Nemají. Ani Aktuálně.cz, ani Respekt...

Týdeník Respekt nebo Aktuálně.cz už přišly s doporučením, koho volit za prezidenta. Oba tituly patří k tomu nejlepšímu, co na českém mediálním trhu existuje. Takže se má smysl zabývat nikoli tím, koho doporučují, nýbrž otázkou, zda se média do takových doporučení vůbec mají pouštět.

Respekt za hranou vkusu
Média doporučují svoje kandidáty běžně především v anglosaském světě. Například v poslední americké prezidentské kampani získal Barack Obama doporučení 41 deníků ze sta nejprodávanějších na americkém trhu, včetně třeba The New York Times. Mitt Romney měl 35 doporučení a žádné doporučení nedalo 23 deníků. (Jeden list váhal mezi oběma kandidáty.) Před posledními britskými parlamentními volbami například The Guardian dal svůj kolektivní imaginární hlas Liberálům. Čili: doporučuje se a dělají to i velké a seriosní tituly.

Nicméně to automaticky neznamená, že to je věc, která neprovokuje k polemice.

Respekt se v úvodníku svého šéfredaktora Erika Taberyho k tradici anglosaských médií přímo hlásí a není to nic náhodného. Dlouhodobě by chtěl zaujímat pozici určitého „opinion leadera“, listu, který je schopen se na úrovni a konzistentně vyjadřovat k základním trendům vývoje naší společnosti. Nedávno tento styl posílil i tím, že hlavní komentář po vzoru The Economist není podepsaný žádným autorem, je to „názor redakce“. Nic proti tomu.

Problémy jsou dva: jeden obecný, druhý, který se týká konkrétně Respektu. Je slušné, abych se tady přiznal k tomu, že jsem tu napnut na skřipec určitého střetu zájmů: v Respektu jsem pracoval, neodcházel právě ve shodě s některými kolegy, jiné kolegy ovšem nadále považuju za své kamarády a kvalitní novináře, pracuje tam i moje partnerka. S tímto vědomím pokračuji.

Tedy, ten obecný problém: přes veškerou snahu neexistuje nic jako „Respekt“ ve smyslu jednotného názoru, a proto považuji za manipulaci, když si tímto doporučením přivlastňuje tuto relativně populární a seriosní značku pouze několik novinářů. Jistě, Respekt je dlouhodobě zařaditelný do určitých politických a myšlenkových proudů a opět nic proti tomu. Hrát si na čirou objektivitu by byla manipulace nepochybně ještě větší. Nicméně tato hra na identifikaci s „Respektem“ je podle mého názoru omezováním autorské svobody a podceňováním čtenářské inteligence.

Specifický problém: Respekt celkem očekávatelně doporučuje Karla Schwarzenberga. Bylo by to něco, co by bylo právě jen očekávatelné a nijak nevybočovalo za hranice toho obecného problému, pokud by ovšem Schwarzenberg ještě donedávna Respekt nevlastnil. A pokud by jeho současný vlastník Zdeněk Bakala neposlal na Schwarzenbergovu prezidentskou kampaň půl milionu korun.

Ani zdaleka netvrdím, že se novináři Respektu nechávají takto uplácet a manipulovat. Ale tohle už je otázka míry dobrého a profesionálního vkusu. A zahrávání si s důvěryhodností.

Imaginární doporučující Aktuálně.cz
Další můj oblíbený titul – Aktuálně.cz – a další střet zájmů – mám na něm svůj blog. Dlouhodobě se Aktuálně profiluje jako liberální prostředí otevřené diskusi, podporující a vytvářející diskusi, kladoucí velký důraz na blogy a kultivaci diskuse k nim. Neznám prostředí uvnitř Aktuálně.cz tak zblízka, jako je tomu u Respektu, nicméně jsem přesvědčen, že ani tady neexistuje nic jako „Aktuálně.cz“, jakýsi názor, pevný postoj, který se vynoří před volbami. Opět jde o uzurpaci značky pouze několika kolegy. A opět jde o provokování otázek, zda za tím nestojí čísi zájem, zájem vlastníků či potenciálních vlastníků...

Opět: pevně věřím tomu, že novináři z Aktuálně.cz nejsou tímto způsobem manipulovaní a manipulovatelní. Je proto podle mě škoda, že to nedávají jasněji najevo.
Myslím, že svazování novinářů identifikací s titulem je hrubá chyba. Náročnější média se obracejí k té části veřejnosti, která chce spíš inspiraci diskusí než doporučení, co má dělat. Celoročně to ta média vědí a vyznávají a pak náhle vydávají doporučení a vynoří se ve své imaginární identitě.. Je to škoda.

Nicméně ze mě mluví možná jen můj sklon k odmítání autorit, který ostatně vede i k velmi obtížné zaměstnatelnosti :-). Identifikace s nadosobním celkem není moje silná disciplina. A věřím, že by na poli médií obecně být neměla. Tedy pokud budeme nadále, možná trochu naivně považovat za důležité atributy novinářské práce věci jako osobní odpovědnost, osobní nasazení, nezávislost, otevřenost, kritické myšlení...

Dobrý rok a příjemnou volbu!


Převzato z webu Literárních novin