Proč je třeba odmítnout Dobešovu reformu
Na českých vysokých školách se v příštích letech musí určitě leccos změnit. Ke zvýšení jejich kvality bude nutná nejen finanční podpora z veřejných zdrojů na úrovni většiny ostatních vyspělých zemí, ale především široká diskuze o tom, co od vysokých škol jako společnost vlastně očekáváme. Bude jistě potřeba odlišit školy s převahou praktických bakalářských oborů od univerzit vychovávajících kriticky uvažující intelektuály a vědce.
K čemu jsou vlastně univerzity?
„Dneska paní prodavačka v Kauflandu u pokladny ze svých daní platí vysokoškolákům sedm let studia. Dneska rodina, která má tři děti a nemá jediného vysokoškoláka, ze svých daní platí sedm let studia. Dneska klempíř, který se vyučí, platí ze svých daní sedm let vysokoškolákům.“
Jsem nepřizpůsobivý parazit
Nepřizpůsobivá je každá menšina, která není schopna a ochotna přizpůsobit se většinové společnosti... Lidská společnost funguje tak, že se menšina přizpůsobuje většině. Nepřizpůsobivý je pak každý, kdo tohle nechápe.
Považuji studium na vysoké škole zadarmo za parazitování studentů na zbytku naší společnosti
Klaus ve slepé uličce
Nemohu se ubránit obavám, že by lidé mohli dospět k takovému stavu, kdy by považovali každý sociální pokrok za první krok k revoluci a ze strachu, že by je mohl někam strhnout, by odmítali jakýkoliv pohyb.
„Očista od nepřizpůsobivých“ vede do pekel
Na severu Čech v přímém přenosu sledujeme, kam vede slepá víra v to, že společnost udrží pohromadě zákony nabídky a poptávky.
O čem svědčí rasistický pochod řádných občanů?
Lidé v Rumburku a v dalších místech, kde v posledních letech masově stoupl počet sociálně vyloučených lidí, to nemají jednoduché. Když se ale ve své nejistotě a obavách bouří proti "cikánům" a posílají je "do práce" nebo dokonce "do plynu" (o tom, že zaznívaly hrozby ke kolektivnímu násilí se můžete přesvědčit na tomto VIDEU), problém opravdu neřeší. Do práce by ostatně mnoho Romů chtělo - jenže poté, co na severu Čech zkrachovaly staré fabriky, kde někteří z nich dělali, je nikde s otevřenou náručí nepřijímají.
Věříme v kapitalismus? Díl III: Kapitalismus a odpovědnost
V diskuzích, které vyvolaly mé předchozí blogy na téma kapitalismu, čtenáři velmi často obhajovali současný systém poukazem na příkladný vztah člověka k materiálním hodnotám i k rozvoji svých vlastních schopností. Obojí prý vyplývá z vlastnictví. Kapitalismus musíme pěstovat a zbavovat deformujících zásahů státu, protože teprve když nám něco patří, probouzí se v nás odpovědnost.
Proč straníme mocným?
Zápas o budoucnost šumavských hvozdů je poučný. Ponechme teď stranou, zda mají z odborného hlediska pravdu přírodovědci nebo příznivci kácení. Možná podstatnější je skutečnost, že většina české společnosti stála, tak jako už tolikrát, na straně politické a policejní moci. Tedy proti těm, kteří ve svém volném čase vynakládali své síly na to, aby mocenskému rozhodnutí bránili nebo na jeho důsledky přinejmenším upozornili.
Na Šumavě se vede zápas o právní stát
Zjednodušit jakékoli události na souboj dvou znepřátelených skupin, z nichž přinejmenším jedna je vykreslena jako hodně divná, je tou nejprimitivnější, zpravidla lživou a bohužel fungující mediální šablonou. Většina českých médií si ve své snaze populárně vykreslit dění na Šumavě vybrala právě tuto dryjáčnickou metodu.
Věříme v kapitalismus? Díl II: kapitalismus a spravedlnost
Otázka, nakolik věříme v kapitalismus, před časem vyprovokovala na tomto blogu i za jeho hranicemi živou diskuzi. Mnozí čtenáři se cítili pobouřeni a zastávali názor, že kdo se takto ptá, není duševně zdravý.
