Prý: „Proč v Česku manifestovat“, řekl jeden politik ODS: „vždyť snižujeme daně, vždyť tu nemáme žádnou Wall Street, ani žádné podvodné bankéře!“

Že by vláda Petra Nečase byla vláda lidu pro lid? To sotva. Od časů Topolánka se tu moc neslyší na volání, že břemeno krize se musí ve společnosti rozdělit rovnoměrně a spravedlivě. Snaží se snad tato vláda o nějakou novou společenskou smlouvu a sociální smír? Vůbec ne.

Teď už víme, co znamená vláda rozpočtové disciplíny Petra Nečase a Miroslava Kalouska - především jde o snižování daňové kvóty pro bohaté. Po rovné dani přichází další výhody těm nejbohatším - ruší se zdanění dividend, snižuje dědická daň. Neustále se vymýšlí, jak to udělat, aby bohatí platili ještě méně.

Když začnete hledat, komu tato vláda prospívá, tak s překvapením zjistíte, že klient, o kterého se pořád opakovaně a s láskou stará, je finanční sektor.

Považte třeba sociální karta pana ministra Drábka! Pěkných pár miliard, které se mají přihrát třem největším bankovním domům. Však pan ministr se už postará, aby k nim tenhle byznys nakonec doputoval. Jak pěkně sliboval, že karta bude dobrovolná a zadarmo – no nekupte to! Nepochybuji, že bankovní domy už najdou pěknou písničku, jak ptáčky nalapat.

Stejně „dobrovolné“ má být rozhodnutí občanů o vstupu do soukromých penzijních fondů. A již je tady skvělá čerstvá myšlenka ministra – nejlepší nápad tohoto týdne, že vstup do fondů druhého pilíře penzijního systému by měl být automatický a povinný pro mladé, poprvé zaměstnané. Sláva dobrovolnosti a svobodě! Ať žije další dvacetimiliardový příspěvek finančnímu sektoru. Chudákem bude jen náš průběžný penzijní systém a všichni lidé odkázaní na ty zbytky, co v něm zůstanou.

A máme tu další dobrou zprávu pro finanční sektor – zvýšení daně z přidané hodnoty. Jak víte, naše banky DPH neplatí. Ani bankovní daň u nás nemáme. Protože u nás prostě milujeme peníze, a ty, kteří s nimi zacházejí. Ať si užijí zvýšených toků peněz z vyšší DPH do sytosti.

Věřím, že tato vláda nějak domyslí příběh povinného školného na vysokých školách. To by mohlo být další skvělé přilepšení některým vybraným bankám! Už kvůli nim se to musí dotáhnout do konce.

Jsme svědky velkého „outsourcingu“ státu všude, kde se nacházejí zásoby veřejných peněz. I u nás v Česku je krize dobrá záminka pro privatizaci vzdělávání i sociálního zabezpečení, pro rušení a rozprodej veřejných služeb.

Vězte, není to tak, že jen na Wall Streetu a v dalších stovkách měst Evropy a světa mají proti čemu demonstrovat. Není to tak, že v Česku se toho tolik neděje. Máme vládu, která „outsourcuje“ úřady práce a jejich činnosti přihrává pracovním agenturám. Bude to stát víc. Někdo vydělá na nezaměstnaných, které krátce na oko zaměstná - ale stát a my všichni proděláme. Naše ministry to nebolí.

Jde strach z toho, co se děje. Nejde přitom jen o strach ze samotné krize a možného snížení ekonomického růstu. Jde o to, jak často slyším opakovat různé bankéře a byznysmeny, že:
„Krize - to je vlastně velká příležitost“.
Nebo: „Na krizi se dá báječně zbohatnout“.

Strach jde z politiky, která slouží těm, kteří chtějí na krizi „trhnout“. Strach je, když vládnou ti, kdo krizi milují.