Jsou lidé, kteří se záměrně fyzicky sebepoškozují, jiní se zase zbavují majetku a pohodlného života a začínají žít odříkavým způsobem. Další přetrhávají vazby na své bližní a uchylují se do samoty. Různí lidé zkrátka touží různých věcech a někteří po tom, čemu by se všichni ostatní nejraději vyhnuli. Ovšem sotva bychom nalezli někoho, kdo by usiloval o pád do deprese. Ta funguje jako prakticky univerzální strašák.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR se v roce 2018 afektivními poruchami, mezi nimiž tvoří deprese převládající skupinu, léčilo 113 172 lidí. Celkový počet osob trpících depresí se ale odhaduje na půl miliónu. U velké části z nich vznikly potíže následkem obtížné životní situace, případně je příčinou genetická zátěž. Je ovšem pravděpodobné, že části z toho půl miliónu lidí by od trápení pomohl jednoduchý krok – mírně změnit jídelníček.

Můžeme si jídlem přivodit depresi? Kdo se stravuje pestře a bez výstřelků, nemá se příliš čeho bát. Doktor Michal Svoboda, který má na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity na starosti předmě obor Výchova ke zdraví, k legislativně schváleným potravinám říká: „Takové potraviny by neměly mít toxický vliv na nervovou soustavu tak, jak je to u užívání návykových látek, např. alkoholu, produktů konopí, halucinogenů, stimulantů, opiátů, těkavých látek.“ Kdo se těmto látkám vyhýbá, ovšem ještě vyhráno: „Nicméně z dlouhodobého hlediska i nevhodná strava se může v určité míře podílet na zhoršení psychického stavu či vzniku duševních chorob. Jedná se především o stravu, která je bohatá na cukry, umělá sladidla, živočišné tuky, sůl, některá ‚éčka‘. V některých odborných publikacích je poukazováno na spojitost nevhodného stravování se vznikem poruch paměti, myšlení, emocí, pozornosti, psychomotoriky.“

Zásady zdravé výživy nejsou tedy důležité jen pro naše fyzické zdraví, ale i pro psychickou pohodu. Ale pozor, ani zde není hnát svou snahu do extrému. Profesorka Helena Tláskalová-Hogenová z Mikrobiologického ústavu Akademie věd varuje: „Ve snaze o zdravou stravu množí případy psychické poruchy zvané ortorexie, která je charakterizovaná patologickou závislostí na zdravé stravě.“

Slova profesorky Tláskalové-Hogenové potvrzuje výzkum, který v roce 2012 provedli pánové Michalak, Zhang a Jacobi. Ti se zabývali vztahem vegetariánství a psychiky. Výzkumu se účastnilo 54 úplných a 190 částečných vegetariánů a 3 872 lidí pojídajících maso. Z poslední skupiny výzkumníci vybrali 242, jejichž sociodemografický status odpovídal vegetariánským (mezi nimiž převažovaly ženy, obyvatelé měst a osamoceně žijící). Ukázalo se, že ve srovnání s celou skupinou pojídačů masa trpí vegetariáni více depresemi, úzkostí i somatoformními poruchami (tedy fyzickými potížemi, u kterých nelze stanovit jasnou příčinu). Při srovnání s vybraným vzorkem masožravců se rozdíl zvýraznil. Oproti tomu snížený příjem zeleniny tak dramatické důsledky na psychické zdraví neměl (podle studie vedl k častější úzkosti, ale nikoli k depresím či somatoformním poruchám).

Po analýze výsledků výzkumníci nicméně odmítli hypotézu, že by vegetariánská strava vedla ke zmíněným problémům. Usoudili, že příčinná souvislost je spíše opačná – tedy, že lidé s psychickými problémy spíše tíhnou ke zdravé stravě, coby možnému prostředku, jak potíže zmírnit. Vyloučena nebyla ani varianta, že existuje neznámý faktor, který zvyšuje pravděpodobnost psychických potíží i sklonu k odmítnutí masa.

