aneb Články víry

Zcela náhodou jsem v časopisu Náš Region z 30. srpna narazil na názory kandidátů do středočeského krajského zastupitelstva k tématu školství; a protože také kandiduji, tu novinovou půlstranu jsem si s jistým kolegiálním zájmem přečetl. Předvolební texty samozřejmě nebývají žádné literární skvosty, ale jeden z nich mě docela zaujal – nebo spíš mě podnítil k přemýšlení.

Autorem toho textu je pan Petr Zavadil, kandidát malé Strany svobodných občanů, kterou založil Petr Mach a za kterou jako šéfideolog stojí prezident Klaus. Jen pro pořádek: nezaměňujme Klausovu Stranu svobodných občanů se Zemanovou Stranou práv občanů; je už v těch stranách občanů trochu nepřehledno.

Protože Machova strana je ideologicky vyhraněná, zřetelně pravicová, je takový i názor jejího kandidáta pana Zavadila.

Vůbec s ním zde nechci polemizovat a jeho pravicové názory mu vyvracet, stejně jako bych si nedovolil polemizovat s věřícím katolíkem o Fatimském tajemství; víra je víra. Kromě toho Svobodní mají podle průzkumů jen zcela mizivou naději dostat se do krajského zastupitelstva, takže je i zbytečné vynakládat energii na předvolební polemiku s nimi. Ale docela mě bavilo dovést jeho myšlenky do konce a vyvodit z nich všechny důsledky.

Kandidát Svobodných tedy o nedostatku míst ve školkách píše toto:


„Předně je třeba zdůraznit, že za nedostatek míst ve školkách mohou výhradně politici na všech úrovních. Ne tím, že školky nestavějí, ale právě naopak, že to dělají. Soukromí podnikatelé by dokázali zajistit přesně ten potřebný počet míst ve školkách. Jenže jak mají konkurovat dotovaným obecním a městským školkám?

Řešení? Zrušit dotace, snížit daně a nechat starosti o školky nepokřivenému trhu a občanům.“


Tolik tedy zastánce svobodného trhu a důsledně pravicové politiky. Při zběžném čtení bychom si z jeho textu mohli udělat třeba tento závěr: pokřivený trh nabízí 45 míst ve školce, žadatelů je 50, takže nepokřivený trh by zajistil přesně 50 míst ve školce.

Ale tak to není. Pojďme chvíli počítat.

Jako starosta obce, která školku zřizuje, trochu vidím do její ekonomiky. Za prvé, ve školce, kterou zřizuje obec, financuje stát platy zaměstnanců včetně odvodů. Pro naši školku se 45 dětmi je to přibližně 1,3 mil. Kč ročně. Obec hradí provozní výdaje (elektřinu, vytápění, údržbu a opravy apod.) to dělá přibližně 450 000 Kč ročně. Budova školky je v majetku obce a školka ji samozřejmě užívá zadarmo, ale jednak něco stála, jednak čas od času vyžaduje nějaké investice – za posledních 10 let do ní obec dala přibližně 4 miliony korun (nová střecha, rekonstrukce stropu, zateplení, okna a dveře, vnitřní úpravy, vodovod a kanalizace apod.). Kdyby školka měla z této rekonstruované budovy a z její pěkné zahrady platit tržní nájem, za míň než 50 000 korun měsíčně (600 000 korun ročně) by to sotva pořídila, posuďte sami.



Shrnuto, stát a obec z veřejných prostředků – ano, z peněz daňových poplatníků – dávají na školku přibližně 2,35 milionu korun ročně. Na jedno dítě to vychází přibližně 52 000 Kč ročně, 5200 Kč měsíčně, nepočítáme-li prázdniny. Rodiče dále doplácejí 520 korun měsíčně za dítě (kromě předškoláků), strava stojí přibližně 1000 korun měsíčně (stát platí kuchařky, obec platí provoz kuchyně, rodiče platí jen suroviny), celkem tedy náklady vycházejí na zhruba 6700 Kč měsíčně za dítě.

Soukromý podnikatel by si samozřejmě tyto náklady zahrnul do „školkovného“, které by vybíral, a navíc by do něj jistě zahrnul i přiměřený zisk. I kdyby nebyl vydřiduch, vyšlo by mu, že za pobyt dítěte v nedotované školce by vybíral nejméně 8000 korun měsíčně. Tolik – i víc - soukromé školky doopravdy berou, to je vyzkoušená věc. Prostě nemůžou jinak, leda by podnikatelé na školku dopláceli ze svého. A jsou i školky za 15 000 měsíčně.

Představme si, že Svobodní jednou vyhrají volby a začnou naplňovat svůj volební program. Stát a obce pak opravdu přestanou provozovat dotované školky a budou tu jen ty soukromé, které rodičům poskytne svobodný trh za 8000 nebo víc korun měsíčně.

