Své dnešní vydání MF Dnes uvádí titulkem „Poslanec ODS chtěl vydírat“. Jan Morava (ODS – 29 let) naletěl novinářům TV Nova a MF Dnes, když vyjednával s fiktivní detektivní agenturou o kompromitujících materiálech na své parlamentní kolegy, které pak dále nabízel médiím. Předpokládám, že tato kauza jen tak brzy nevyšumí.

Zástupce šéfredaktora MF Dnes Jiří Kubík ve své glose „Zápisník reportéra“ se preventivně ohrazuje proti „strážcům novinářské etiky, kteří mají alergické reakce na skryté nahrávání.“ Ty „strážce novinářské etiky“ dal Jiří Kubík do uvozovek, čímž asi chtěl naznačit, že jde o takzvané, ne-li dokonce samozvané strážce novinářské etiky.

Já osobně bych deníku MF Dnes v tomto případě nic nevyčítal, to spíš mne mrazí v zádech, když se dozvídám, jak se Janek Kroupa nechal zatáhnout do spikleneckých hrátek Vlastíka Tlustého. Na jedné stráně chápu: investigativní reportér Novy potřebuje sólokapry do pořadu „Na vlastní oči“, je to jeho chleba a živobytí. Na druhé straně by si podle mého názoru měl novinář velice rozmýšlet, do jaké míry a s kým si zadá, zda mu nehrozí nebezpečí, že se stane vědomým či nevědomým nástrojem prosazování jiných zájmů, než těch, které by měl sledovat, tj. zájmy svých čtenářů, veřejnosti?

O detailech pořadu, který Nova bude teprve vysílat, mám teď, v pátek odpoledne, informace jen z emotivního projevu premiéra Topolánka na sjezdu Strany Zelených, jenž 33 minut nahrávek Novy zhlédl. Proto se zdržuji konečného hodnocení. (Celý Topolánkův projev je ke zhlédnutí na novinky.cz, jeho výtah pohotově na YouTube)

V projevu, který jak doufám, zítra média zveřejní v plném znění, položil Mirek Topolánek několik otázek, z nichž jedna se týkala role médií. Doslova řekl: „Mají média právo, pokud nejde o spáchaný zločin, nebo o nějaký přečin proti demokracii, používat zpravodajských prostředků? Mají právo používat aktivit agentů provokatérů? Já říkám, že ne!“

Na tyto otázky se však dá odpovědět také jinak. Například jinými otázkami: „Cožpak řada přeběhlíků, kteří od voleb v roce 2006 opustili řady opozice a přiklonili se k vládě, včetně dostupných informací o jejich profilu, nevyvolává podezření, že někteří z nich měnili svůj dres - ať už trvale či dočasně - na základě kompromitujících materiálů? Cožpak aktivita poslance, který je ochoten vydírat své kolegy v parlamentu není „nějakým přečinem proti demokracii“? Tedy tím důvodem, který by nasazení tajných kamer – podle vašeho vlastního vyjádření - mohl ospravedlnit?“

Rád a s oblibou cituji slogan, se kterým jsem se setkal u amerických novinářů, když politikům vzkazovali: „Nechcete-li, abychom o tom psali, pak to nedělejte!“ Jenomže jak současná aféra poslance Moravy ukazuje, od aféry Olovo, která se zrodila uvnitř sociální demokracie před osmi lety, se v našem politickém životě toho příliš nezměnilo.