Zapomeňte na chvíli na Muammara Kaddáfího a jeho syny, ropu, povstalce, bombardování NATO, hrozící hlad kvůli docházejícím zásobám potravin či hořící a ostřelovanou Misurátu.

Ze své cesty po té části Libye, kterou místní obyvatelé vyrvali z rukou Kaddáfího, teď nabízím trochu jinou podívanou.

První sada fotografií je z Burdského zálivu. U města Al-Burdi, které je spíše známé pod poitalštěným názvem Bardia, hlavně z dob druhé světové války.



Libyjská romantika. Bílá mešita na útesu, pod ní sytě modré moře.



Za druhé světové války zde Italové a Afrika-Korps zřídili tábor pro britské a australské zajatce. Dnes je tu slyšet jen vítr, šplouchání vln o útes a veslování rybářů na loďkách.



V roce 2009 si na konci zálivu u pláže postavil pětihvězdičkový hotel s padesáti luxusními pokoji Kaddáfího nejstarší syn Sajf Islám. Tedy oficiálně to byl hotel, v praxi to spíše fungovalo jako jeho místní rezidence. Teď je vše zavřené a Sajf Islám už se sem zřejmě nepodívá.



K čemu sloužila nebo měla sloužit tato podivná konstrukce, se mi nepodařilo zjistit.



Kyréné. Slavný přístav, který zde Řekové založili v sedmém století před naším letopočtem. Jedna z vrcholných atrakcí Libye.



V dálce je Středozemní moře. Tato oblast je jedním z mála regionů Libye, kde je k vidění zeleň a úrodná půda.



Město vzkvétalo ještě v době Římanů, ale zničilo ho zemětřesení v roce 365 našeho letopočtu. Vykopávky nyní hlídá jeden hlídač, od návštěvníků žádné vstupenky ani peníze nechce.



Apollónův chrám, nejvýraznější stavba Kyréne. Původně řecká budova ze šestého století před naším letopočtem. Současná podoba je tím, co zbylo z římské doby ve druhém století našeho letopočtu.