Na svých bedrech nesou výchovu budoucí generace, samy a za velmi složitých podmínek. Místo díků a podpory jim ale pravicové vlády hází klacky pod nohy. V zemi, která vymírá... Proč?

Nedávno jsem se dostala do neuvěřitelné hádky se dvěma parlamentními lobisty patřícími k ODS. Byli to slušně vydělávající otcové od rodin, přibližně v mém věku. Už nevím, jak přišla řeč na samoživitelky. Nicméně oba pány téma velmi rozčílilo a rozhořčeně mě ujišťovali, že je naprosto skandální, když samoživitelky mají v našem sociálním zabezpečení různé výhody. A že „tohle“ se nesmí podporovat. Na dotaz, jak tedy pomoci jejich dětem, které by neměly být v žádném případě diskriminovány, a jak podporu těchto dětí oddělit od ne-podpory jejich matkám, jsem nedostala žádnou konkrétní odpověď. Na další dotaz, jakéže „výhody“ to samoživitelky v našem sociálním systému mají, jsem taktéž nedostala odpověď. Logicky: žádné totiž neexistují. (Jednoho z pánů ale mé výše uvedené otázky rozrušily natolik, že už se mnou nechtěl sedět u jednoho stolu.)

Když nastoupil dnešní pemiér Nečas jako ministr na resort práce a sociálních věcí, jednou z prvních věcí, kterou udělal, bylo „zrušení výhody“ osamělým rodičům (což jsou z 90% matky): měly totiž o pár týdnů delší mateřskou dovolenou (to je doba placená z nemocenského pojištění) na úkor dovolené rodičovské (kdy se pobírá rodičovský příspěvek, což je sociální dávka na pojištění nezávislá). Zdůvodnění? Nesmí se přece nijak zvýhodňovat nesezdaná soužití a osamělí rodiče vůči děti vychovávajícím manželským párům. A další důvod, který občas někde probleskne, je ten, že samoživitelky si svoji situaci vybraly dobrovolně, že je to jejich vina, že nemají ke svému dítěti otce, a že to dělají jen kvůli zneužívání sociálního systému.

Z reálného života ovšem vyplývá, že míra dobrovolné osamělosti svobodných či rozvedených matek je diskutabilní – otcové v těchto případech často nefungují, nejsou ochotni převzít svůj díl zodpovědnosti. Osud samoživitelky by si v naší zemi dobrovolně vybral jen blázen. Neúplné rodiny s dětmi totiž u nás patří k těm vůbec nejvíce ohroženým chudobou. „Zneužívání“ sociálních dávek v praxi znamená žít z příjmů na úrovni životního minima (kolem tří tisíc korun na osobu, podle toho, kolik lidí žije v jedné domácnosti). A své dítě podporovat z přídavků na děti – tato dávka je definována jako „základní, dlouhodobá dávka poskytovaná rodinám s dětmi, která jim pomáhá krýt náklady spojené s výchovou a výživou nezaopatřených dětí“. Víte, kolik činí? Minimálně 500 a maximálně 700 Kč měsíčně, podle věku dítěte (přičemž např. jen měsíční částka na obědy ve školce či škole se pohybuje mezi 400-600 Kč...). Tipuji, že výše zmínění pánové takovou částku utratí během pár dní za kávičku při sedáncích s dalšími spravedlivými tohoto světa. A u ní si zanadávají, jak děti vychovávané pouze matkami páchají více zločinů než ty z rodin úplných.

Samoživitelky mnohem hůře hledají zaměstnání. Je třeba si zopakovat, že v České republice mají matky dětí do 12 let ve srovnání s ostatními EU zeměmi nejhorší uplatnění na trhu práce. Osamělé matky jsou klasickou diskriminací žen na trhu práce postiženy ještě více než matky dětí, které k nim otce mají: jestliže se u vdané matky zaměstnavatel obává, že se bude muset často věnovat nemocným dětem, u matky osamělé se bojí dvojnásob. Kromě toho na tuto skupinu ještě hůře než na jiné dopadly nesmyslné škrty Nečasovy vlády: když pominu zdražení základních věcí kvůli DPH, jedná se třeba o matky zdravotně postižených dětí, kde otcové v mnoha případech rodiny opouštějí a kterým se snižují příspěvky kvůli přehodnocování míry postižení.

Řešení? Jedním by bylo konečně začít motivovat zaměstnavatele, aby zaměstnávali rodiče malých dětí, aby jim umožňovali nejrůznější flexibilní formy práce, a podpořit rozšíření nabídky zařízení péče o děti, především těch veřejných. Opatření, která jsou dávno známa, která doporučuje i NERV, ale jejichž realizace nejsou pravicové vlády již několik let schopny. Dále je podle mého názoru třeba oprášit a zrevidovat starý sociálně demokratický návrh – zákon o zálohovaném výživném, případně zavést jiná opatření, která by zvýšila vymáhání alimentů (do čehož patří přestat zavírat neplatící otce do vězení). A ani školství a jeho (ne)schopnost práce s dětmi ze znevýhodněného prostředí a problémových rodin zde nesmí stát stranou.

Bez samoživitelek by tady část lidstva vůbec nebyla. Tyto ženy dokázaly vychovat děti za nesmírně složitých podmínek, za cenu svého vyloučení ze společnosti. Ani dnes není jejich situace vůbec jednoduchá, a to ani v některých civilizovaných a bohatých zemích. Místo odsuzování bychom je měli podpořit – a s nimi především jejich děti. Dětí v neúplných rodinách dnes žije v ČR asi čtvrtina. Jestli dopustíme, aby většina z nich vyrůstala v chudobě či na její hranici, vrátí se to za pár let celé společnosti jako bumerang - jak známo, chudoba je matkou kriminality.

PS: Nakonec jsem přece jen objevila jednu výhodu pro rodiče, kteří sami vychovávají své děti: zatímco délka tzv. ošetřování člena rodiny (placeného z nemocenského pojištění) je 9 dnů, pro osamělé rodiče je to dnů 16. Toto opatření není ovšem jen pozitivní – pokud ho rodič využije, znamená to samozřejmě menší výplatu. Nečasovi a jeho konzervativním ideologům tato „výhoda“ zřejmě zatím unikla. Takže pšššššt ...