Vláda se dnes odmítla bavit ve Sněmovně o snižování platů zaměstnanců. Vůbec nepřipustila tento bod na pořad jednání. Zahalila se do mlčení a ignorování toho, co se dělo venku za okny. Zřejmě přijala heslo premiéra Nečase: „Když mají být stávky, ať to stojí za to“. Nevypadá to, že by téhle vládě ležel na srdci nějaký sociální smír. Ministři se rozhodli nemluvit s námi ve Sněmovně, stejně jako nikoho z nich nenapadlo jít hovořit s lidmi, kteří proudili z Letné na Palachovo náměstí. Ti, co dnes přijeli do Prahy, s sebou rozhodně nevezli „dobou náladu“. Nespokojenost, rozladěnost, podrážděnost. Jednalo se často o kvalifikované síly pracující řadu let ve své profesi. Nesli si s sebou pocit velké nespravedlnosti. Proč? Uvedu příklad. Žena s právnickým vzděláním pracuje skoro 30 let u policie, má dvě děti, žije sama a poslední osekávání platu, zbavování všech výhod a zrušení směnnosti ji připravilo o 7000 Kč měsíčně. Tenhle platový sešup tedy přišel ještě dříve, než John odstartoval slíbené 10% snížení mezd. Žena má spočítáno, že s hypotékou, kterou splácí, bude po všech úpravách v mínusu. Zvažuje, jestli má policii opustit. A podobně přizvukují další policisté, kteří stojí kolem nás. A pouze jako špatný vtip působí prý na ně působí ujišťování ministra Johna v novinách, že si budou moci vydělat odhalováním korupce. Policisté z obvodních oddělení mi vysvětlují, že oni samozřejmě s něčím podobným přijdou do styku velice zřídka. Je absurdní na tom stavět měsíční příjem.
Poté, co Ivan Langer zdecimoval finanční policii a paralyzoval útvar pro odhalování organizovaného zločinu, přichází nyní s Radkem Johnem další úder. Může si ale stát takto dovolit destabilizovat své bezpečnostní složky? A hrozí dnes ještě víc. Hrozí celé rozbití struktury veřejných služeb. Podobné věci mohl člověk slyšet u hasičů, zdravotníků a nakonec i učitelů.
Ti, kdo dnes defilovali v Praze, byli zhusta představitelé oné střední třídy, která by měla být základem stability občanské společnosti, ale která u nás se ve skutečnosti zoufale snaží udržet si svůj sociální statut a to, co ji vláda ve snížení platů připravila, ji sráží někam dolů.
Rozhořčení řady těch na Palachově náměstí mělo zdroj v pocitu hrozné nespravedlnosti, že po letech toho, co odvádějí poctivě státu, se k nim tento stát chová naprosto macešsky. Jakoby říkal: „Když se vám to nelíbí, můžete jít“.
Když průvod procházel kolem Úřadu vlády, vypadla Strakova akademie jako naprosto prázdný dům se zavřenými dveřmi a okny, ve kterých se nikdo neobjevil. Ty zavřené dveře zřetelně působily na demonstranty jako projev pohrdání. Mlčení ministrů ve Sněmovně - to bylo jen pokračování.
To, že dnes vláda odmítla mluvit s demonstranty a dokonce i ve Sněmovně odmítla jednat o nich, to byla jen další chyba a krok k rozdělení společnosti