Proti požadavku Václava Klause na zanesení pojistky pro Benešovy dekrety do Lisabonské smlouvy je třeba postavit fakta. Majetkové nároky sudetských Němců nemají šanci na úspěch.

Dokázalo to mnoho právních expertiz i řada neúspěšných žalob u evropských soudních instancí. Navíc jsou i v sudetoněmeckých kruzích soudní spory o konfiskovaný majetek považovány za extrémismus. Dnes už to v Česku, Bavorsku i jinde v Evropě vědí skoro všichni. Ví to zcela jistě i Václav Klaus, a přesto sudetské Němce znovu vytahuje. Proč?

Zjevně totiž není ochoten vést otevřenou demokratickou debatu o Lisabonské smlouvě. Nikdy konkrétně neřekl, co mu na ní vadí. Nikdy z toho ani nemohlo vyplynout konstruktivní jednání o její změně. Nyní pouze po autoritářském způsobu zneužívá své mocenské postavení k vydírání české a evropské veřejnosti.

Vstoupit do diskuse o Lisabonské smlouvě bylo právem každého občana a prezident k tomu měl nespočet příležitostí. Že nedokázal svá občanská práva aktivně využít v době, kdy smlouva vznikala nebo alespoň předtím, než ji schválil náš parlament, je jen jeho osobní problém. Že nikdy nedokázal na rovinu říct, že chce Čechy vyvést z Evropské unie, kterou podle svých slov považuje za obdobu někdejšího sovětského impéria, je nedostatkem odvahy. A že se nakonec skrývá za pseudoargument o nutnosti záruk proti sudetským Němcům, je jen poslední zoufalý pokus strhnout českou veřejnost ve věci Lisabonu na svou stranu.

I když je toto všechno zřejmé, Klausovo vystoupení bude mít nepříjemné následky. Nejen, že se mu jistě podaří poplést některé lidi u nás. Ale před očima celé Evropy nás znovu staví do role zakomplexovaných ustrašenců, kteří se pořád ještě bojí hrstky bavorských důchodců. S takovým prezidentem je prostě těžké být v zahraničí brán jako seriózní partner.

V Česku se přitom dějí konkrétní kroky, které nás posouvají směrem k sebevědomé společnosti, jež se dovede vypořádat i s velmi nepříjemnými kapitolami vlastní historie. Česká identita se pozvolna otevírá a přirozeně opouští nacionalistický ideál „Čechy Čechům“. Václav Klaus nám svými umanutými návraty k vyčpělým myšlenkovým schématům prospívá snad jen tím, jak je s každým jeho výpadem jasnější, že tudy cesta skutečně nevede.

Tento článek jsme napsali společně s Ondřejem Matějkou z o.s. Antikomplex. 13.10.2009 byl v upravené podobě otištěn v Mladé frontě DNES