Nejasnosti okolo prezidentských milostí trvají
V polovině dubna jsem odeslal ministru vnitra Janu Kubicemu, policejnímu prezidentovi Petru Lessymu a nejvyššímu státnímu zásupci Pavlu Zemanovi dopis, který reaguje na odložení vyšetřování možné korupce při udělování prezidentských milostí. Text dopisu zde zveřejňuji. Další reakci poskytnu, až od zmíněných veřejných činitelů obdržím odpovědi.
Tymošenková, fotbal a politika
Pozornost médií se upírá téměř výhradně k Julii Tymošenkové. Na Ukrajině byli ale za údajné zneužití funkcí odsouzeni další bývalí tři ministři. Potrestáni byli na tři až čtyři roky vězení. Trochu pochybným způsobem se jim u soudu prokazovalo, že ve svých funkcích čerpali nadstandardní výhody (byty a různé služby).
Samotná Julie Tymošenková byla nedávno odeslána z Kyjeva do Charkova. Důvod je jasný: zkomplikovat jí ovlivňování věcí a kontakt s politickými příznivci. Občas se k ní nemůže dostat ani její advokát. Zřejmě došlo k tomu, že její odpor a nespolupráce byly paralyzovány násilím. Dá se tak soudit z toho, že příslušné vězeňské orgány to ani příliš nezpochybňují a poukazují na platný vězeňský řád, který jim podobné zákroky umožňuje.
Julie Tymošenková je skutečně vězněm režimu. Trestní stíhání bylo od začátku vedeno tak, aby se „něco“ našlo, proto se otevřely již dříve uzavřené komnaty. Její odsouzení bylo především politické rozhodnutí. Vlastně je v tom kus osobního příběhu. Existuje upřímná a hluboká nenávist mezi ní a Janukovyčem. Na Ukrajině bohužel nefunguje soudní systém tak, že by do něj nesměly zasahovat orgány politické moci. Janukovyč ji potřeboval dostat za mříže a nyní se hledají další kauzy, aby vězení jen tak neopustila.
Ten první případ, za který byla odsouzena na sedm let, se týká smlouvy s Ruskem o plynu, jež byla uzavřena v roce 2009. Trest stihl Tymošenkovou v podstatě za to, že smlouva je nevýhodná pro Ukrajinu. My bychom si měli připomenout, že podpis smlouvy byl naopak výhodný pro nás, protože také díky jemu začal téct plyn do pomalu zamrzávající Evropy.
Nyní, když je Tymošenková ve vězení, tak se otevírají další případy. Jedná se o obchody s Ruskem, při kterých nebyly dodrženy smluvní závazky a za kterými figuruje Tymošenková jako manažerka. Dluh, na jehož vytvoření se Tymošenková podílela, byl pak přičten k celoukrajinskému dluhu. Zároveň byla Tymošenková obviněna z daňových úniků, protože vyváděla prostředky na Kypr. Je velmi pravděpodobné, že překračovala zákonný rámec Ukrajiny. To, co činila, je ale na Ukrajině bohužel téměř standard. V roce 2005 za Juščenka generální prokurátor vyšetřování zastavil. Dnes je případ na stole znovu.
Nedosti na tom. Před Tymošenkovou se otevírá další kauza: vražda Jevgenije Ščerbakova a jeho manželky. Může se opravdu stát, že z vězení už opravdu nevyjde.
Přesto, že Julie Tymošenková není svatá, je pravdivé tvrzení, že Ukrajina dnes vytváří politické vězně. Není pochyb, že Janukovyč a jeho lidé si procesem s Julií Tymošenkovou vyřizují účty s dlouhodobou politickou hráčkou a protivníkem.
Evropská unie vedla s Ukrajinou jednání o Asociační dohodě, která měla být podepsána v prosinci 2011. Současně však EU odsoudila proces s Tymošenkovou jako tendenční a zpolitizovaný a nakonec jednání o Asociační dohodě zmrazila, závěrečná ratifikace se nekoná.