Možnost příčinné souvislosti ovšem naznačili již o rok později výzkumníci Mavrommati a Sentissi. Ti popsali případ dvaašedesátileté vdovy, kterou přivedla policie na pohotovostní oddělení poté, co se žena se zmateně motala po ulici. Ukázalo se, že pacientka trpí řadou obtíží, jako je nespavost, únava a neschopnost se soustředit. K tomu se přidávala depresivní nálada a pocity úzkosti. Žena byla přísnou vegetariánkou a kvůli tomu měla velmi nízkou hladinu vitamínu B12. Ten se vyskytuje jen a pouze v živočišných produktech, jako jsou vejce, mléko a maso. Dodání tohoto vitamínu bylo jedinou léčebnou metodou, která byla ženě doporučena. O čtyři týdny deprese zcela zmizela a ženin celkový stav se zlepšil natolik, že byla schopna opět pracovat na plný úvazek.

Na podobný případ narazili výzkumníci Berry, Sagar a Tripathi. Žena, která v jejich studii figuruje, se ve svých 43 letech obrátila na lékaře kvůli svému špatnému psychickému stavu. Trápily jí sklony k plačtivosti, úzkosti, letargické stavy, zácpa a matoucí pocit, že někdo volá její jméno. Lékaři zkoušeli pomoci nešťastné ženě předepisováním antidepresiv, antipsychotik i elektrošoků, ale vše marné. Pacientka se trápila dalších čtrnáct let, než dostal ošetřující lékař nápad změřit jí hladinu vitamínu B12. Po dvou měsících vitamínové kůry nebylo po obtížích ani památky.

Souvislost mezi nedostatkem vitamínu B12 a depresí byla ovšem nalezena již v roce 2000. Tehdy výzkumníci ze Stichtova Centra stárnutí na univerzitě ve Wake Forest vyšetřili sedm set žen ve věku minimálně 65 let. Sedmnácti procentům z nich byla naměřena snížená hladina vitamínu B12. Tyto ženy trápily silné deprese dvakrát častěji než ženy s dostatkem vitamínu. Tehdy si ještě netroufli učinit závěr, že nedostatek vitamínu je příčinou špatného psychického stavu a spekulovali, že lidé, kteří se necítí psychicky dobře, mají sklon k horším stravovacím návykům.

Je třeba dodat, že vegetariánství a veganství nejsou jedinými rizikovými faktory. S rostoucím věkem se schopnost vstřebat vitamín B12 snižuje, a proto se lidem starším padesáti let doporučuje vitamín doplňovat.

Jakkoli mohou být důsledky snížené hladiny vitamínu B12 vážné, nejde o častý jev. Mnohem obvyklejší je nedostatek hořčíku. Ve studii provedené Centrum pro výzkum a vývoj Lékařské fakulty IK a Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kterou vedl prof. MUDr. Zdeněk Zadák, byl sledován pravděpodobný deficit hořčíku u čtvrtiny dotazovaných a dalších pět procent účastníků vykazovalo velmi pravděpodobný deficit. Hořčík častěji chyběl opět spíše starším lidem.

Důsledky nedostatku hořčíku jsou známé: kromě dalšího sem patří bolesti hlavy, únava, horší odolnost vůči stresu, deprese a zácpa.

Podle studie, kterou se svými kolegy vypracovala Emily Tarletonová v klinickém výzkumném středisku Vermontské univerzity lze právě hořčíkem projevy deprese významně snížit. Studie se účastnilo 126 dospělých, kteří trpěli mírnou či středně závažnou depresí. Již po dvou týdnech polevily depresivní stavy u 112 z nich, tedy u celých 89 procent. Léčba hořčíkem je navíc laciná a s největší pravděpodobností nevede k nežádoucím vedlejším účinkům.

Zdroji hořčíku jsou třeba ořechy, luštěniny, ryby, banány, fíky a sušené meruňky. Milovníci čokolády jistě rádi uslyší, že hořčík je hojně obsažen také v kakaových bobech. Zde ovšem pozor – problematický je obsah cukru, protože ten naopak riziko depresivních stavů zvyšuje. Pokud si tedy vylepšit náladu čokoládou, vyberte si hodně hořkou.

Cukr nemá u odborníků dobré jméno už jen kvůli zvýšenému riziku obezity a zkažených zubů. Podle studie Aniky Knüpelové a dalších z roku 2017 měli muži se zvýšeným příjmem obsahu cukru, ať už ze sladkého jídla či nápojů, o 23 procent vyšší výskytu tzv. běžných duševních poruch.

K cukru nebyla milosrdná ani studie, kterou vedla a v časopisu Addiction publikovala Julie Mennelová. Během ní dostala celkem tři sta dětí ve věku od pěti do dvanácti let ochutnat pět různě sladkých limonád. Kromě toho měly děti zodpovědět otázky týkající se případné zkušenosti s depresí a přítomnosti alkoholika v rodině.

