Redaktor Mladé fronty dnes Marjanovič zveřejnil v úterý článek o tom, že umožnit umělé oplodnění osamělé ženě je zrůdné. Osamělé ženy si představuje podle vzorů z anglosaských seriálů (sám zmiňuje Ally McBealovou, Bridget Jonesovou a Sex ve městě).



Tedy jako ženy mezi 30-40 lety, které si svobodně užívají svých nemalých vydělaných peněz a občas k tomu mají nějakého toho partnera (ale často také ne). Stejně jako další odpůrci pokrokového návrhu ministra Julínka se domnívá, že tyto ženy si pak budou chtít dítě pořídit tak trochu rozmaru, jako další doplněk ke značkovým botičkám od Blahnika.

Jenomže v případech, které znám z reálného života v české a moravské a slezské kotlině já, je to poněkud jinak. Především v životě řady těch, pro které je toto rozhodnutí záchranou, muž figuruje. Ale jedná se třeba o staršího partnera, který už má děti z předchozího vztahu a do dalších se mu nechce, nebo prostě o váhavce, kteří si na myšlenku mít dítě ještě nezvykli. Váhavcům mužského pohlaví ovšem žádné biologické hodiny netikají. Kdyby jejich partnerky mohly otěhotnět přirozenou cestou, nejspíš by i přes váhavost partnerů dávno těhotné byly. Jenomže ty se zdravotními potížemi, pro které je umělé oplodnění jediným východiskem, najednou narazí na nepřekonatelnou bariéru: musí totiž nějakého muže přemluvit, aby se s nimi dostavil do zdravotního zařízení a podepsal otcovství budoucího dítěte. A to i když sperma bude nakonec od jiného dárce (jedná se o případy, kdy má muž buď skutečně nekvalitní sperma, anebo o případy, kdy existuje načerno dohoda s lékařem, který muže rovnou označí za neplodného a obstará spermie dárcovské). Mezilidské vztahy jsou velmi křehké a přemluvit muže-váhavce k takové proceduře je mnohem složitější než nechat si od něj udělat dítě přirozenou cestou.

Kromě toho, pokud se pro umělé oplodnění samotná žena rozhodne, nepochybuji o tom, že má všechno velmi dobře rozmyšlené. Takové dítě je také více než stoprocentně chtěné a s láskou očekávané – což se bohužel zdaleka nedá říci o všech dětech počatých přirozenou cestou. Případů, kdy spolu dva vzájemně se neznající lidé začnou žít jen kvůli tomu, že je – zcela neplánovaně – dítě na cestě, je bezpočet. Některé dopadnou dobře, jiné nikoli. Matka, která začínala jako vdaná, může být brzy svobodná, zatímco ta na začátku osamělá může brzy získat k dítěti otce.

V dnešní době bychom měli být vděčni za každé dítě, vychovávané zodpovědně a s láskou. Neplodným ženám, které v životě měly méně štěstí a nenašly si včas partnera milujícího děti, ze srdce přeji, aby jim naše zákony konečně umožnily mít dítě. Je absurdní a zrůdné jim toto využití medicínského pokroku odepírat. A argumenty o narušení tak zvané „tradiční rodiny“? Ty mi připadají jak z jiného světa. Ale to je na další článek…