Události v posledních dnech nabraly na obrátkách. Na ukrajinském Krymu se v květnu chystá summit prezidentů středoevropských zemí. V červnu má Ukrajina spolu s Polskem hostit ME v kopané. Bylo to původně velké vstřícné gesto, které otevíralo možnosti investic a zároveň dávalo příležitost Ukrajině se předvést, získat pozitivní pozornost a nové obchodní možnosti. Nyní se vše vážně komplikuje. Kvůli zacházení s Tymošenkovou se prezidentského summitu nezúčastní hlavy států devíti zemí, nepřijede ani šéf Evropské komise Barroso.
V České republice máme jako vždy postoje nejméně dva. Prezident Klaus se rozhodl po Medvěděvově odsouzení vývoje na Ukrajině nejet také. Ministr zahraničí Schwarzenberg naopak nepovažuje bojkot za nejlepší způsob. „ Já bych se rozhodl jinak,“ říká.
Premiér Nečas nevylučuje ani politický bojkot ME v kopané. Prezident Klaus zase o bojkotu šampionátu nemluví a chystá se sejít s prezidentem Putinem na zápase ČR - Rusko v polské Wroclavi.
Na tom celém je vidět, jak eventuální politický bojkot šampionátu je v této situaci poměrně nejasná záležitost. Je to toliko symbolický „polobojkot“. Vše pojede normálně - ale na území Ukrajiny možná bez účasti některých ministrů a vrcholných politiků. Kancléřka Merkelová říká, že se rozhodne až na poslední chvíli. Politika si dnes s Ukrajinou neví rady. Jediní, kdo mají jasno, jsou fotbalisté a fotbaloví obchodníci. Michel Platini, šéf Evropské fotbalové asociace, a německý fotbalový svaz prohlašují: „Žádnou politikou si fotbalový svátek vzít nedáme“.
Nepochybuji o tom, že na Ukrajině přibývá rysů autoritářského režimu. Je třeba vyvíjet maximální tlak na humánní a spravedlivé zacházení s vězněnou Tymošenkovou. Nelze ratifikovat Asociační dohodu, pokud jsme svědky hrubého ovlivňování justice výkonnou mocí. Co si ale počít s tím, když nám do ukrajinských událostí vtrhl fotbalový šampionát? Sport a politika se daly oddělovat možná v dobách amatérského soutěžení. Dnes jsou ale rozhodnutí o pořádání velkých sportovních akcí také rozhodnutími obchodními a politickými.
Řečnit o bojkotu fotbalového šampionátu na Ukrajině pokládám za neefektivní. Jednalo by se stejně o pouhý politický „polobojkot“, ze kterého by si Janukovyč mnoho nedělal.
Doporučil bych politikům neúčast na zápasech hraných na Ukrajině - v tichosti a bez zbytečných gest.
Vládní strany lhaly: berou důchodce u huby
Vládní koalice zařadila dnes ráno do programu schůze Sněmovny návrh, kterým se zásadně mění způsob valorizace důchodů v ČR. Zasahuje dva a půl miliónů obyvatel České republiky. Týká se základních parametrů fungování důchodového systému v naší zemi.
Návrh jde proti všem předvolebním slibům všech politických stran, které tvrdily, že stávajících důchodců se důchodová reforma nedotkne. (Jasně to tvrdila ODS, TOP 09 pouze navrhovala jednoroční zmrazení důchodů, ale jinak valorizaci důchodů podle stávajícího schématu).
V této Poslanecké sněmovně jsme byli loni ze strany ministra Drábka ujištěni, že vláda zohlední zvýšení DPH ve valorizací penzí v následujících letech. Kde ovšem jsou včerejší sliby?!
Nyní je jasné, že důchodci mají platit důchodovou reformu dvakrát. Budou ji platit ve zvýšené DPH na potraviny,léky, vodné, stočné, veřejnou dopravu atd. Vyšším DPH se má zacelit díra, která vznikne přesunem dvaceti miliard z průběžného systému do penzijních fondů tzv. druhého pilíře. Podruhé zaplatí důchodci důchodovou reformu tím, že současná vláda s ministrem Drábkem navrhuje zrušit stávající tempo valorizace důchodů.
