Jedním z důvodů ukončení projektu centralizované elektronické zdravotní knížky (EZK) společnosti IZIP, a.s., který přišel VZP na téměř 2 mld. Kč, bylo a stále je odhodlání Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ) o nahrazení tohoto IZIPu č.1 celonárodním systémem sdílení pacientských dat, který by byl pro zdravotníky povinný.


Dne 18.9.2012 vyhlásilo MZ veřejnou soutěž o návrh s názvem „Hospodárné a funkční elektronické zdravotnictví“, s termínem ukončení 17.10.2012.
Soutěžní návrh řešení musí obsahovat:
- napojení na Základní registry veřejné správy, vč. existujících a plánovaných Zdravotnických registrů;
- využití datových standardů na národní, evropské a světové úrovni;
- identifikaci pacienta obecně používanou v rámci EU;
- využití zkušeností a principů z mezinárodních projektů;
- využití již existujících dat poskytovatelů péče;
- zapojení zdravotních pojišťoven.
Zadavatel nepřipouští návrhy obsahující více řešení (varianty), přípustné jsou pouze návrhy na celý předmět soutěže. Vítěz obdrží 900 tis. Kč a následnou veřejnou zakázku na realizaci řešení eZdravotnictví může vyhrát kdokoliv jiný.

Komentovat vypsanou veřejnou soutěž je velmi jednoduché. Jedná se o průnik velkoústých prohlášení, megalomanských vizí a slibů typu „bude“, kombinovaných s pevně stanovenými částmi systému a tu a tam se střípky racionálních řešení, navrhovaných některými autory již před 15 lety. Dosavadní centrální ukládání všech částí zdravotní dokumentace pacientů v rušeném systému IZIP č.1 má být pro momentální potřebu lékaře nahrazeno v počítačové síti dočasně vytvořenou dokumentací pacienta ze všech elektronických záznamů jeho vyšetření, uložených na počítačích jím dříve navštívených lékařů. Místo dokumentace uložené v jednom centru, momentálně sdílená dokumentace z mnoha jiných zdrojů. Je zřejmé, že takový virtuální systém je provozně a tedy i finančně nesrovnatelně náročnější než jakékoliv jiné řešení.

Vrcholem „podmínek“ soutěže je požadavek na podepsání Licenční smlouvy soutěžícím účastníkem na bezplatný a výhradní převod práv užití jeho návrhů zadavatelem, které může MZ využít úplně, částečně, prodat třetí straně nebo je nevyužít vůbec. Jinak řečeno, k obrazu zadavatele se nehodící byť i lepší části řešení, může MZ jednou pro vždy zašlápnout do země. Takové „soutěže“ se může zúčastnit jen blázen nebo firma, která má již požadované řešení připraveno, neboť jeho pouhé popsání dle požadavků zadavatele zabere minimálně onen vymezený měsíc. Kdo vyhraje uvidíme po vyhodnocení soutěže, dovoluji si předpovědět, že ostatní případní účastníci budou pouze za užitečné idioty.

Otcové zakladatelé IZIPu č.1, kteří svému řešení snad i věřili, byli proti svým následovníkům naprostí amatéři. Iniciátoři IZIPu č.2, neboli ePreskripce SÚKL, již dali všechno potřebné nejprve do zákona o léčivech, potom to za nyní již cca 220 mil. Kč zrealizovali a teď to z pozice síly prosazují ve všech lékárnách a přímo řízených nemocnicích MZ. Protagonisté IZIPu č.3, neboli nového, sdíleného eZdravotnictví, na to jdou ještě rafinovaněji. Nejprve vytvořili vlastní „návrh“, nyní formou veřejné soutěže žádají další subjekty o předložení alibi formou návrhů ke svému návrhu, ten potom na základě další veřejné zakázky svěří k realizaci té správné firmě a souběžně se pokusí ho dostat do legislativy. Nekompromisní prosazovatele elektronického zdravotnictví lze bez nadsázky označit za elektronické teroristy.

Osobně bych přivítal sjednocení a další kultivaci řešení, které již nyní v provedení Karty života, mVitaKarty a Karty mého srdce mají 4 ze 7 zdravotních pojišťoven a to za náklady naprosto nepatrné.

A jaká je odpověď na otázku z názvu článku? Velmi prostá. IZIP č.3 bude levnější než IZIP č.1 v případě, že se nebude vůbec realizovat, stejně nebude nikdy fungovat. Pokud by se však realizoval, bude asi tak 3x dražší než IZIP č.1 a stejně nebude fungovat, natož aby ho někdo používal. Deklarované přínosy lze dosáhnout mnohem jednodušeji, rychleji a levněji jinými, pro lékaře a pacienty šetrnějšími způsoby.

Psáno pro Zdravotnické noviny mf