Evropský parlament v úterý schválil klíčovou normu – novou rámcovou směrnici o odpadech. V českých médiích kupodivu tato zpráva zatím příliš prostoru nezískala – s čestnou výjimkou ČTK, České televize a serveru Aktuálně (a včera se přidaly i Hospodářské noviny). O směrnici se dočetli i čtenáři Práva. Bohužel ti ale museli být článkem svého deníku řádně vyděšení. Hrozí prý, že se z Česka stane cílová země pro dovoz odpadů do spaloven.




Naprostá hloupost. Právo, podobně jako například komunistický europoslanec Kohlíček, vychází z toho, že směrnice zařadila spalovny komunálního odpadu mezi způsoby využití odpadu (protože spalovny využívají vzniklou energii pro vytápění a kogeneraci elektřiny) a nikoli jeho odstranění. Autoři článku i pan Kohlíček ale směrnici zjevně dobře nečetli, protože museli přehlédnout její článek 14. Ten dává členskému státu (včetně Česka, samozřejmě) jednoznačně právo omezit či zakázat dovoz odpadů, pokud důvod dovozu bude v rozporu s národním plánem odpadového hospodářství. A, světe div se, třeba český Plán odpadového hospodářství zkrátka s dovozem odpadu ke spálení nepočítá!

Citovaný článek 14 je pro české čtenáře zajímavý dvojnásob. Jde totiž o jeden z největších evropských úspěchů české ekologické diplomacie, protože jeho znění do směrnice prosadilo české ministerstvo životního prostředí. Pravdou je, že jsme od počátku podporovali i irský návrh, aby spalovny i nadále byly považovány za likvidaci, nikoli využití odpadů. Evropské předpisy ale vznikají dohodou členských zemí a na tomto návrhu shoda nebyla. Právě proto jsme přišli s vlastním návrhem na změnu, která je o něco obecnější, zato posiluje prokazatelně pravomoci jednotlivých členů Evropské unie.

Prosadit princip, který nám umožní nadále nepovolit zahlcování českých silnic kamiony se zahraničním odpadem, nebylo snadné. Doufali jsme v pomoc a podporu kolegů ze zemí Visegrádské čtyřky. Vždyť problémy s ilegálními dovozy odpadů především z Německa zažili i oni. O to větším zklamáním pro mě bylo, když na loňské Radě ministrů životního prostředí v Lucemburku z jejich strany žádná aktivní pomoc nepřišla. Naštěstí jsme se ale neorientovali zdaleka jen tímto směrem a nakonec se úspěch dostavil. A co víc, princip, že členská země může zakázat dovoz odpadů, pokud odporuje jejím vlastním odpadovým plánům, se podařilo udržet i v průběhu mnohaměsíčního vyjednávání kompromisu mezi Radou a Evropským parlamentem.

Obávat se v Česku nové odpadové směrnice jako něčeho, co zvýší import evropských odpadků k nám je jednoduše nesmysl. Svědčí to buď o snaze získat body před blížícími se evropskými volbami nebo o značné nepozornosti těch, kdo takové bludy šíří. Z Česka žádná evropská skládka nebo spalovna nebude. Dovoz odpadů do spaloven i na skládky je v Česku zakázán. A obojí zakázáno také zůstane. Díky dobré práci české ekologické diplomacie.

Evropská směrnice přináší také poprvé na evropské úrovni jasně danou hierarchii nakládání s odpady. Primární je prevence samotného vzniku odpadů, pak znovuvyužívání výrobků, aniž by se vůbec odpady staly, potom následuje recyklace. Teprve u odpadů, které využít ani recyklovat nejde uvažujme o spálení. A skládky? Čím rychleji začnou z české krajiny mizet, tím lépe. Kromě toho říká, že odpovědnost a náklady na likvidaci odpadu má nést jeho původce. Jednoduchý princip „znečišťovatel platí“. Princip, který na který se zhusta rádo zapomíná, neb znečišťovatelé z něj mají pramalou radost. Ovšem princip stejně logický jako nutný.

Stejnou cestou šel i náš návrh novely odpadového zákona. Chtěli jsme jej předložit v létě vládě k projednání. Dnes, když se slovinskému předsednictví povedlo tak úspěšně uzavřít složitá jednání o evropské odpadové směrnici, by to byl nesmysl. Posílali bychom do parlamentu novelu zákona a zároveň pracovali na jeho úplně novém znění. Rozhodli jsme se k racionálnějšímu a rychlému kroku – využijeme připravenou novelu i připomínky, které jsme k ní dostali, a na podzim představíme veřejnosti zcela nový odpadový zákon, který ještě do konce roku dostane k projednání vláda.

Na průměrného Čecha u nás připadá ročně 2,8 tuny vyprodukovaného odpadu. Z toho je 398 kg odpadu komunálního (tedy bez průmyslových, stavebních, zemědělských a dalších odpadů). Vytřídit z něj dokážeme necelou čtvrtinu, i když trend je dobrý a Češi třídí stále lépe. Novým zákonem chceme dát všem lepší podmínky a šance odpady třídit. Důvod je jednoduchý – nechceme být zemí skládek a spaloven – cizího odpadu, ale pokud možno ani toho našeho. Evropská směrnice o odpadech v tom může velmi pomoct.