Guvernér České národní banky Miroslav Singer v ranním vystoupení ve Sněmovně ve své pravidelné zprávě uvedl, že fiskální konsolidace se v loňském a letošním roce podepsala na růstu ekonomiky poklesem o zhruba jedno procento HDP. Prostě rychlejší fiskální konsolidace má významný podíl na celkovém propadu ekonomiky. Není tedy žádoucí údernicky překračovat plán rychlosti fiskální konsolidace, protože za to platíme sníženým růstem ekonomiky.
Zároveň guvernér informoval, že očekává tento rok inflaci až čtyři procenta, příští rok pod tři procenta.
Jestliže v tomto roce očekáváme inflaci čtyři procenta, pak záměr vlády při valorizaci důchodů zohledňovat pouze třetinu vývoje inflace a třetinu vývoje reálných mezd znamená, že fiskální konsolidace se bude dít významně na úkor důchodců. Dojde k reálnému snížení jejich důchodů: budou méně utrácet.
Je vážná chyba pokračovat v politice úspor, která ale není výsledkem zevrubné širší politické debaty. Změna valorizace důchodů, kterou chce dnes vláda v prvém čtení projednávat ve Sněmovně, představuje vážný zásah do života velkého množství občanů. Pro mnohé to bude znamenat další stlačování a snižování jejich životní úrovně. Břemeno úspor přitom není spravedlivě rozloženo mezi chudší a bohatší.
Opakovaně jsme v nejrůznějších debatách navrhovali, aby se v politice úspor počítalo také se zavedením progrese do daní z příjmů fyzických osob, úprava z daně z příjmu právnických osob, majetkové daně a podobně.
Nelze souhlasit se sníženou valorizací důchodů, která povede k poklesu reálných důchodů. Inflace nyní musí být valorizována. Tím spíš, že do budoucna nelze vyloučit inflační šoky (Evropská centrální banka tiskne peníze). Pokud by se tyto nárazy dostavily, pro důchodce by to znamenalo dramatické zhoršení jejich životní úrovně.
Skutečným klientem Nečasovy vlády jsou banky a penzijní fondy
Projev Lubomíra Zaorálka z Parlamentu ČR před hlasováním o vyslovení důvěry vládě P.Nečase.
Ne víc než bzukot mouchy
Prý to byla v sobotu největší demonstrace za poslední léta. A nic. Ze strany vlády nepřišla žádná reakce ani sebereflexe. V normální zemi by premiér vystoupil a snažil se vysvětlit, proč třeba nesouhlasí s požadavky demonstrantů nebo proč jim nemůže vyhovět. Prostě by se snažil hájit, proč dělá, co dělá. Udělal by to i premiér, který by měl mnohem větší podporu veřejnosti, než má ten současný v České republice.
Tohle nebyla žádná extremistická akce. To, co na demonstraci zaznělo, bylo třeba i ostré, ale korektní a v rámci základních pravidel slušnosti. A nebylo to ostřejší než to, co řekl šéf Úřadu práce v Litoměřicích svému nadřízenému ministrovi Drábkovi: že se mu podařilo rozvrátit slušně fungující systém úřadů práce, že pohrdá prací lidí a podílí se na tom, že lidé ztrácejí důvěru ve stát a státní instituce. Dokonce mu vytkl, že takovéto vládnutí posiluje extremismus a fašizující skupiny v naší zemi. Kdo se tedy chce divit odborářům, jejichž role je právě ochrana práce a musí přihlížet této Drábkově ne reformě, ale bolševické revoluci.
Vládě to nestojí ani za štěk. Nic nikomu nevysvětluje, postarala se o to, že na týden je zrušeno jednání Sněmovny, aby si udělala pořádek v poslancích a vyzobala si ve Sněmovně ty, s jejichž podporou se chystá zítra pokračovat ve vládnutí. Jak se takové draftování poslanců děje, o tom mnoho nevíme. Vidíme pouze premiéra Nečase, který neustále ustupuje a změkčuje své požadavky, jak má být taková skupina kolaborujících poslanců definována. Mluvilo se o klubu, platformě, institucionalizaci, písemných podpisech… Teď už prý to bude na dobré slovo.
