„Držte huby“, to byl vzkaz Karla Schwarzenberga těm, kteří nedávno vystupovali na odborářské manifestaci na Václavském náměstí v Praze. „Paka“ je výraz, kterým nyní počastoval své koaliční partnery. Nakonec si vzal do pusy celou Českou republiku, o jejíchž obyvatelích si dle něj sousedé Rakušané oprávněně myslí, že jsou to zloději. Zřejmě proto pan ministr na otázku novinářů, co říká na zabavování uměleckých děl ve Vídni odpověděl, že holt „ když něco šlohneme, tak to pak musíme zaplatit“.

Možná, že průpovídky ministra Schwarzenberga připadají někomu roztomilé a někoho baví.Menší legrace už je, že právníci Diag Human posílají v pondělí exekutory na České centrum v Paříži. Hrozí tedy další zabavování majetku ministerstva zahraničí a českého státu. Není moc čas na mravoučné lekce. Ministr by se měl nejdříve domluvit se svými úředníky, s ministrem financí i premiérem a vyjasnit si pozici ČR. Je absurdní, aby každý vydával jiná stanoviska tak,jak se to nyní děje.

Na chvíli by si měli všichni uvědomit, že nevystupují každý sám za sebe, ale že by měli společně hájit zájem českého státu. Buď je arbitráž skončena a musíme škodu uhradit, anebo platí, že jsme se odvolali, kauza pokračuje a exekuce jsou nezákonné. To, že je českému státu zabavován majetek v zahraničí, je hluboce nedůstojné. Rolí ministra zahraničí pak není toliko glosovat tuto situaci, meditovat, že nám to možná patří, ale měl by se snažit urychleně přispět k řešení. Pokud jsme v právu, je povinnost státní správy hájit zájem státu.

Zvykl jsem si na to, že máme ministra zahraničí, který se k ničemu nevyjadřuje. Na webu ministerstva zahraničí nenajdete politická stanoviska k ničemu. Vezměte např. takové události jako revoluce „arabského jara“. Po nešťastném komentáři po výbuchu událostí v Libyi, kdy EU Observer citoval Schwarzenberga a Berlusconiho jako jediné dva evropské politiky, kteří se postavili za Kaddáfího, se raději český ministr nevyjadřuje k ničemu. Umučený a utýraný třináctiletý chlapec syrskými bezpečnostními složkami – české ministerstvo zahraničí mlčí jako zařezané. Nikdo už ani nic jiného nečeká.

Půlhodinové přijetí u Hillary Clintonové ve Washingtonu ukazuje, že současná česká zahraniční politika zřejmě ani není schopna vytvořit s americkou stranou nějakou podstatnější agendu. Epizoda s radarovou základnou definitivně končí a tady ani nikdo neřekne, že to byla od začátku pro vztahy USA- ČR naprosto vadná strategie. Možná by z toho měl někdo na ministerstvu zahraničí něco vyvodit…?

Co vůbec užitečného dělá česká zahraniční politika? Česká diplomacie bloudí bez nápadu, bez cíle a bez jakékoli náplně. Bonmoty pana ministra mnoho nepomohou. Stačilo by se podívat do sousedního Rakouska, kde ekonomická diplomacie přičinlivě pomáhá zvyšovat export do států jako Čína, Brazílie , Polsko a Rusko. Rakouský vývoz a dovoz kvete. V naší zemi není schopné ministerstvo zahraničí vedené předsedou jedné z vládních stran ani vyjasnit si kompetence s úřadem vlády premiéra Nečase. Výsledkem je, že jako Jan Werich jednou řekl, že on má metabolismy dva, tak my můžeme říci, že máme často pro zahraničí dvě pozice české republiky – dokonce i dvoje instrukce – můžete si venku vybrat! Tenhle zmatek ovšem činí naši roli v Evropě ještě méně významnou. Možná, že si ale kníže Schwarzenberg myslí, že si my Češi,Moravané a Slezané stejně nic jiného nezasloužíme.

Protože politiku valně nedělá, dá se říci o panu.Schwarzenbergovi, že je pouze špatným šafářem na majetku ministerstva zahraničí. Tři sta diplomatů propustil, aby si teď na zahraničním výboru stěžoval, že nemá nikoho do budované evropské diplomatické služby. A protože chce předvést, jak umí šetřit ve své rozpočtové kapitole, rozhodl se rozprodávat paláce na Malé Straně – Lobkovický, Fürstenbergský apod.
Po Karlu Schwarzenbergovi zřejmě nelze chtít, aby dělal opravdovou zahraniční politiku. Ale měl by alespoň respektovat základní principy. Nelze rozprodávat kulturní dědictví, nelze vystupovat proti základním zájmům státu, který reprezentuje.