Ukázalo se, že skupinka dětí, které dávaly přednost limonádě s největším obsahem cukru, trpěla nejvíce depresemi a také mívala v rodině někoho, kdo bojoval se závislostí na alkoholu. Zde se opět samozřejmě nabízí otázka, co je příčinou čeho.

Zapíjet smutek pivem, vínem či něčím tvrdším je obvyklým způsobem, jak se aspoň vypořádat s těžkostmi. Funguje ale vůbec? Studie provedená v roce 2016 v Baptistickém lékařském centru univerzity ve Wake Forest dává naději. Alkohol podle ní funguje srovnatelně s rychlými antidepresivy a vyvolává v mozku podobné neurální a molekulární změny. Intoxikované myši vykazovaly chování prosté depresí po dobu minimálně jednoho dne. Podle docentky Kimberly Raab-Gramahové tato zjištění naznačují, že samoléčba sklenicí drinku má své biologické opodstatnění. Ovšem s dodatkem, že mezi jeho užitečností a škodlivostí vede velmi tenké rozhraní a cesta k závislosti je více než snadná.

Otázkou zůstává, jak účinná je alkoholová kůra pro lidi. Studie Paschalla, Freisthlerové a Litpona z roku 2005 se zaměřila výlučně na mladé lidi. Dotazníkový výzkum, kterého se zúčastnil úctyhodný počet 13 892 mladíků a slečen, milovníky ostřejších nápojů nepotěšil. Mírné konzumenty alkoholu přepadaly depresivní nálady stejně často jako dlouhodobé i celoživotní abstinenty. Jedinou odlišnou skupinu tvořili častí pijáci, a to díky tomu, že propadají splínu výrazně častěji.

Vztah mezi depresemi a alkoholismem je obousměrný. Řada lidí si vypěstovala závislost, když se skleničkou či půllitrem snažila zmírnit bolest způsobenou nepříznivými událostmi. Ale funguje to i naopak. Alkohol zhoršuje fungování neurotransmiterů v mozku a tím nakonec k depresi přispívá. Odpoutání se od závislosti pak vede ke zlepšení psychického stavu. V knize Perzekuce Václava Havla byl zveřejněn dopis bývalého prezidenta, ve kterém své ženě Olze píše, že existuje jedna věc, za kterou oceňuje pobyt ve vězení. V něm neměl přístupu k alkoholu a díky tomu zmizely deprese. Václav Havel si díky tomu uvědomil, že deprese ho přepadaly již po mírném požití alkoholu.

Zajímavé je působení alkoholu na lidský mikrobiom, tedy bakterie žijící v tlustém střevě. Půllitr piva či sklenka červeného vína fungování přátelských bakterií podporují, ale nezřízené pití je ničí. Podle profesorky Tláskalové-Hogenové existuje mezi stavem mikrobiomu a tím, jak se cítíme, úzký vztah: „Lidé s některými psychickými poruchami mají prokázanou tzv. dysbiozu neboli porušenou rovnováhu střevní mikrobioty, ale bohužel není dosud vědecky potvrzeno, že dysbiosa je skutečnou příčinou psychické poruchy.“ V každém případě není na škodu přátelské bakterie podpořit. Jak na to? „Bylo zjištěno, že prospěšné bakterie jsou závislé na vláknině ve stravě,“ říká profesorka Tláskalová. „Nedostatek vlákniny a naopak nadbytek sacharidů, červeného masa, uzenin ve stravě může mít za následek poruchu ve složení a funkci střevní mikrobioty, která reguluje funkci imunitního systému. To pak vede ke špatné funkci střevní bariery, ke vzniku systémového zánětu způsobeného vyšší produkcí prozánětlivých cytokinů.“

Jak vidno, jíst tak, aby to naší náladě prospělo, není až tak složité. Asi nejrizikovější skupinou jsou ti lidé, kteří se z nějakého důvodu přestanou cítit dobře. Pokud se pokusí vyřešit svůj psychický stav změnou toho, co jedí a pijí, často si přivodí ještě horší potíže. Ať už proto, že se pokusí o únik prostřednictvím sladkostí či alkoholu, anebo začnou experimentovat s příliš přísnou „zdravou“ výživou. Co se týče jídla, k dobré náladě vede proslulá zlatá střední cesta.

Publikováno v příloze Relax Lidových novin.