Stejné to měl Dzurinda ve své poslední slovenské vládě. Podobně jako Věci veřejné se mu rozpadla strana Svoboda a solidarita. Výsledek byl, že Dzurinda vládl s dvaceti čtyřmi až dvaceti osmi nezařazenými poslanci a po celém Slovensku se diskutovalo, kolik milionů každý takový poslanec vládu stojí. Zvláštní tekutá forma demokracie, která se přelévá i k nám.
Jak to celé může dopadnout? Vláda Petra Nečase si zvykla vládnout se sto osmnácti, pak sto patnácti poslanci, kteří jí žádnou oponenturu ve Sněmovně nedělali. Používala Sněmovnu jako průtokový ohřívač. Díky stádnosti vládních poslanců mohla Sněmovnou projít i revoluční devastace pracovních úřadů, nepromyšlené daňové změny a dokonce i rozpočet postavený na číslech růstu, o kterých všichni věděli, že nemohou odpovídat skutečnosti. A tak jako se vláda nebavila s poslanci svými ani opozičními, tak se ani netoužila bavit s nikým dalším. O co nižší schopnosti ministrů, o to menší ochota cokoli vysvětlovat. Jediné poselství, které přinášela lidu byly ony nechvalně proslulé tupé škrty a šetření, které nás mělo zachránit před údajným pádem do Řecka.
Občané by nakonec i přijali rozumně vysvětlený požadavek šetřit, kdyby ale zároveň od Transparency International neslyšeli, že v této zemi sto miliard uteče v manipulacích s výběrovými řízeními, kde dnes nevíme, kdo je konečným příjemcem dotací, kde kolem veřejných peněz se šíří střety zájmů a podvody jako Opencard, jízdenky MHD v Praze, Promopro a další. Je těžké souhlasit se šetřením na sociálně slabších a zároveň číst o miliardách pana Janouška a milionech ukládaných na účet ženy známého kmotra z Hluboké pana Dlouhého.
Proto se demonstrovalo proti vládě, která dělá z lidí pitomce a tvrdí jim, že se nemohou valorizovat důchody, že se musí šetřit na sociální podpoře, jež sama nedělá více než 3,6 miliard ročně. A co je to proti desítkám miliard, které utíkají v předražených veřejných zakázkách, desítkám miliard, které hodlá vláda vytáhnout z penzijního systému do privátních fondů?
Na Václaváku protestovali ti, kteří cítí, že tohle není jejich vláda. Demonstrovali za to, co si dnes myslí drtivá většina lidí v této zemi. Žádná důvěra vlády ve Sněmovně na tom nic nezmění. Navíc důvěra pofiderní, vyjednaná neprůhledným způsobem, který je parlamentu nedůstojný. V parlamentní demokracii má být parlament suverén. Tohle naše čekání do pátku, co se v kuloárech vyjedná, je ponižující nejen pro poslance, ale pro celou veřejnost.
Vida, vládnout se dá i s Marťany!
Běda tomu, z koho pokušení pochází. Pravda, Vít Bárta nebyl první, kdo začal nakupovat poslance v téhle zemi. Mirek Topolánek na nakoupených poslancích dokonce postavil vládní většinu. Do příchodu Věcí veřejných ale nikdo z nakupování poslanců neučinil přímo systém. Nebylo to u nás asi nikdy valné, ale přece snad v každé parlamentní straně bylo možné najít politiky, kterým šlo o dodržování demokratických principů.
S Bártou vstoupila po politiky dceřinná společnost soukromé firmy, ve které se poslušnost zajišťovala odposlechy a obálkami plnými peněz. Úspěch Věcí veřejných byl podvod na veřejnosti. Věci veřejné lhaly voličům, lhaly médiím, lhaly politickým partnerům, lhaly sobě navzájem a lhaly i soudu. A teprve zde narazily. To, co véčkaři stále považují za normální, soudce označil za trestný čin. Na Bártovi i Škárkovi je vidět, že to stále nechápou. Stále jsou přesvědčeni, že to co dělali a dělají, je přece v pořádku.
