Řád, který se nezřekl tradice inkvizice – a s ním Dominik Duka - se pustil do komunistů. Že se nedistancovali od minulosti. Česká politika je stále surreálnější.

Dominik
Čeští Dominikáni se připojili k protestům proti komunistům. Odmítají spolupráci s krajskými zastupitelstvy, kde jsou komunisté součástí koalice, varují před zlem a extremismem, před tím, že komunisti se nikdy nevzdali své minulosti. Rozhodně zajímavý a odvážný výpad od řádu, který byl hlavním nositelem inkvizice.

Protest podpořil i dominikán kardinál Dominik Duka. „Nikdy nedali signál, že by se opravdu změnili. A to je naše obava,“ řekl Duka na adresu komunistů. V této souvislosti jistě potěší ujištění z webových stránek České dominikánské provincie: „Poslání dominikánů zůstávalo a zůstává ve své podstatě neměnné.“ V oddílu o historii řádu se dočteme: „V oblasti Středomoří se dominikáni více angažovali v boji proti herezím.“ Víc ani slovo.

Bernard, Tomas a Girolamo
Je to pochopitelné – dominikáni se na rozdíl od komunistů nemají za co stydět a ke svým velkým historickým postavám a dílům se mohou hrdě hlásit. V roce 1233 byl řád papežem pověřen výkonem inkvizice a od té doby se jeho jméno vykládalo jako „Domini canes“ nebo-li „psi Boží“. Koncem 15. století sepsali dominikánští inkvizitoři proslulý spis Kladivo na čarodějnice, který obsahoval návod, jak vyhedávat a poznávat čarodějnice.

Jejich tradice a velké osobnosti jsou dostatečně zpopularizovány v literatuře. Tak například inkvizitor Bernard Gui je jednou z hlavních postav Ecova Jména růže. V době, kdy působil jako inkvizitor v Toulouse obžaloval z kacířství přibližně 900 lidí. Většina byla potrestána odvedením do vojska, 42 obžalovaných bylo popraveno.

Španělský velký inkvizitor Tomas de Torquemada se objevuje například v Poeově Jámě a kyvadlu nebo v Dostojevského Bratrech Karamazovech. Byl proslulý zejména tažením proti Židům a Arabům a stal se symbolem inkvizičního fanatismu. Nezadá si s ním ale Girolamo Savonarola, kterého zachycuje Schulzův román Kámen a bolest. Fanatik, který na několik let ovládl Florencii a bojoval proti všemu, co přinášela renesance. Včetně využití populárního nástroje – pálení knih a jiných uměleckých děl.

Nevkusní a nebezpeční?
Jistě – dominikán byl například i Tomáš Akvinský. A samozřejmě: srovnávat středověk a dvacáté století je v mnoha ohledech absurdní. Nicméně to neznamená, že dominikán poctivě zahleděný do slavné minulosti svého řádu nemůže být nebezpečnější fanatik než jakýkoli komunistický radní. A že nemůže být nebezpečnější veřejnou figurou.

Je otázka, zda se „psi Boží“ mají plést do současné politiky a co znamená, když to dělají. Zda to třeba není už jeden ze signálů rostoucího sebevědomí a rostoucích nároků církví a řádů po restitucích.. Ať tak či tak, jisté je, že s přihlédnutím k jejich tradici „Kladiva na čarodějnice“ to dominikáni udělali minimálně nevkusně. A že by jim neškodila trocha sebereflexe.

Pokud myslí vážně, že poslání jejich řádu „zůstává neměnné“, měly by se jejich činností neodkladně zabývat orgány činné v trestním řízení. Ve srovnání s tezí o „neměnném poslání“ se totiž komunisti se svou minulostí rozešli opravdu razantně.

Převzato z webu Literárních novin