Jistě i potom budou rodiče, kteří dají děti do školky, ale určitě jich bude míň než dnes. Pro prodavačku, drobnou živnostnici, učitelku, pošťačku nebo úřednici, prostě pro průměrnou maminku, se to totiž při jejích příjmech nevyplatí: většinu z toho, co vydělá, by obratem dala za školku, proto raději nepůjde do práce a zůstane s dítětem doma. A mít druhé dítě, to si bude sakra rozmýšlet, děti totiž lezou do peněz. Maminkám s vyššími příjmy se samozřejmě vyplatí dát dítě do školky i za tuto cenu, protože jejich plat bude podstatně větší než školkovné, ale ty si to druhé dítě budou rozmýšlet zase z jiného důvodu: dítě nejde úplně dohromady s kariérou.

Takže většina rodičů, když se doslechnou, kolik soukromá školka stojí, ani nepůjde k zápisu a vůbec se neobjeví mezi zájemci o místo. V soukromé školce bude jen 9 dětí, budou tam stále volná místa a svobodný pan Zavadil má vlastně pravdu: Soukromí podnikatelé dokázali zajistit „přesně ten potřebný“ počet míst ve školkách.

Jen neuvedl (a nevím, jestli mu to vůbec došlo), že ten „přesně potřebný počet podle nepokřiveného trhu“ je pětkrát menší než počet dětí, které dnes, v pokřiveném trhu, doopravdy do školky chodí, že porodnost v naší zemi citelně klesne, že v důsledku chybějícího příjmu matky se některé rodiny dostanou blíž k hranici chudoby a že naše HDP o malý kousek klesne (to je ten kousek, který by vyprodukovaly maminy, kdyby mohly dát děti do školky a nemusely je hlídat doma, nebo slovy ekonoma, ten kousek, o který se sníží spotřeba domácností v zemi v důsledku toho, že nemají příjem z práce).

Jestli by to tak bylo lepší, nebo horší než dnešní pokřivený trh, to ať si každý rozhodne podle svého světového názoru. Pan Zavadil říká, že je by to tak bylo lepší. To je přirozené, protože soudě podle jeho věku nemá žádné malé děti, tudíž dotované školky jsou mu na nic, zatímco snížení daní mu je na něco. Dá se spočítat, že úplným odstraněním dotací na veřejné školky, do kterých letos chodí přibližně 340 tisíc dětí, by průměrný daňový poplatník ušetřil asi 300 korun měsíčně. Pan Zavadil by si tedy mohl dát měsíčně večeři v restauraci navíc.

A takhle je třeba číst volební programy všech stran.



Je-li Strana svobodných občanů pravicová, je jistý pan Jiří Kinkor extrémně pravicový. Je to ovšem jiný druh extrému než jsme zvyklí s pojmem „extrémní pravice“ spojovat. Pan Kinkor je slušný člověk, má velmi dobré ekonomické vzdělání a kdysi býval poradcem premiéra Václava Klause a ministra financí Kočárníka. Není to tedy žádný primitiv v bomberech, který se opije na neonacistickém koncertu a pak se jde někam vyřvat a porvat.

Pan Kinkor je extrémně pravicový, protože má názory ještě několik kilometrů doprava od Strany svobodných občanů. Ta totiž chce zrušit jen polovinu daní, ale podle pana Kinkora by se měly zrušit úplně všechny, protože jsou prostě krádež. Píše o tom zde:


„Místo nekonečné řady dnešních absurdních a nemravných výdajů by se výdaje racionálního státu omezily jen na ochranu práv, tedy v podstatě na justici, bezpečnost a obranu. Není pravda, že dobrovolné financování nefunguje. Zkušenost jasně potvrzuje, že lidé jsou ochotni financovat dobrovolně řadu aktivit, z nichž mají kromě nich užitek a prospěch i ostatní (charita, řada různých nadací, firemní sponzorství, apod.).“


Jinými slovy: stát by měl chránit majetek a bezpečnost pana Kinkora, ale třeba odvoz odpadků by měl někdo zajišťovat „dobrovolně“. A nevybírat na to žádné daně.

Vzpomněl jsem si na tento citát, když jsem viděl zde na Aktuálně reportáž o části Káhiry zavalené odpadky, které nikdo neodváží.

V Káhiře jsou blíž k malému státu a nepokřivenému trhu než u nás a daně jsou tam menší. Jen odvoz odpadků si tam nikdo nezařadil mezi „aktivity, z nichž mají kromě nich užitek a prospěch i ostatní“, takže ho ani nikdo dobrovolně nefinancuje. Jeden z čtenářů tuto úděsnou fotogalerii suše komentoval těmito slovy: „Neviditelná ruka trhu jistě třídí, jaké další dotazy?“



Jak jsem uvedl výše, toto není polemika s články víry některých pravicových ideologů a není to ani součást předvolební kampaně proti svobodnému panu Zavadilovi, protože hlavním soupeřem, s kterým se budeme přetahovat o hlasy, jsou Rathovi pohrobci, nikoliv Strana svobodných občanů.

Ale je dobré tušit, co by se mohlo stát, kdyby se některé ideologicky podmíněné představy naplnily - ať už by to byly vášnivě hájené články víry v nepokřivený trh, nebo kdysi stejně vášnivě hájené články víry v komunismus.