Věci veřejné jsou společenstvím, které nezákonně sloužilo svým zájmům. Ušily na veřejnost boudu. Kdyby občany včas informovaly, jak se vzájemně odposlouchávají a jak se uplácejí, nikdo by jim nikdy hlas nedal. Zvláštní je, jak si členové tohoto spolku nejsou schopni uvědomit, že je něco špatně na způsobu, jak se dali do téhle práce najmout a jak to celé funguje. Jeden z poslanců u soudu bezelstně vysvětloval, že to chápali jako rozumnou a správnou věc, že jim Bárta vyplácí obnosy na přilepšenou. Radek John dokonce řekl, že pro Bártu je půl milionu jako pro něj padesát korun a že je to takový dobrák, že by i panu Tluchořovi z druhého tábora pomohl, kdyby za ním přišel s žádostí o výpomoc. Ano, ano, čirá dobrota je to, co se skrývá za všemi těmi odposlouchávacími zařízeními a obálkami…
Tento politický útvar je za hranicí toho, co stojí o politických stranách v ústavě a zákonu o politických stranách. Chová se podvodně, a do parlamentu proto nepatří.
Bohužel to ale vypadá, že koalice s Věcmi veřejnými bude pokračovat. ODS i TOP 09 jsou nakonec těmi, kteří tu bez mrknutí oka vládnou s Marťany.
Obávám se jen, co to s námi se všemi udělá, pokud se nic nestane. Pokud Věci veřejné zůstanou vládní stranou, pokud Alexandr Vondra s kauzou Promopro na hřbetě bude pokračovat jako ministr, pokud „kolibřík“ Bém bude i po svém provaleném přátelství s „mazánkem“ Janouškem pokračovat jako zákonodárce. Někdo tady napíná strunu přespříliš.
Ať se premiér Nečas ke kauze Promopro jasně vyjádří!
Premiér Petr Nečas by měl ukončit trapnou komedii s demisí Alexandra Vondry ve svém šuplíku. Před skutečností, že v korupční kauze Promopro bylo zatčeno pět osob a další čtyři byly obviněny z trestné činnosti – praní špinavých peněz a porušování povinností při správě cizího majetku – již nelze strkat hlavu do písku.
Když už bylo vzneseno i obvinění vůči Vondrově pravé ruce, paní Hendrichové, je nejvyšší čas, aby ministr obrany přestal o politické odpovědnosti mluvit, ale začal se podle ní chovat. Ve státě s vládou, které zbyla alespoň špetka cti, by nemohl být Alexandr Vondra ministrem už ani o minutu déle. Když nebude konat on sám, musí bezodkladné kroky učinit premiér a prezident - tentokrát již bez „zaparkování“ demise kdesi v šanonech hlavy státu, jak jsme byli svědky loni v případě ministra Josefa Dobeše.
Připomínám, že Alexandr Vondra s Petrem Nečasem v minulosti opakovaně odmítali projednávání kauzy Promopro v Poslanecké sněmovně s argumentem, že se žádné špatné hospodaření neprokázalo. Naprosto skandálně se chovají i nyní. To, že se ODS do této chvíle odmítala k vyústění kauzy jakkoli vyjádřit a že ji předseda vlády květnatě hovořící o boji s korupcí nechce vůbec komentovat, vyvolává vážná podezření.
Žádám proto Petra Nečase, aby jasně vyloučil možnost, že stovky milionů korun z kauzy Promopro byly odkloněny do pokladny ODS nebo na ni navázaných firem.
Není možné vyhlašovat útok na peněženky občanů, oznamovat rozsáhlé snižování důchodů a mezd, zvyšování životních nákladů, ve velkém tupě škrtat ve státní správě a vyzývat všechny k šetření - a zároveň tolerovat či bagatelizovat podezřelé předražení audiovizuální stránky českého předsednictví v EU, k němuž došlo ve vládě, jejímiž významnými představiteli pánové Vondra a Nečas byli. Naposledy dnes se Petr Nečas v článku pro MF Dnes pochlubil údajným vládním šetřením při zadávání veřejných zakázek. V tomto světle působí Nečasova hluchota a slepota ve Vondrově kauze obzvlášť groteskně.
