Vzpomínám na doby, kdy materialistické pojetí dějin bylo v tomto státě prohlášeno za jediné správné. Podle něj je základem vývoje společnosti rozvoj výrobních sil, který následně ovlivňuje výrobní vztahy a potažmo i myšlenkovou nadstavbu, tj. myšlení lidí, ideologii, kulturu. Vždyť Karel Marx to přece napsal v předmluvě svého díla „Ke Kritice politické ekonomie“ zcela jasně: “Bytí lidí není určeno jejich vědomím, nýbrž naopak jejich vědomí je určeno jejich společenským bytím.”


A protože tento názor přijala totalitní společnost za svůj a jedině správný, pak se nepřipouštěla možnost, že by tomu mohlo být někdy také naopak. Názor Maxe Webera („Protestantská etika a duch kapitalismu“), podle něhož nadstavba, například náboženství, může významným způsobem ovlivňovat hospodářský vývoj a materiální základnu, byl označován za projev prekonaného idealismu.

Příspěvek blogera Ivana Langera Proč odpovídám MF Dnes (tak, jak odpovídám), jehož prostřednictvím válčí současný ministr vnitra s redaktory MF Dnes, mně v bodu 2 „Co jsou média“ znovu připomněl, jak politik Ivan Langer, a nejen on, svým pojetím médií deformovali a deformují pohled na média a následně i to, čemu se říká mediální politika státu.

Jednorozměrnost Langerova názoru mě vždycky udivovala. Všiml jsem jí už před devíti lety, když Langer napsal do Hospodářských novin komentář Mediální zákon je také o konkurenci. Ivan Langer zde v úvodu napsal:

„Svět médií není ve své podstatě ničím jiným než obchodní činností, jejímž cílem je vydělat peníze. Kdyby tato činnost k dosahování zisku nevedla, jen stěží bychom byli svědky existence tolika soukromoprávních subjektů v oblasti tisku, rozhlasu a televize. Jakkoli je tento fakt logický, často se na něj zapomíná, a to spíše úmyslně než náhodou. Ba co hůře, často je tento skutečný cíl zahalován do vzletných frází o tom, že média jsou tady pro občany a pro nic jiného. Není to pravda. Svět médií je především (ne výhradně) světem byznysu, jehož hnacím motorem je být úspěšnější.“

Lituji, že nemám k dispozici monitoring Literárních novin, ve kterých tehdy publicista Jaroslav Veis na Langerův komentář reagoval. Rád bych text citoval doslova, ale musím ho jen parafrázovat. Veis tehdy připomněl, že Ivan Langer je vzděláním lékař a právník. Oba tyto obory – právo a medicínu – pak zakomponoval do Langerova textu. Zde je výsledek:

„Svět práva není ve své podstatě ničím jiným než obchodní činností, jejímž cílem je vydělat peníze. Kdyby tato činnost k dosahování zisku nevedla, jen stěží bychom byli svědky existence tolika soukromoprávních subjektů v oblasti práva. Jakkoli je tento fakt logický, často se na něj zapomíná, a to spíše úmyslně než náhodou. Ba co hůře, často je tento skutečný cíl zahalován do vzletných frází o tom, že právo je tady pro občany a pro nic jiného. Není to pravda. Svět práva je především (ne výhradně) světem byznysu, jehož hnacím motorem je být úspěšnější.“

K tomu ještě lékařská varianta: “Svět medicíny není ve své podstatě ničím jiným než obchodní činností, jejímž cílem je vydělat peníze. Kdyby tato činnost k dosahování zisku nevedla, jen stěží bychom byli svědky existence tolika soukromoprávních subjektů v oblasti lékařské péče. Jakkoli je tento fakt logický, často se na něj zapomíná, a to spíše úmyslně než náhodou. Ba co hůře, často je tento skutečný cíl zahalován do vzletných frází o tom, že medicína je tady pro občany a pro nic jiného. Není to pravda. Svět medicíny je především (ne výhradně) světem byznysu, jehož hnacím motorem je být úspěšnější.“

Nikdo nepochybuje o tom, že svět médií, tedy vydávání novin, časopisů, provozování rozhlasových a televizních stanic, je také podnikáním, byznysem, jehož cílem je vydělávání peněz, dosahování zisku. Ale nevidět, že toto podnikání plní – ať už vědomě či nevědomě – ještě nějaké další funkce, že má také nějaké další vedlejší účinky, a že ten zisk v něm někdy stojí až na druhém místě (viz mediální aktivity českých podnikatelů – Pawlowski/Týden, Komárek/Prague Business Journal, Bakala/Economia+Respekt, Chrenek/TV Barrandov, PPF/Euro, J&T/Z1,), k tomu je třeba dosti velké ideologické zaslepenosti.

Nicméně text dnešního Langerova blogu mne přesvědčil, že i on je schopen jistého posunu ve svých názorech. Vždyť ve větě „Svět médií je světem podnikání, vyjma ta veřejnoprávní, u nichž není zisk prvotní funkcí. Cílem podnikání je zisk,“ si konečně všiml, že tu existují také nějaká média, kterým říkáme veřejnoprávní, na jejichž umenšení, když ne přímo zničení, dlouhá léta jako předseda parlamentní mediální komise pracoval. Heuréka!