Přímá demokracie bez předsudků a bez iluzí
První přímá volba prezidenta u nás oživila staré dosud nevyslyšené volání po větší míře přímé demokracie. Snahy o "napřímení" české demokracie jsou dnes samozřejmě více než legitimní a odůvodněné. Už to není jen přání mít kvalitnější politický systém, nýbrž projev pudu sebezáchovy přesvědčených demokratů, kteří vidí, jak se jim demokracie ztrácí pod rukama a jak se z nikdy nedosaženého vlivu občanů na věci veřejné stává stále se vzdalující chiméra.
Nepodceňujme rozhodování v prvním kole prezidentské volby !
Komu není lhostejné, kdo bude od března jeho prezidentem, měl by si moc dobře rozmyslet, komu dá hlas ne až ve druhém, ale už v prvním kole. Správná otázka totiž není: „Který kandidát z devíti by se mi na Hradě nejvíce líbil,“ nýbrž: “Kterého kandidáta chci určitě vidět ve druhém kole, když se tam ten můj oblíbený zcela jistě, nebo s velkou pravděpodobností, nedostane.“
Kdo je pro stát cenný?
Krátce po úspěšně odvráceném atentátu na prezidenta Klause vyslovil ministr vnitra podnětnou myšlenku. "Dokážu si představit, že by byl výčet osob, co musí ochranu přijmout, protože jsou pro stát cenní," řekl prý Kubice.
Proč politici milují katastrofy
Název blogu upřesněme hned na začátku. Politici nemilují samozřejmě jakékoliv katastrofy, nýbrž pouze katastrofy politicky využitelné, což je naštěstí jejich velká většina. A láska politiků ke katastrofám je politická, nikoliv lidská.
Přijde po nejlepším ministrovi ministr ještě lepší nebo jen další nejlepší?
Bylo by ke škodě národa, kdyby po nejlepším ministrovi školství nastoupil někdo průměrný a zakřiknutý, kdo by zpackal důležité reformní projekty Josefem Dobešem úspěšně nastartované, vinou nepřízně osudu však ne zcela dokončené. Premiér nemá jinou alternativu, po nejlepším ministrovi musí znovu najít dalšího nejlepšího ministra nebo aspoň ministryni.
Přímá volba za miliardu, ale kolik rizik ?
Stojí přímá volba za miliardu? Miliarda korun, na kterou se odhadem vyšplhá celková cena první přímé volby českého prezidenta, není až tak moc peněz. Bude za to funglnová hlava státu. Za tu cenu se dnes pořídí sotva půlka Gripenu. Je to jen desetina odškodného, které stát vyplatil Ronaldu Lauderovi za obchody Železného. Mohla by to být vlastně docela výhodná transakce, kdyby se povedla.
Tunelování včera a dnes aneb vstali noví tuneláři
Slavná éra tunelování „Czech made“ je za námi. Pravda, některé aféry ještě doznívají a zapálení poctivci se pokoušejí zabránit definitivnímu odložení jiných. I mrtvoly by rádi vyhrabávali. To jsou však jen poslední záchvěvy půdy po historickém zemětřesení. Vše opravdu důležité je už promlčeno, zapomenuto, ztraceno, skartováno, dvakrát třikrát přetunelováno nebo někým vlivným bezpečně odkloněno. Otcové české cesty privatizace mohou být s vykonaným dílem spokojeni a mohou klidně spát.
Radek Sikorski: státnický projev o budoucnosti EU
Polský ministr zahraničí vystoupil před několika dny v Německé společnosti pro zahraniční politiku s mimořádně zajímavým projevem. Je dobré, že tyto myšlenky přicházejí právě z Polska. Po záplavě jízlivých a převážně plytkých komentářů o nevyhnutelném krachu evropského projektu si nezkrácený projev jistě rádi přečtou všichni, jimž leží budoucnost Evropy na srdci a kdo pro ni chtějí něco udělat, aniž by přitom propadali naivním iluzím.
Veš ve státním kožichu aneb co je na kauze Bátora nejsmutnější
Škoda, že Bátora nezůstal tam, kde mu to sedělo – na periferii politického divadla, kde se o něm moc nevědělo ani nemluvilo, kde občas sehrál neškodný skeč pro obveselení kolemjdoucích a kdo nechtěl, nemusel se na něj dívat ani číst jeho vlastenecké úvahy.
Odcházení správného politika
Všechno na světě má svůj začátek a konec, všichni proto pořád odněkud přicházíme a někam odcházíme. Jsme na to zvyklí a vnímáme to jako normální koloběh věcí, který nezměníme, ať nám to je nebo není po chuti. Správný politik, tedy ten, kdo žije pro politiku i z politiky a nebere ji jen jako dočasné povyražení, to však vidí jinak.