Pokud nemá Petr Nečas na post ministra obrany ve „vládě rozpočtové odpovědnosti a boje s korupcí“ nikoho lepšího, poctivějšího a hospodárnějšího než Alexandra Vondru, jde o výmluvný obrázek stavu ODS a celé dnešní vlády.
Toč se káčo,toč!
Vypadalo to jednu chvíli, že se opravdu vážně mluví o předčasných volbách, a velikost urážek vypadala na vážné drama koalice. Slyšeli jsme výkřiky „ S vyděrači se nejedná“. Slyšeli jsme úvahy, jaká je to úleva zbavit se slizkých Věcí veřejných.
No a po velikonocích se shakespearovské drama proměnilo v komedii. ODS teatrálním způsobem svolává volební štáb a téměř už sestavuje nové kandidátky. Miroslav Kalousek v jiném komediálním výstupu vyhlašuje, že si dovede představit vládu s ČSSD.ODS i TOP se mohou přetrhnout v ujišťování, že už opravdu opouštějí vládní koalici a jsou vlastně už myšlenkami jinde. Bohužel jsou to ale právě a pouze komediální výstupy. Žádný rozpad koalice se nekoná. Komedií může být dokonce i celá hra na údajný rozpad Věcí veřejných.
Koalice mi připomíná dětskou hru „toč se káčo toč“. Je to podobné jako když se dřevěná káča točí a potácí a potřebuje každou chvíli nějaký pořádný švih, kterým se zase roztočí. Také tahle vláda potřebuje stále další a další krize a hroucení, aby si její členové, kteří jinak spolu sotva vydrží, znovu museli sejít u stolu, kde si připomenou, proč se musí navzdory všemu dále společně točit v kole.
Co je ale výsledek téhle krize? Pouze další škrty. Zvýšení daně z přidané hodnoty a snížení důchodů. Co jsme si to jsme si, ale ti chudší to teď zaplatí. Ale tyhle škrty zase nejsou podloženy žádnými ekonomickými analýzami, žádnými analýzami dopadů do příjmů. Jako vždy si tato vláda hraje s miliardami a nikdo neví, co to udělá.
Máme informaci, že loňský deficit hospodaření byl nižší než se čekalo. Tuší ale někdo proč? Neznamená to, že příliš masivními škrty zbytečně dusíme ekonomický růst? Proč v takové situaci přicházejí další škrty, které se promítnou do snížení životní úrovně?
Kvůli komu se točí tahle káča? Odpověď není tak složitá. Vláda zvyšuje DPH a snižuje důchody, aby získala prostředky pro druhý pilíř penzijní reformy. Dvacet miliard se má přesunout z kapes občanů do pojišťovacích fondů a bank. Také kvůli téhle operaci musí vláda pokračovat. Také kvůli téhle operaci se káča zase točí.
Kýble špíny, na které máme zapomenout?
Čeho jsme byli svědky v posledních dnech? Členové vládní koalice na sebe vylili kýble špíny. Ministr jedné strany řekl o poslaneckém klubu té druhé, že jeho členové jsou dílem reprezentanti polosvěta a dílem tam jsou za organizovaný zločin.
„Máš to pod kontrolou, kotě?“ aneb proč k nám přijíždí evropský komisař Johannes Hahn
Čerstvý příběh pražského lobbisty Janouška alias Mazánka a bývalého primátora Pavla Béma alias Kolibříka pěkně ilustruje, proč k nám dnes na návštěvu musí evropský komisař Johannes Hahn.
