Schyluje se k další devastaci životního prostředí! Šestým bodem zítřejšího programu jednání vlády Jana Fischera je společný návrh poslanců Martina Bursíka, Libora Ambrozka, Kateřiny Konečné a dalších na vydání novely tzv. „horního zákona“, která by mohla být jakousi poslední pojistkou na zachování ekologických limitů těžby uhlí. Vláda navrhuje negativní stanovisko. Pokud vláda na základě argumentace ministerstva průmyslu, potažmo ČEZu, uhelných a teplárenských loby, rozhodne takto, končí v mých očích punc nevinnosti úřednické vlády Jana Fischera.

Co tomu předcházelo
V říjnu loňského roku byla ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Tošovským představena nová energetická koncepce státu do roku 2050, která počítá s prolomením zákonem stanovených ekologických limitů těžby uhlí. Tošovský při presentaci nové koncepce uvedl, že požádá úřednickou vládu Jana Fischera, aby zrušila těžební limity, jež byly pro ochranu severočeských obcí před postupem povrchových dolů zákonem stanoveny od roku 1991 ještě z doby vlády Petra Pitharta.

Premiér Jan Fišer vloni opakovaně proklamoval, že jím vedená úřednická vláda o takto závažném kroku rozhodovat nebude a tuto věc přenechá k rozhodnutí vládě vzešlé z parlamentních voleb. Jak ten čas běží, a volby se nekonaly, vláda asi naznala, že je na čase rozhodnout i přes nedostatečný mandát, který k takovému kroku má.

Obce svádí boj s větrnými mlýny...
Zachování těžebních limitů v ústeckém kraji měly ve volebním programu jak ODS tak i ČSSD. Před krajskými volbami v roce 2008 ústečtí krajští radní rozhodli, že zásoby uhlí uloženého pod těmito obcemi se mají odepsat. Při jednání zastupitelů ústeckého kraje 17. prosince 2009 byla ve vztahu k nové energetické koncepci znovu projednána podpora zachování těžebních limitů: „Prolomení těžebních limitů je pro všechny občany Ústeckého kraje citlivým tématem. Proto trváme v souladu s naším volebním programem na tom, aby konečné slovo měli občané našeho kraje v referendu. V tomto případě není možné přijmout jakékoli jiné ospravedlnitelné rozhodnutí,“ uvedla Jana Vaňhová, hejtmanka Ústeckého kraje

Nesouhlasí též ministerstvo životního prostředí a nevládní organizace
I když strategická koncepce energetiky do roku 2050 zpracovaná ministerstvem průmyslu se moc neliší od zprávy nezávislé komise akademika Václava Pačese, je třeba dodat, že s takovým krokem opakovaně vyjádřilo nesouhlasné stanovisko ministerstvo životního prostředí, jakož i nevládní organizace. Více v článku Pavla Barocha z 13.10.2009 na aktuálně.cz „Pojďme si pro uhlí za těžební limity...“

Kdo bude rozhodovat? Kozel zahradníkem !
Úřednická překlenovací vláda Jana Fishera na základě argumentace předložené ministrem průmyslu Tošovským.
Kdo jsou tito lidé v této ekologicky rozhodné úřednické vládě?! :
- Ing. Vladimír Tošovský, úřadující úředník, ministr průmyslu a obchodu – do 12. června 2009 působil jako předseda představenstva ČEPS a.s.
- Ing. Martin Pecina, MBA – ú.ú., ministr vnitra - na přelomu let 2004 a 2005 působil jako člen dozorčí rady ČEPS a.s., v letech 2004 a 2005 působil též v dozorčí radě ČEZ.

ČEPS a.s., která má u nás monopol na přenos elektřiny ke spotřebiteli před lety vznikla jako divize vyčleněná z ČEZu.

Jsem krajně znepokojena tím, že o životech tisíců lidí žijících v dotčených obcích a další devastaci již tak poničené krajiny rozhodují úředníci, kteří přímo vzešli z energetických loby, považuji to za skandální!

Na výpisu z obchodního rejstříku společnosti ČEPS mne již potom ani tolik nepřekvapilo, že jako člen dozorčí rady zde od 5. března 2009 působí též MUDr. Tomáš Julínek, Mirkem Topolánkem odvolaný ministr zdravotnictví, který nejdříve léčil zdravotnictví a teď se asi pro změnu rozhodl léčit naši nemocnou energetiku...

Předvčerejší sněhulák za dva dny zapadl sněhem, zatímco sousedovic pes se tu z kopce klouže po zadku a zjevně má z toho nirvánu. Dere se mi na mysl, jak my lidé jsme směšní na obraze přírody. Leckdy si myslíme, že všechno zmůžeme, v globálu chováme se, jako prasata, jako bychom mohli poručit i větru dešti. Ztrácíme respekt k hodnotám, k přírodě, jejíž jsme pouhou součástí. Pak stačí, když napadne trocha sněhu, aby nám příroda ukázala, kdo pánem tu jest, abychom se vrátili zpátky nohama na zem. Putujete-li litvínovskou a mosteckou pánví, kam oko dohlédne, v zemi krátery, uměle vytvořené kozí hřbety. Při pohledu na to, jak my lidé dokážeme zacházet s tím svatým kouskem země, který nám byl do správy dán do vínku, je možné, že civilizace, která přijde po nás až se tu zničíme, na čemž zatím zdá se pracujeme, bude léta bádat po přírodní katastrofě, která dala vzniku takovéto hrůze. Ale omyl, žádná přírodní katastrofa. Jen lidská hloupost, lakota a mamon, stopa, kam lidská noha šlápla botou člověka chovajícího se v krajině jako hovado, člověka, který je největším nepřítelem sám sobě.

Na jednu stranu vytváří hodnoty, na stranu druhou ničí ty, jež by měl posilovat a po sobě přenechat v životaschopném stavu generacím budoucím. Vedou se nekonečné debaty o tom, jaký vliv má člověk na globální oteplování, a přitom, jakoby to nebylo jedno. Naše země je jedním z největších znečišťovatelů v Evropě!, pokud jde o vyprodukované znečištění přepočteno „na hlavu“. A my místo abychom se soustředili na hledání nových technologií a nato, jak tohoto stavu využít k nastartování ekonomiky, meleme o plochosti všelijakých Kodaní a o tom, jestli je Václav Klaus, tak chytrý a nebo naopak. A mezitím se schyluje k další lumpárně. Ačkoliv zatím způsob vlády Jana Fischera v mých očích budil známky důvěry, zdá se, že při zítřejším jednání vlády má značnou naději stát se ropákem roku 2010...

Ale naděje umírá poslední, nechci předjímat, třeba se Jan Fischer ještě pochlapí...