Jsou homeopati podvodníci, kteří prodávají cukr s „léčivými účinky“, nebo terapeuti, kteří umí bez běžných léků a nežádoucích účinků řešit zdravotní potíže?

Homeopatii bývá nejčastěji vyčítáno, že není možné vysvětlit mechanismus jejího působení a že není studiemi dostatečně prokázán její účinek. V historii moderní medicíny se však po desetiletí také používaly léky, u kterých nebyl znám přesný mechanismus účinku. Ukázkovým příkladem je kyselina acetylsalicylová, která byla patentována pod obchodním jménem Aspirin. Po objevu levné výroby kyseliny salicylové z fenolu v roce 1859 se stala široce používaným lékem. Podstata její funkce však byla neznámá a podařilo se ji vysvětlit až v roce 1971 anglickým lékařem, který za tento objev dostal Nobelovu cenu.
S průkazem účinnosti proti sobě stojí studie a praxe. Ty nejkvalitnější studie homeopatik často zjišťují účinnost jen na úrovni placeba. Na druhé straně přibývá terapeutů, kteří homeopatii úspěšně používají ve své praxi, a spokojených klientů – včetně celých rodin, které díky homeopatikům už roky nepotřebují užívat žádné konvenční léky. Mezi roky 1995 a 2005 vzrostl prodej homeopatik v Evropě o 60 %, průzkum mezi francouzskými lékárníky zjistil, že 94,5 % z nich doporučuje homeopatika těhotným ženám, 70 % francouzských lékařů považuje homeopatii za účinnou a až 25 tisíc z nich ji předepisuje svým pacientům. Podle zprávy z roku 2000 17 % Britů používá homeopatika. V Německu homeopatii běžně nabízí přibližně 10 % lékařů a přibližně dalších 10 % ji doporučuje příležitostně. V roce 2004 užívalo homeopatika 7,5 milionu Italů. Téměř 90 % uživatelů říká, že jim terapie pomohla.

Liší se v praxi předepisování homeopatik od konvenčních léků?
Je v moderní medicíně povinnost předepisovat jen léky a terapie, jejichž účinnost je jednoznačně vysvětlena a prokázána? Ne. Podle zprávy z databáze Clinical Evidence je ze tří tisíc sledovaných a dnes používaných konvenčních terapií pouze 11 % podpořeno jednoznačným prokázáním účinnosti. Autoři uzavírají, že většina rozhodnutí o terapii je proto založena pouze na individuálním vyhodnocení lékařů a pacientů.

Jaké jsou skutečné rozdíly?
Zásadní rozdíly mezi homeopatiky a konvenčními léky jsou v jejich účinnosti, rizicích užívání a indikacích, tzn. stavech, při kterých je vhodné je předepisovat.
Účinnost mnoha konvenčních léků je vědecky vysvětlitelná, zatímco u homeopatik se bavíme o „otiscích v molekule vody a přenosu neměřitelných energií“, tj. vlastnostech, které dnes nejsou odborně obhajitelné.
Zdravotní rizika s sebou přináší naprostá většina konvenčních léků. Mnohá z nich jsou i závažná, některá se při dlouhodobém užívání mohou stát horšími než samotné původní onemocnění. Například Vioxx, který byl původně hojně propagovaný firmou Merck jako zázrak na terapii všeho od artritidy až po menstruační bolesti, zdvojnásoboval riziko srdečního infarktu. Bestsellerový lék Lipitor může způsobovat diabetes, poškození jater a svalů a poruchy paměti. Oproti tomu je homeopatie extrémně bezpečná, bezproblémově použitelná i pro nejmenší děti a těhotné ženy. Není mi znám jediný případ, kdy by homeopatikum muselo být stahováno z trhu pro nežádoucí účinky.
Konvenční léky se běžně předepisují na snad všechny zdravotní potíže, přestože jsou jednoznačně prospěšné často jen u akutních stavů (které moderní medicína perfektně zvládá). U běžnějších trápení, jako jsou například dětské ekzémy, konvenční léky nijak nepomáhají. U mnoha chronických onemocnění, jako je diabetes druhého typu nebo zvýšený krevní tlak, často jen potlačují symptomy onemocnění. Homeopatie je ideální při řešení život neohrožujících, běžných, ale přitom často se vyskytujících zdravotních potíží.

Co zajímá pacienta?
Pacienta zajímá především funkčnost léku, minimum nežádoucích účinků a jeho cena. Nevím, proč by (z pohledu pacienta) měl být vědecký konsensus důležitější než vlastní praktická zkušenost. To znamená, že pokud mu homeopatika pomáhají, nevidím důvod je přestat používat, i kdyby naprostá většina světa tvrdila, že jsou úplně nanic. V parametrech minima nežádoucích účinků a ceny homeopatika jasně vyhrávají.

Proč sama jako farmaceut užívám a doporučuji homeopatii?
• U běžných potíží není žádný důvod okamžitě střílet komára dělem. Není nutné zbytečně předepisovat léky, když si můžeme vystačit s úpravou stravy, pitím čajů, masážemi aromaoleji nebo podáním homeopatik, popř. kombinací všeho uvedeného.
• Použitím homeopatické léčby minimalizuji, či ještě pravděpodobněji zcela vylučuji nežádoucí účinky léků.
• Přebírám zodpovědnost za zdraví své a našich dětí do vlastních rukou.
• Šetřím peníze zdravotních pojišťoven a čas lékařů pro pacienty, kteří jej skutečně potřebují.
• Šetřím životní prostředí cestou snížení potřeby výroby chemických látek a snižuji riziko znečištění vod rezidui léků.

Koho tedy homeopati podvádějí?
Homeopati určitě nepodvádějí klienty, kteří se k nim spokojeně vracejí – i přesto, že u nás musí homeopatickou péči většinou kompletně hradit. A určitě ne kritiky homeopatie, protože ti k nim povětšinou nechodí.
Cílem všech terapeutů je pomoci pacientovi. Proč obviňovat homeopaty z podvádění a jejich klienty označovat za hlupáky, kteří užívají cukr? Proč systémy nemohou žít vedle sebe a každý léčit to, co nejlépe umí? Zejména když lékaři až příliš často nedokáží uspokojivě řešit mnohé z nejběžnějších potíží a častými klienty homeopatů jsou tak ti, kteří jsou zklamaní moderní medicínou. Homeopatie nekonkuruje konvenční medicíně. Nabízí pouze jinou možnost přístupu k potížím těm, kteří ji hledají. Proč šance na vyléčení snižovat výsměchem homeopatie (nocebo efektem) a odmítáním proplácení homeopatické léčby pojišťovnami? Pro ty, kteří budou protestovat proti proplácení (podle jejich názoru neúčinných) homeopatik, doplňuji, že se stejnou logikou může zastánce přirozených terapií štvát, že značná část peněz z jejich zdravotního pojištění se utrácí na terapii nemocí, které jsou zapříčiněné životním stylem, anebo banálních potíží, které by přešly i bez léků.