okomentoval chystané volební spojenectví ODS, TOP 09 a lidovců. Za citaci z něj nepochybně stojí ještě některá jeho další přiléhavá slova, jako například: „Ten, kdo jde v koalici, vlastně dokazuje, že nevěří sám sobě“, nebo političtí trpaslíci se jen „chtějí schovat pod křídla o něco málo větších stran“.
Nezbývá než konstatovat, že tato slova pana prezidenta jsou jako vždy moudrá. Snad jen by neměl tak radikálně měnit své názory, aby publikum nebylo zmatené. Podobně by asi bylo lepší, kdyby se místo politických trpaslíků raději věnoval trpaslíkům skutečným, a to na své zahrádce u bungalovu, který si staví v lánské oboře.