Saif studentem: několik poznámek k Woolfově zprávě o vazbách LSE na Libyi
Všichni fanoušci Sira Humphreyho vědí, že pokud nechcete nic vyšetřit, vyšetřováním je nezbytné pověřit meziresortní komisi s dostatečně širokým referenčním rámcem. Rada (Council) London School of Economics (LSE) se v návaznosti na svůj skandál s doktorátem Saifa (al-Islama) Kaddafiho z března tohoto roku nicméně rozhodla, že vyšetřovat chce. Prošetřením svých vlastních vztahů s Libyí, ze kterých byl Saifův doktorát jenom jednou (byť klíčovou) částí, pověřila bývalého Lord Chief Justice (cca "předsedu nejvyššího soudu"), Lorda Woolfa. Lord Woolf provedl šetření sám, v pozici jakéhosi „vyšetřujícího soudce“. A rozdíl ve výstupu od šetření průměrné „nezávislé komise“ je myslím také znát: jedná se o dosti hutné čtení na 186 stranách, které i skutečně něco našlo. Popsat celou zprávu není možné. Zainteresovaný čtenář si ji může sám přečíst zde; tady pak nalezne reakci LSE. Dovolím si nicméně nabídnout několik poznámek k vybraným aspektům zprávy.
Patří Rusko do Evropy?
Titulek je poněkud sugestivní, zužme jej: má se Rusko (Ruská federace) stát členem evropských institucí a organizací? Patří Rusko do nejrůznějších evropských struktur?
Kdo má větší razítko? O vázanosti právním názorem a sporech českých knížat
[Tento esej byl publikován v časopise Právo & Byznys (Mladá Fronta), č. 2/2011, s. 45-48]
„Tak nám to zase zrušili a vrátili,“ povzdechl si nahlas nejmenovaný soudce u kávy s předsedkyní senátu. „A opět nás svázali tím svým právním názorem,“ dodal, přehnaně artikuluje každou slabiku ve větě. Mírný úškleb se mihl jeho tváří teprve tehdy, když si uvědomil, že se jedná o jeho věc, která bude v souladu s rozvrhem práce vykázána jako nový případ. Konec měsíce za dveřmi a čárek málo …
Tajné zuby Výboru podle článku 255 SFEU
Výbor podle čl. 255 Smlouvy o fungování Evropské unie je poetický název pro jednu z novinek v oblasti institucionálního práva EU, zavedené Lisabonskou smlouvou. Jeho úkol vymezil čl. 255 SFEU následujícím způsobem:
„Zřizuje se výbor, který před jmenováním vládami členských států podle článků 253 a 254 vydává stanovisko k vhodnosti kandidátů na funkce soudce a generálního advokáta Soudního dvora a Tribunálu.
Tento výbor se skládá ze sedmi osob vybraných mezi bývalými členy Soudního dvora a Tribunálu, členy nejvyšších vnitrostátních soudů a obecně uznávanými právníky, z nichž jedna bude navržena Evropským parlamentem. Rada přijme rozhodnutí, kterým se stanoví pravidla fungování tohoto výboru, a rozhodnutí o jmenování jeho členů. Rada rozhoduje z podnětu předsedy Soudního dvora.“
Justiční knížky rudé
Po nedávném argumentačně ne zrovna povedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu se znovu rozproudila diskuse na téma, zda má veřejnost právo vědět, zda soudce byl nebo nebyl členem Komunistické strany Československa. Má. Ale k ničemu jí to nebude.
Myslím, že je nezbytné odlišit dvě roviny problému, které se v diskusi o této otázce bohužel často promíchávají. Za prvé, otázka přístupu k informaci. Za druhé, otázka smysluplnosti využití podobné informace v dnešní době, nebo-li k čemu to komu bude bude-li to.
Kdo by měl vést univerzity?
Při nedávném poobědovém lenivém brouzdání policí (tedy spíše stěnou) nových titulů v knihovně Evropského univerzitního institutu jsem narazil na kousek, jehož název a především podtitul mě zaujaly: „Sokrates in the Boardroom: Why Research Universities Should be Led by Top Scholars“. Autorkou je Amanda H. Goodall a kniha vyšla minulý rok v Princeton University Press. Autorka si vytyčila zajímavý úkol: empiricky prokázat, že vůdčí výzkumná univerzita bude mít lepší výsledky, pokud ji povede uznávaný akademik, a nikoliv jenom „manažer“.
