Kde se vzala pravdoláska? A proč tolik vadí?
Kdy a kde se poprvé objevilo slovo pravdoláska? Podle mého názoru se začalo používat někdy koncem roku 2000, v době vzniku známé televizní krize. Je možné, že mezi lidmi a politiky pravdoláska kolovala už dříve, ale teprve v zimě 2000-2001 vstoupila do politické diskuse. Nikoli však ještě do médií.
Blesk jako soudce Lynch
Několik dní jsem čekal, kdo se proti tomu v médiích ozve. Ale protože se česká média navzájem nekritizují, našel se pouze jediný novinář – Jindřich Šídlo v HN – který „bleskový lynč“ ve svém komentáři zkritizoval. Včera se k němu důrazněji připojil Fabiano Golgo, který ve svém blogu na Aktuálně.cz upozornil na příbuznost výzvy bulvárního Blesku s jazykem a výzvami z doby politických procesů 50. let.
Média a korupce
Jako pamětník si vzpomínám na jeden citát Ivana Svitáka, zveřejněný - tehdy na jaře roku 1968 dosti odvážně - v týdeníku Student: "A kolosální nasranost se tyčí nad střechou naší radnice." Myslím, že do jisté míry charakterizuje i dnešní atmosféru mezi lidmi. Média snaží rozplétat alespoň některé případy okrádání státu, přičemž hlavním hitem je kromě staronových OpenCard a projektu IZIP dnes případ privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS).
Televizní garážová rebélie
(část studie Česká média a jejich role v procesu politické změny roku 1989)
Vondrova bokovka aneb Kdo dnes určuje agendu médií?
Z hlediska české politiky je to pouhá epizoda. Minulý pátek dopoledne se v médiích objevila informace o tom, že ministr obrany Alexandr Vondra je otcem nemanželského devatenáctiletého syna se současnou senátorkou za ODS Veronikou Vrecionovou. Jakoby náhodou se tak stalo v předvečer kongresu ODS, strany, v níž Vondra zastává pozici místopředsedy.
Kongres ODS je za námi, kromě vyslovení podpory současnému vedení se tam nic podstatného nestalo, nicméně zůstávají tu otázky, které v sobotu ve svém Zápisníku v MF DNES vyslovil Josef Chuchma. Cituji: „Daleko zajímavější než skutečnost Vondrova bočního otcovství jsou mechanismy zveřejňování, či nezveřejňování informací. Jak to funguje? Kdo to ovlivňuje? Proč?“
Nejsilnější dostane padáka?
V jedenáctiletém archivu mého me-zinu Louč se dá nalézt vícero článků a příspěvků s tématem: volba generálního ředitele České televize. V době, kdy na internetu ještě nebyly specializované mediální servery, Louč dokonce zveřejňovala projekty kandidátů. V roce 2001 jsem volbu komentoval článkem Jiří Balvín jako východisko z nouze?. O dva roky později při volbě, která se protáhla na několik měsíců, Louč publikovala sérii článků, z nichž trvalejší platnost má už jen ten první:
Jedna vlastní spekulace a jedna sázka na outsidera
Jako obvykle, spekulace o politických tlacích na volbu ústředního ředitele České televize neberou konce. Minulý týden je posílil užší výběr ze třiceti kandidátů, ze kterého vzešlo pět jmen perspektivních ředitelů ČT: Roman Bradáč, Petr Dvořák. Hynek Chudárek, Jan Svoboda a Radomír Šimek (portréty zde, projekty tady).
Jak Česká televize před deseti lety „selhala“
Jindřich Šídlo dnes v rámci Speciálu HN "Den, kdy se Západ opět ocitl ve válce" popisuje, jak kdo u nás na teroristický útok v New Yorku 11. září 2001 reagoval. V pasáži s podtitukem „Největší amatérismus historie,“ kromě jiného píše: Politici a „jejich“ tajné služby získávaly informace svými cestami – běžná populace ovšem zůstala odkázána na tradiční zdroje. Vzhledem k tehdejšímu rozšíření internetu (například server iDnes překročil 11. září poprvé hranici milionu zhlédnutých stránek za den) zůstávala hlavní zátěž na rozhlase a televizi.
O deviacích ještě trochu jinak
Čtenáře předem upozorňuji, že se v tomto blogu nedočkají žádného silného názoru na problém homosexuality. Jenom jsem se pokusil shrnout a vytřídit některé momenty veřejné debaty, která v těchto dnech rozbouřila poměrně poklidné vody prázdninového mediálního rybníka, a nabídnout je těm, které buď nebaví dlouze surfovat na internetu, nebo se právě vrátili ze zahraniční dovolené a chtějí být v obraze.
Zločin v podmínkách internetového věku
Ať si to chceme či nechceme přiznat, v jednom bodě byl Anders Behring Breivik úspěšný. Získal publicitu pro dokument „2083 - Evropská deklarace nezávislosti“ (2083 – A European Declaration of Independence), kterého by si nikdo jinak vůbec nevšiml. Neboť podobných pošahaných textů koluje po internetu až příliš mnoho. Na jednom místě (str. 1408) se tu dokonce praví, že „aktuální vojenská operace je vedlejším úkolem a marketingovou metodou pro distribuci tohoto kompendia“. Byla tedy stovka životů zmařena („je lepší zabít více lidí“ – str. 837) jen proto, aby udělala reklamu textu, který autor nazval kompendiem, a jenž je nesourodým a zmateným kompilátem textů, citací a megalomanských vizí?
