Troufám si tvrdit, že profesor Jiří Musil je mezi českými sociology ve světě nejznámější. A ještě dlouho bude. On sám už ale mezi námi není. Opustil nás v neděli 16. září 2012.

Kdybych měl v jediném slově shrnout to, co ztělesňoval, bylo by to slovo poctivost. Poctivost akademická, občanská i lidská.

I když měl jako urbánní sociolog zkoumající konkrétní vztahy prostoru a společnosti vždy blízko k empirické evidenci, nikdy se neomezoval jen na práci s daty. I když byl jako sociolog kriticky vycházející z děl Maxe Webera neustále v kontaktu s vývojem sociologické teorie, nikdy nebloudil jen v subtilních zákoutích teoretických konstruktů. I když si jako nezávislý myslitel po celý svůj dlouhý život udržoval bezpečnou vzdálenost od politické moci, nikdy se nebránil pomáhat české společnosti řešit problémy, které ji sužují.

Sociolog tohoto ražení to neměl v Československu (a později v České republice) nikdy lehké. V době komunismu spolupracoval Jiří Musil s urbanisty a hygieniky a už koncem 50. let minulého století realizoval na tomto politicky neutrálním poli první empirické výzkumy ještě v době, kdy sociologie byla v dikci tehdejšího režimu buržoazní pavědou. Dlouhá léta pracoval ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a vedl časopis Sociologie města a bydlení. Zde byly publikovány i překlady děl světových sociologů, k nimž se jinak český čtenář nedostal. Ale jako nestraník vždycky nakonec narazil na skleněný strop a přes nesporné odborné kvality zůstal řadovým výzkumníkem. Po prohraném boji s tehdejším premiérem Václavem Klausem o udržení pražské pobočky Středoevropské univerzity, kterou vedl, byl ale po roce 1989 vidět a slyšet častěji v Budapešti a ve Varšavě než v Praze. Evropský format jeho věhlasu potvrdila jak citovanost jeho knihy “The End of Czechoslovakia” z roku 1995, tak i jeho zvolení prezidentem Evropské sociologické asociace v roce 2000.

Děkuji osudu, že jsme se nakonec mohli setkat I na jednom pracovišti. V roce 2004 získal Jiří Musil rozsáhlý výzkumný grant zkoumající sociální soudržnost české společnosti a stal se mým kolegou na Centru pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Bylo to pár krásných let, které jsme si já i moji kolegové na našem pracovišti skutečně užívali. Byl mezi námi sice už nejstarší, gremiálky ho z duše otravovaly, ale bez jeho artikulovaných stanovisek se neobešla žádná zajímavější věcná diskuse.

S Jiřím Musilem odchází v krátké době už třetí významný představitel generace českých sociologů, která zrála v 50. a 60. letech minulého století, nicméně plody své akademické práce mohla odborné i občanské veřejnosti naplno nabídnout až po listopadu 1989. Po Pavlu Machoninovi, který nás opustil v roce 2008, a Miloslavu Petruskovi, s nímž jsme se rozloučili teprve před měsícem. Pokloňme se jejich oddanosti vědě vyvolené, evropskému a světovému kontextu jejich intelektuálního úsilí, jejich hlubokému zájmu o osudy české společnosti a hledání cest, jak bránit sociálnímu rozkladu a podporovat sociální soudržnost tváří v tvář nejprve „reálnému“ socialismu – a posléze i predátorskému kapitalismu. Čest jejich památce!

Milý Jiří, na shledanou.

S profesorem Jiřím Musilem se rozloučíme v pondělí 24. září 2012 v 11 hodin v pražském Strašnickém krematoriu.