Great Value Super Saver Deal (Fair Trade Harry Potter)
Život v Itálii přináší problémy. Hlavně když ji člověk musí občas opustit a jet někam jinam. Ač se tedy jak italské aerolinie, tak italské dráhy snaží všechny tuzemce před něčím tak tragickým citlivě ochránit tím, že vlastně v zájmu pomýlených cestujících nepremávají, občas se člověk omylem i někam dostane. Třeba do Anglie. Kulinářský skok z Itálie do Anglie je ale hodně hluboký propad. Nechci zde znovu obehrávat klasickou písničku na téma „zelený páreček a přeškvařeným tukem nasáklé houbičky“ apod. Ono i v Anglii se dá výborně najíst (a to anglické jídlo, podotýkám), ale je to časově a surovinově náročné a v důsledku toho drahé. No a protože v konzumní společnosti dneška nám jde výlučně o kvantitu a cenu a nikoliv o kvalitu, tak jídlo musí být levné a musí ho být hodně. Co se jí je již podružné. Nechci zde ale ani štkát nad tímto ejmerickým importem a kvičet „zpátky do kuchyně“ a navrhovat, že se máte jít objímat s vaším doma pěstěným (bio)čuníkem na balkón. Spíše mě vždy znovu a znovu fascinuje systém kódů, pod kterým se tyto produkty skrývají v obchodech a restauracích. Protože si dovedu představit, že pro jednorázového či pouze občasného návštěvníka Britských ostrovů může neznalost těchto kódů připravit obtížně chvilky, rozhodl jsem se sestavit alespoň krátký orientační slovníček nejpoužívanějších výrazů s jejich překladem.
(R)Evoluce, která se nekonala – justice dvacet let poté
Aktuální číslo časopisu Přítomnost bilancuje 20 let české transformace. Do tohoto čísla jsem přispěl krátkou úvahou. Má stejný název, jako je titulek tohoto postu. Jejím zadáním bylo zamyslet se nad transformací české justice. Přetiskuji ji níže.
Hodnotit porevoluční vývoj justice a budování právního státu v České republice v rozsahu časopiseckého článku je úkol obtížný. Tématem by se mohlo zabývat několik monografií o rozsahu stovek stran. Je ale pravda, že to samé hodnocení lze při větší míře abstrakce vyjádřit dvěma slovy: problémy přerodu.
S ohledem na rozsah tohoto příspěvku se pokusím zůstat někde mezi oběma extrémy. Na příkladu tří samostatných a přesto propojených témat, jmenovitě kontinuity justice a jejího personálního obsazení před a po listopadu 1989, výběru nových soudců a nezávislosti soudnictví a jeho správy se budu snažit popsat z různých pohledů stejný motiv: že klíčem k přeměně justice není ani tak počet počítačů na jednotlivých soudech či (ne)existence soudcovské samosprávy, ale mentalita, osobní nezávislost a odvaha soudce.
Reklamní okénko na Komunistické právo v Československu
Účelem tohoto postu není naplnit skutkovou podstatu § 260 trestního zákona či některé z podstat následujících [podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka]. Reklama má cíl právě opačný: upozornit na to, že vyšla kniha „Komunistické právo v Československu – Kapitoly z dějin bezpráví“, která se kriticky zabývá vývojem práva a právníků v Československu v letech 1948 - 1989 a jejich přesahy do současnosti.
Vydavatelem knihy je Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity a editory nejmenovaní (kádrově neprověření!) jedinci. Kniha má přes 1000 stran a omyvatelný obal (což je s ohledem na její obsah důležité). Bližší informace o knize a autorech jsou k dispozici na webových stránkách knihy, tedy na http://www.komunistickepravo.cz. Tam je k nahlédnutí také obsah knihy a několik vybraných kapitol. Níže si dovoluji potenciálnímu čtenáři nabídnout úvod ke knize, který zachycuje oč se kniha snaží.
Pohřeb se slevou (ale bacha na děti)
Na jednom náměstí v dánské Kodani mě minulý týden upoutala svérázná výstava značek a cedulí. Nashromáždil je během svých cest po světě jeden dánský cestovatel. Zde je pro pobavaní několik z nich:
