Uplynul rok a studená sprcha zchladila nadšení většiny Američanů z Baracka Obamy. Zůstává špetka naděje, že se snad přece jen podaří splnit alespoň něco z toho, co Obama nasliboval během volební kampaně. Pravda, žádný americký president od konce II. světové války neměl těžší začátek. Nicméně první rok pouze potvrdil, že Obama je vynikající řečník. O tom, zda je i vynikající státník jediné světové velmoci, narůstají vážné pochybnosti a to jak doma, tak ve světě. Pochybnosti snad neměla jenom Nobelova komise, když mu udělila cenu míru.

Je Obama schopen vrátit Američanům důvěru k federální vládě, dát do pořádku federální rozpočet, vrátit důvěru v dolar, vítězně ukončit války v Iráku a Afganistanu, urovnat řadu mezinárodních krizí, a uskutečnit klíčové reformy ve zdravotnictví, školství, finančním sektoru, energetice, a ochraně životního prostředí? Odpovědí je zatím stále otazník.

K prosazení klíčových změn potřebuje Obama Kongres. Bohužel, přes jasnou většinu jak ve Sněmovně, tak v Senátu Obama nemá dostatečnou podporu „své“ Demokratické strany. Stále jasněji se ukazuje, že Kongres je pevně v rukou skupinových zájmů a arogantně přehlíží zájmy široké veřejnosti.

Velké peníze rozhodují o velké politice. Jen zdravotnická lobby vynaložila $450 milionů za loňský rok k prosazení svých zájmů. Zdá se, že to byly peníze dobře investované. Reforma zdravotnictví má na kahánku. Lobisté bank a investičních společností nejsou daleko pozadu. I jim se daří úspěšně rozmělňovat návrhy na reformu finančního sektoru. Prostí Američané postupně ztrácejí poslední špetku respektu ke svým zástupcům v Kongresu. Je úplně jedno, zda se jedná o Republikány nebo Demokraty. Veřejnost má dojem, že Obama jedná s Kongresem příliš ohleduplně. Snad i proto hází veřejnost stále častěji Obamu s Kongresem do jednoho pytle.

Je úsměvné, že většina expertů považuje stabilizaci finančního systému za největší úspěch prvního roku Obamova vládnutí. Není pochyb, že bez miliardových půjček federální vlády a mimořádných zásahů Fedu krachujícím bankám by bylo dnes daleko hůř jak v Americe, tak všude jinde ve světě. Záchrana ale začala již několik měsíců před nástupem Obamy do prezidentského úřadu. Obama měl na vybranou. Svůj tým ekonomických poradců ale sestavil z expertů Wall Streetu, kteří buď krach způsobili, či se na něm významně podíleli. Tim Gaithner, dnes ministr financí, dříve šéf pobočky New York Fedu, který místo, aby dohlížel, přehlížel finanční machinace velkobankéřů. Tím se již rok snaží napravit své hříchy, aniž by ale příliš vážně postihl své bývalé kamarády z Wall Steet. Je to snad změna, které lze věřit?

Obama slíbil, že skončí válku v Iráku, prosadí reformu zdravotnictví, zavře věznici teroristů v Guantanámu a prosadí opatření proti globálnímu oteplování. Nic s toho se mu ale zatím nepodařilo. Navíc přibývá starostí. Slábne naděje, že v dohledné době klesne vysoká nezaměstnanost – 10%. Kdyby se přičetli ti, kteří se dalšího hledání vzdali, nezaměstnanost by dosáhla až 20%. Se ztrátou zaměstnaní ztrácejí americké domácnosti schopnost splácet hypotéku na svůj dům, ztrácejí zdravotní pojištění, postupně ztratí i pojištění v nezaměstnanosti, a s tím dál jen roste jejich znechucení jak Obamou tak Kongresem.

Přece jen ale ještě zbývá jiskřička naděje. V úterý v doplňovacích volbách do Senátu za stát Massachusetts zcela nečekaně vyhrál Republikán Scott Brown, který vystřídá legendu Senátu – zesnulého veledemokrata Edwarda Kennedyho - který si své křeslo držel nepřetržitě skoro 50 let. Demokraté tak přicházejí v Senátu o většinu 60ti hlasů potřebnou k převálcování republikánské opozice. Kongres je v šoku a řadě „zástupců lidu“ konečně dochází, že v nadcházejících listopadových volbách mohou přijit o svá křesla. Snad si alespoň někteří z nich uvědomí, kdo je do Washingtonu poslal a budou se podle toho také chovat. Jinak jim hrozí v listopadu vyhazov. Velké peníze – alespoň dočasně - se mohou stát prokletím.

I Obama si snad v úterý uvědomil svůj podíl na ztrátě důvěry veřejnosti. Příští středu má tradiční „State of the Union“ proslov v Kongresu. Krátce na to musí Kongresu předložit rozpočet – mizerný stav federálních financí s deficitem rozpočtu přes 10% HDP. Příštích pár dní snad potvrdí, že Obama to myslí se změnami ku prospěchu všech Američanů opravdu, ale opravdu, smrtelně vážně, že mu s Kongresem došla trpělivost. Uvidíme, zda je víc než jen dobrý řečník.