Společenská odpovědnost ano. Hra na ni, která se stává normou, ne.
V úvaze „Krize radikalizuje ekonomiku“ se mi u některých čtenářů podařilo vzbudit dojem, že jsem idiot, který doporučuje v honbě za ziskem plundrovat deštné pralesy, trávit jedovatými potravinami (vyráběnými dětmi) kdekoho a nutí důchodce, aby mu na pokraji smrti hladem platili lyžování v Alpách.
Krize radikalizuje ekonomiku.
Těžiště odpovědnosti firem by se mělo vrátit ke schopnosti konkurovat.
Společenská odpovědnost firem (dobrovolně přijaté závazky nad rámec zákonných, komerčních, společenských a etických očekávání) je už dlouho vděčným tématem médií, soutěží, konferencí. Tento fenomén prošel cestu od prvku pozitivního odlišení k takřka standardu v manažerském instrumentáři. Myslím, že pozornost společenské odpovědnosti v takovém pojetí kulminuje a čeká ji zlom. Narazila totiž na některé meze a vyvstává i otázka účelnosti takto chápané odpovědnosti firem.
Strčte si před Bruselem … hlavu do písku, zadek na Seychely a kozy na Šumavu.
Kdo byl v lese – a ani to nemusela být džungle – zná boj o místo na slunci, o přístup k vláze a živinám. Stromy velikáni, přízemní chroští i parazitující rostlinky se rvou o zdroje.
Vyměňte velkoveksláky!
Svaz průmyslu a dopravy ČR představil Agendu 2010 – deset požadavků zaměstnavatelů ke vznikající vládě. V bodě 2 se dožaduje efektivní veřejné správy. Předvolební iniciativa „Vyměňte politiky!“ – vedená skupinou středních podnikatelů – zdůrazňuje potřebu mravní a kompetentní veřejné správy s jasnou vizí.
Zisk není sprosté slovo. Je mravnou veličinou motivující k výkonu.
Chtěl bych následující úvahu nad tím, jak důležité je dát vyrůst nové podnikatelské generaci, opřít o pět faktů:
Není ta odvaha zbytečná pitomost…?
Mám docela v oblibě rituály a tradice. Tedy – ty osobní a soukromé víc, než masovky. Patří k nim taky jedna novoroční. „Černá mše za odvahu.“
Mám rád hospodské. Nemám rád majitele hospod.
Za několikero horami, ve vesnici Velká Morava - pod Králickým Sněžníkem – není v hluché podzimní sezóně lehké najít na večer dobrý podnik. Dostal jsem tip na hospodu Krčma. Jídlo prý prvotřídní, dobré pivo, rozumná vinotéka, fajn a bezprostřední personál.
Prachy se nedaj´ ušetřit…
V poslední době se mi několikrát vybavila historka z dětství. V sobotním podvečeru si máma postěžuje, že zrovna, když se jí dařilo něco ušetřit, přijdou nečekané výdaje, a že je to jak na potvoru a že je to tak pořád… Na to jí táta z gauče a z polohy ležícího střelce odpoví: „To víš, Vladunko, prachy se nedaj´ ušetřit – prachy se musej´ vydělat!“ – a znova se zahloubá do víkendové přílohy Rudého práva. (Která se, jestli mě paměť neklame, jmenovala Haló sobota.)
Na kole se do staré panny nezamilujete.
Před dvěma lety jsem s partou podnikl cyklotůru po Švýcarsku. Vrátili jsme se s rozporuplnými dojmy. Nadšeni přírodou, neosloveni důkladností v systémech a pořádcích, rozladěni odtažitostí, chladem a aseptičností Švýcarů. (Francouzsky mluvícím kantonům a italskému jihu budiž díky za výjimky.)
Notovali jsme si o tom po večerech s českými a slovenskými servírkami, smáli se historkám o komisích veřejného pořádku zakazujících sušení prádla na balkonech a pranýřujících nedostatek květin v zahradách sousedů. Švýcarsko? Vrtošivá, sebestředná a princmetálová stará panna…
Po pár měsících se mi Švýcarsko dostalo do hledáčku znovu. Už ne jako turistická destinace, ale jako zajímavý zdroj byznysu.
Země, kde značnou většinu HDP generují střední firmy. Firmy, které na malém a protekcionalistickém domácím trhu už nenalézají mnoho příležitostí k růstu. Firmy, které proto pošilhávají po divokém východu a srdce se jim svírá touhou i úzkostí. Řekněte sami: nezaslouží si, aby jim tam někdo konečně pomohl expandovat?
Pochopitelně jsem si druhým dechem vybavil vzpomínku na „starou pannu“. Bude vůbec na podezřelá individua z „Balkánu“ zvědavá?
Půlroční zkušenost s průzkumem trhu, networkingem a pilotními jednáními postavila starou pannu do jiného světla. V něm vidím solidní zralou dámu, oceňující systematickou investici do navázání vztahu, oceňující sílu domácí pozice a hodnotu zkušeností partnera, vážící si dlouhodobé a promyšlené perspektivy společné obchodní budoucnosti. Dámu, která ví, co chce, dlouho rozvažuje, zda dá slovo, za kterým si pak ovšem spolehlivě stojí.
Marná sláva, všechno chce své. Na kolech zaplaťpánbůh za krajanky servírky, v byznysu za uvážlivou movitou starou pannu.
České manažerské elity zplaněly. Teď je šance na jejich obrodu.
Klesající hladina vody odhalí často nepříliš vábné pohledy. Zpomalený růst nebo stagnace ekonomiky stejně tak odkryly nepříliš vábnou realitu v kondici českých manažerských elit. Mám pod tímto nablýskaným pojmem na mysli top manažerské kruhy v nejvýznamnějších firmách působících na našem území.
