Všichni jsme součástí věcí veřejných
před několika lety jsem měla možnost nahlédnout do obýváku dění jednoho spolku (než mne vyhodili). Děly se tam věci, které mne zděsily. Od intrikánství, přes amaterismus umožňující tím větší manipulantství, přes slabošství, ambice neuspokojených frustrátů, až po obrazné upalování čarodejnic, kdo nehraje s námi, hraje proti nám, kupředu levá! Davová psychoza... Říkala jsem si tehdy, tohle je strašlivý průser. To není nějaká mimóza, tohle je vzorek! A když toto je vzorek, potěš nás ... Psalo se jaro 2005.
Proč toto píšu. To, co se už dlouho děje v české politice, není někde na Marsu. Nestačí přepnout knoflíkem tv na méně zvracecí kanál a zábavnější telenovelu nebo reality show. Jsme to my ! A tudíž nestačí ukázat prstem na „viníka“. Není to tak, že jsou zde oni, ti vyvolení, a my, v podzámčí. Všichni za to neseme, v závislosti na své vlastní výbavě, svých osobních možnostech, síle a schopnostech menší či větší odpovědnost.
Přišel čas tvrdé dřiny...
Proč toto píšu. To, co se už dlouho děje v české politice, není někde na Marsu. Nestačí přepnout knoflíkem tv na méně zvracecí kanál a zábavnější telenovelu nebo reality show. Jsme to my ! A tudíž nestačí ukázat prstem na „viníka“. Není to tak, že jsou zde oni, ti vyvolení, a my, v podzámčí. Všichni za to neseme, v závislosti na své vlastní výbavě, svých osobních možnostech, síle a schopnostech menší či větší odpovědnost.
Přišel čas tvrdé dřiny...