„Otcové“ kontra feministky
Kauza „otců“, kteří blokují vstup do zaměstnání nově jmenované ředitelce Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, mi připadá trochu jako z Marsu. Tvrzením, že za konzervativního ministra Nečase a jeho poradců, kteří nemohou feminismu přijít na jméno, by bylo možné, aby výběrové řízení na tak důležitý post ovlivnila jakási „feministická militantní organizace“, dokazuje naprostou lunatičnost pánů z K213.
Aby bylo jasno: já osobně, která se za feministku klidně označuji a která jsem dlouho působila v obecně prospěšné společnosti Gender Studies sloužící jako informační centrum v otázkách vztahů mužů a žen a jejich postavení ve společnosti, jsem se vždycky na veřejnosti jednoznačně vyjadřovala pro to, aby otcové a matky sdíleli péči o své děti pokud možno rovným dílem, a to i po rozvodu. Proto jsem také zastánkyní střídavé péče. Zároveň jsem ale přesvědčena, že při soudních přích se musí zohledňovat především názor a právo dítěte, a to případně i na úkor práv rodičů. Právo dětí vídat se s oběma rodiči je totiž především právem dětí, nikoli právem rodičů. A také, pokud bylo dítě prokazatelně svědkem domácího násilí, pak násilný rodič nesmí mít vůči dítěti stejná práva jako rodič-oběť (bez ohledu na to, ke kterému pohlaví rodič páchající násilí přísluší).
Právě problematické chování otců včetně domácího násilí se vyskytuje v řadě případů tak zvaných „štrasburských otců“, kam patří také pan Fiala, hlavní mluvčí odporu proti nově jmenované ředitelce Pavlové. Děti několika z nich se ze zoufalství před pár lety rozhodly samy svolat tiskovou konferenci. Nechtěly už dále snášet jednostranné propírání rodinného prádla svými problematickými otci v médiích, a tak prostřednictvím novinářů a novinářek prosily soudy a sociální pracovnice, aby je dále nenutily se s nimi stýkat - a důvody, které uváděly, byly skutečně pádné. Nemohu uvěřit, že by se tyto děti ve věku mezi 15 - 18 lety z několika takto postižených rodin nechaly jen tak zmanipulovat svými matkami a na veřejnosti lhaly. Ostatně vulgární a agresivní chování některých „štrasburských otců“ je známo i odborné veřejnosti - prosluli totiž tím, že se chodí k soudům vzájemně ve skupinkách podporovat, přičemž hlasitě a sprostě nadávají zejména pokud soudí žena. O jejich úrovni se může přesvědčit i veřejnost široká na webových stránkách, kde mj. ředitelku Pavlovou nazývají „feministickou krávou“ a poslankyni ČSSD Mazuchovou (která si dovolila po vzoru Polska navrhnout, aby neplatičům výživného na děti byl odebrán řidičský průkaz) „socanskou husou“.
Pan Fiala a další „otcové“ vyčítají ředitelce Pavlové především její údajné spojení s „militantními feministickými organizacemi“, což jmenovitě mají být proFem a sdružení organizací Koordona. Nevím, co přesně si mám představit pod pojmem „militantní feministická organizace“ - nejspíš nějaký spolek žen odhodlaných vyvraždit všechny muže. S takovým jsem se ale dosud nesetkala. A určitě se ničím takovým nezabývá žádná z organizací výše jmenovaných. Mezi členskými organizacemi Koordony jsou jak ty, které lze označit jako „feministické“ (neboť se aktivně angažují v otázkách faktického zrovnoprávnění žen a mužů - například proFem při odstraňování diskriminace žen na trhu práce), tak ty, které s feminismem nemají vůbec nic společného, ale prostě (mimo jiné) pomáhají obětem domácího násilí: například Slezská diakonie - poradny ELPIS, což je organizace pro křesťanskou sociální práci, Česká katolická charita – projekt Magdala nebo mezinárodní humanitární organizace ADRA. Všechny tyto organizace podle Fialy zastávají názory, podle nichž by měl otec po rozvodu pouze platit výživné, aniž by měl kontakt s dítětem - což je také naprostý nesmysl.
Další věc vyčítaná Pavlové, potažmo celému ministerstvu práce, je údajně zmanipulované a neprůhledné výběrové řízení na místo ředitele/ředitelky úřadu. Zde je užitečné veřejnosti zopakovat, že se - jak uvádí na svých stránkách - do něj hlásil i pan Fiala sám. O podrobnostech výběrového řízení nic nevím (na ministerstvu totiž už nepůsobím), ale soudě podle toho, že pan Fiala má titul „ing“ a tudíž jeho vzdělání je zaměření technického či ekonomického, zatímco paní Pavlová je právnička, je celkem zřejmé, proč nebyl pozván ani k osobnímu pohovoru.
