ÚSTR: věda nebo propaganda?
Stává se to docela běžně. Ředitel veřejné instituce, o jejíž kvalitě panují pochybnosti, je po letech kritiky odvolán. Na jeho místo nastoupí nový člověk a nezbývá než čekat, jestli se věci pohnou k lepšímu. Příběh Ústavu pro studium totalitních režimů by mohl být právě takový, kdyby se ovšem od počátku nejednalo o prominentní výspu jednoho politického tábora. Navzdory zjitřené atmosféře není od věci, pokusit se o věcnou inventuru. Co se ústavu za prvních pět let jeho existence povedlo, co ne a co s tím?
Volím proti Klauzemanovi
Předvolební boj, jak jej vede Miloš Zeman, mě utvrdil v přesvědčení, že v zájmu zachování elementární politické kultury je třeba volit Karla Schwarzenberga. Navzdory tomu, že jsem jej v prvním kole nevolil. Nereprezentuje moje názory a hodnoty. Jeho působení v Topolánkově a Nečasově vládě považuji za nešťastné.
Pragmatická volba a volba „od srdíčka“
Všichni ti zásadoví lidé, kteří nechtějí jít k druhému kolu prezidentských voleb, protože ani jeden kandidát není to pravé ořechové, nám vzkazují především: když se neprosadil můj kandidát, je mi už celkem jedno, jak to s touhle zemí dopadne. O způsobu uvažování, který může především Miloši Zemanovi otevřít cestu k moci, píše celkem výstižně moje kolegyně Eva M. Hejzlarová:
Prezidentské volby: návod k použití
Chceme-li žít v moderní evropské demokracii a v právním státě, volme prezidenta, který reprezentuje s tímto politickým systémem slučitelné hodnoty. Pokud nás minulost toho či onoho kandidáta přesvědčila, že je to spíš mocenský hráč než autorita prosazující pro společnost prospěšný program, je absurdní pro něj hlasovat. Jestliže nemá rozhodovat hloubka hlasu (které se u nás z nějakého důvodu říká charisma) a rétorické schopnosti, podle čeho se tedy rozhodovat? Nabízím alespoň dvě kritéria.
Normalizace není jen minulostí
Kniha "Náměstí Krasnoarmějců 2" o učitelích a studentech FF UK vychází v těchto dnech. Některá z jejích témat jsou zmíněna v rozhovoru, který se mnou v létě tohoto roku vedl pro časopis Respekt Ondřej Nezbeda:
Jde o normalizaci, ne o Voříška
Kniha „Náměstí Krasnoarmějců 2“ nechce přinášet skandální odhalení. Chce přispívat k porozumění období, které zásadně formovalo českou společnost.
Klaus má naprostou pravdu
Václav Klaus opět potvrdil, že je konzistentním fanouškem všech veřejných intelektuálů vměšujících se bez mandátu do politiky, když při příležitosti jmenování nových profesorů prohlásil:
Potřebujeme globální vládu
Evropou obchází strach – strach z Evropy. Starost o další ekonomický vývoj eurozóny má jistě své racionální jádro. Posedlost obavou, jak zareagují trhy, ale upozadila zásadní otázku naší doby.
Soukromník k vám tramvaj nepošle
Proměna pražské dopravy, motivovaná údajně snahou odpovědně šetřit veřejné prostředky, se Pražanů shodou okolností dotkla jen pár dnů poté, co (opět) vyšlo najevo, jak z dopravních podniků odtékají miliardy do soukromých kapes. Názornější ukázku skutečných důvodů politiky škrtů ve veřejných rozpočtech si lze sotva představit.
My a ti druzí
"Stát vždy očekává, že výměnou za materiální podporu se všichni, kdo nepasují
do šablony, přizpůsobí. Ale tak to nefunguje a fungovat nikdy nebude."
Část rozhovoru, který se mnou pro týdeník Respekt vedl Ondřej Nezbeda