Na světlo boží by měl být vynesen onen svazek s názvem SPIS“, který založila BIS od r.2007 na odposlechy, které jí povolil Vrchní soud. Soud tak prý učinil na základě vysvětlení tajné služby, že lobbisté svým vlivem hrozí způsobit „dysfunkci státní správy“. Korupce a klientelismus údajně ohrožují parlamentní demokracii a stávají se rizikem pro ekonomické zájmy státu. Jedním z odposlouchávaných „byznysmenů“ byl právě primátorův „Mazánek“ nebo jindy „Kotě“ Roman Janoušek. Tak tento SPIS bychom měli vidět. Je nutné zjistit, jaký byl osud odposlechů a jaký závěry kdo udělal z toho, co se v nich zjistilo. Nebo snad jen posloužily Mirkovi Topolánkovi, aby se zbavil Pavla Béma jako konkurenta?
Odposlechy vlastně jen potvrzují, co se ví nebo tuší už delší dobu o kuratele pánů Janouška,Hrdličky a jejich kumpánů nad pražskou radnicí. Dovídáme se přesněji, jak se kontrolovalo obsazování funkcí a finanční toky. „Máš to pod kontrolou?“ ptá se primátor lobbisty v jednom ze zachycených rozhovorů, který se týká výběrového řízení na ředitele pražské pobočky VZP.
A jak se v takových podmínkách asi čerpají evropské fondy? EU nám vyčítá, že jsme nebyli schopni udržet zaměstnance znalé evropské problematiky. No bodejť, když lobbisté vybírají do funkcí především ty spolehlivé, kteří budou poslouchat. EU nám vyčítá, že nejsme schopni dodržet podmínky férového výběrového řízení a průběh celého procesu řádně kontrolovat. No bodejť, když obcházení veřejných řízení je ten ústřední a klíčový problém, který tu máme s veřejnými penězi.
Je to pořád dokola to samé – netransparentní veřejné zakázky. Samotná ministerstva vypisují projekty, u kterých konkurence nedostává šanci, protože vyhrává nabídka jediné společnosti. EU nyní říká, že tyto projekty prostě platit nebude. Částka neproplacených peněz stále roste. Dnes už je to 33 miliard a zřejmě poroste dále. Nedovedu si představit, jak během tří měsíců by dokázala vláda celý tento systém změnit. Kdo má ve vládě na takové změně zájem? Obávám se jiné reakce – místo zásadní změny se začne EU nasazovat psí hlava. Někdo začne naznačovat, že je to vlastně celé ponižující - pořád dokazovat, za co evropské peníze u nás utrácíme. Když nám to chtějí dát, tak ať to dají a nestarají se. My se přece nějakým evropským komisařům nedáme. Do toho, jak si to tady rozkrademe, nikomu nic není.
Obávám se ovšem, že pokud se postoj ČR nezmění, mohou nám hrozit ještě větší ztráty. Nikde není psáno, že pozastavení čerpání bude v červnu odblokováno. Nakonec může dojít i na opravdové rušení čerpání jednotlivých programů. Je ve vládě vůbec někdo, kdo by si uvědomoval, do jaké propasti se s čerpáním evropských peněz řítíme? Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo oficiální prohlášení, ve kterém absurdně tvrdí, že se neděje nic vážného, protože se jedná o věcný, technický problém, který pouze někdo zbytečně politizuje. Tohle už známe z posledního vystoupení premiéra Nečase v Poslanecké sněmovně.
Tohle je vlastně další skandál. Jak to, že informace, které se týkají situace kolem evropských peněz, jsou stále tajné? Proč na webu vlády nevisí příslušné evaluační zprávy? Jak to, že premiér a ministr financí celou situaci veřejně nevysvětlují a neobjasňují? Vždyť jde o veřejné peníze. Pokud bude čerpání po červnu opravdu zastaveno, bude to pro státní rozpočet úder z těžkoliberního děla. Problém evropských peněz přezrává stejně jako nám přezrál ministr školství Josef Dobeš. Ministr školství odchází pozdě stejně jako má celá vláda zpoždění vůči požadavkům Evropské komise. Co si teď vezmeme na ministru školství, když se nám poděkoval? Co si vezmeme zítra na této vládě Petra Nečase, když nám po půl roce sdělí, že to bohužel nezvládla a že to vzdává?
