Bylo to faux pas, na jaké se hned tak nezapomíná. Ve čtvrtek 5. května uspořádalo naše pracoviště, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, veřejnou diskusi se slovenskou premiérkou Ivetou Radičovou. Moje první slova po jejím příchodu do nabité auly jinonického areálu Karlovy univerzity zněla: „Dovolte, abych mezi námi přivítal našeho vzácného hosta, profesorku Ivetu Radičovou, premiérku České re…“

Přestože policejní pyrotechnici aulu předem důkladně prohledali, okamžitě explodovala. Výtečně se bavila i paní premiérka. Ostatně i diskuse o Slovensku a jeho problémech, která následovala, byla velmi živá, otevřená a bezprostřední.

Nedalo mi to a po skončení diskuse jsem začal slovenskou premiérku skutečně srovnávat s českým premiérem. Mají mnoho podobného. Oba vedou pravicově orientované koaliční vlády. Tomu odpovídají i vládní programová prohlášení. Obě vlády veřejným rozpočtům i lidem spíše utahují opasky, než aby hledaly dodatečné zdroje pro řešení naléhavých veřejných úloh.

Obě dvě vlády ovšem také vyhlásily neúprosný boj korupci. Zdá se ovšem, že právě tato část programového prohlášení obou vlád patří k nejtěžším oříškům k rozlousknutí, neboť se v ní premiér i premiérka utkávají s protihráči uvnitř vlastních stran a koalic.

A tady jakákoli podobnost končí. U nás je málo známo, že v dubnu scházelo jen málo, a Iveta Radičová rezignovala. Šlo o případ šéfa Daňového ředitelství Miroslava Mikulčíka, který pronajal budovu Daňovému úřadu v Košicích za 6,6 miliónu Eur od podnikatele Ondreje Ščurky – který je zároveň šéfem okresní organizace vládní strany SDKÚ-DS v Nitře. Iveta Radičová požadovala jeho odvolání z funkce. Za Mikulčíka se ovšem postavil vlivný spolustraník Ivety Radičové, místopředseda vlády a ministr financí Ivan Mikloš. Iveta Radičová to řešila „svojsky“. Nepřišla na jednání své vlastní vlády a prohlásila, že se tohoto jednání nebude účastnit do té doby, dokud Mikulčík neodstoupí. Nakonec odstoupil.

Aby toho nebylo málo, už od minulého roku se také táhne jiný případ: opakované nezvolení generálního prokurátora Slovenskou národní radou. Dosavadnímu prokurátorovi Dobroslavu Trnkovi vypršel mandát v únoru tohoto roku. Volby jsou tajné, a přestože vládní koalice má v SNR většinu a nominovala nového kandidáta Jozefa Čentéše, ten nebyl přes opakované pokusy zvolen. Šest (neznámých) vládních poslanců totiž dalo svůj hlas protikandidátovi – Trnkovi. Trnka si vzal v minulosti „na starost“ několik případů, které nebyly nikdy dotaženy do konce. Z vazby se dostal Jozef Majský, obviněný z tunelování známých nebankovních subjektů. Vyřešena nebyla ani největší ekonomická kauza sázkové společnosti Typos. Za jeho funkčního období se smetly ze stolu i podivné případy financování velkých politických stran – SDKU-DS a Smeru. A Iveta Radičová dává znovu hlavu na špalek: nebude-li nový koaliční kandidát zvolen, rezignuje. Volba se opakuje v půli května. Iveta Radičová ví: bez elementární důvěry veřejnosti ztrácí jakékoli reformní úsilí věrohodnost.

A jak si ve stejné době vedl Radičové protějšek Petr Nečas? Nabídl svoji funkci k dispozici v případu Drobil? Dal hlavu na špalek v případu Vondra?

Možná, že v mé mysli minulý týden zaúřadovala jedna z teorií Sigmunda Freuda. Podle ní se dostávají v podvědomí ukryté představy na povrch ve formě přeřeků. Že by tam kdesi hluboko žila myšlenka, že Radičová se snaží bojovat s hydrou korupce a klientelismu ve své zemi a ve své straně mužněji než český premiér? Nebo dokonce, že by byla Česku lepší premiérkou?

Post scriptum 17. 5. 2011: Iveta Radičová ustála hlasování ve Slovenské národní radě o novém slovenském generálním prokurátorovi : Dobroslav Trnka získal nakonec jen 70 hlasů ze 150 možných. Už podruhé během krátké doby tedy riskovala svoji funkci a už podruhé vyhrála. Věřme, že s ní vyhrálo i Slovensko a že v této zemi bude úloha korupčníků zase o něco těžší... Znovu se nabízí srovnání s Českou republikou, kde "Vrchnímu státnímu zametačství" - pardon, zastupitelství - vévodí stále nesesazený - a touto vládou zřejmě nesesaditelný - Vlastimil Rampula.