Paní ředitelce Pavlové každopádně držím palce. Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí potřebuje zcela přebudovat, především proto, aby - narozdíl od doby minulé - skutečně chránil děti. Práce bude mít hodně. A aktivity sdružení K213 a jim podobných budiž jen bzučením mouchy v jejích uších...
Aby bylo jasno: já osobně, která se za feministku klidně označuji a která jsem dlouho působila v obecně prospěšné společnosti Gender Studies sloužící jako informační centrum v otázkách vztahů mužů a žen a jejich postavení ve společnosti, jsem se vždycky na veřejnosti jednoznačně vyjadřovala pro to, aby otcové a matky sdíleli péči o své děti pokud možno rovným dílem, a to i po rozvodu. Proto jsem také zastánkyní střídavé péče. Zároveň jsem ale přesvědčena, že při soudních přích se musí zohledňovat především názor a právo dítěte, a to případně i na úkor práv rodičů. Právo dětí vídat se s oběma rodiči je totiž především právem dětí, nikoli právem rodičů. A také, pokud bylo dítě prokazatelně svědkem domácího násilí, pak násilný rodič nesmí mít vůči dítěti stejná práva jako rodič-oběť (bez ohledu na to, ke kterému pohlaví rodič páchající násilí přísluší).
Právě problematické chování otců včetně domácího násilí se vyskytuje v řadě případů tak zvaných „štrasburských otců“, kam patří také pan Fiala, hlavní mluvčí odporu proti nově jmenované ředitelce Pavlové. Děti několika z nich se ze zoufalství před pár lety rozhodly samy svolat tiskovou konferenci. Nechtěly už dále snášet jednostranné propírání rodinného prádla svými problematickými otci v médiích, a tak prostřednictvím novinářů a novinářek prosily soudy a sociální pracovnice, aby je dále nenutily se s nimi stýkat - a důvody, které uváděly, byly skutečně pádné. Nemohu uvěřit, že by se tyto děti ve věku mezi 15 - 18 lety z několika takto postižených rodin nechaly jen tak zmanipulovat svými matkami a na veřejnosti lhaly. Ostatně vulgární a agresivní chování některých „štrasburských otců“ je známo i odborné veřejnosti - prosluli totiž tím, že se chodí k soudům vzájemně ve skupinkách podporovat, přičemž hlasitě a sprostě nadávají zejména pokud soudí žena. O jejich úrovni se může přesvědčit i veřejnost široká na webových stránkách, kde mj. ředitelku Pavlovou nazývají „feministickou krávou“ a poslankyni ČSSD Mazuchovou (která si dovolila po vzoru Polska navrhnout, aby neplatičům výživného na děti byl odebrán řidičský průkaz) „socanskou husou“.
Pan Fiala a další „otcové“ vyčítají ředitelce Pavlové především její údajné spojení s „militantními feministickými organizacemi“, což jmenovitě mají být proFem a sdružení organizací Koordona. Nevím, co přesně si mám představit pod pojmem „militantní feministická organizace“ - nejspíš nějaký spolek žen odhodlaných vyvraždit všechny muže. S takovým jsem se ale dosud nesetkala. A určitě se ničím takovým nezabývá žádná z organizací výše jmenovaných. Mezi členskými organizacemi Koordony jsou jak ty, které lze označit jako „feministické“ (neboť se aktivně angažují v otázkách faktického zrovnoprávnění žen a mužů - například proFem při odstraňování diskriminace žen na trhu práce), tak ty, které s feminismem nemají vůbec nic společného, ale prostě (mimo jiné) pomáhají obětem domácího násilí: například Slezská diakonie - poradny ELPIS, což je organizace pro křesťanskou sociální práci, Česká katolická charita – projekt Magdala nebo mezinárodní humanitární organizace ADRA. Všechny tyto organizace podle Fialy zastávají názory, podle nichž by měl otec po rozvodu pouze platit výživné, aniž by měl kontakt s dítětem - což je také naprostý nesmysl.
Další věc vyčítaná Pavlové, potažmo celému ministerstvu práce, je údajně zmanipulované a neprůhledné výběrové řízení na místo ředitele/ředitelky úřadu. Zde je užitečné veřejnosti zopakovat, že se - jak uvádí na svých stránkách - do něj hlásil i pan Fiala sám. O podrobnostech výběrového řízení nic nevím (na ministerstvu totiž už nepůsobím), ale soudě podle toho, že pan Fiala má titul „ing“ a tudíž jeho vzdělání je zaměření technického či ekonomického, zatímco paní Pavlová je právnička, je celkem zřejmé, proč nebyl pozván ani k osobnímu pohovoru.
Paní ředitelce Pavlové každopádně držím palce. Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí potřebuje zcela přebudovat, především proto, aby - narozdíl od doby minulé - skutečně chránil děti. Práce bude mít hodně. A aktivity sdružení K213 a jim podobných budiž jen bzučením mouchy v jejích uších...