Některá média prezentují diskusi o jmenování profesorů tak, jako by bylo zájmem Senátu (nebo dokonce jeho předsedy) přisvojit si tuto pravomoc. Ani já, ani Senát jako instituce však žádnou iniciativu v tomto směru nevyvíjíme. Jakékoliv změny by měly být činěny po dohodě s vysokými školami.

Vysokoškolský profesor představuje pro většinu občanů (mě samého nevyjímaje) úctyhodnou osobnost, někdy i výrazně veřejně angažovanou. Současný stav, kdy panuje nejistota ohledně způsobu jmenování profesorů, je proto nedůstojný a dlouhodobě neúnosný. Důvody, kvůli kterým současná situace nastala, nechci rozebírat, jsou všeobecně známy.

Při úterním obědě s předsedy obou parlamentních komor vznesl pan prezident návrh, že by profesory měl jmenovat předseda Senátu. Já jsem panu prezidentovi sdělil, že trvám na svém názoru, totiž že by profesory měla jmenovat hlava státu. To ale prezident odmítá. Situaci je potřeba řešit. Vláda zjevně dospěla k názoru, že profesory by měl jmenovat předseda Senátu. A já nepochybuji o tom, že horní komora je schopna vytvořit podobnému aktu důstojné prostředí.

Vůbec přitom nejde o mě osobně. Můj mandát končí v říjnu tohoto roku, kdy se konají volby do třetiny senátních obvodů, včetně toho mého. Opakuji, že podle mě by měl profesory jmenovat prezident, jak velí tradice. Senát je však připraven pomoci.

Zároveň musím konstatovat, že pokud vláda o změně zákona skutečně nejednala s rektory, udělala hrubou chybu. Jsem přesvědčen, že jak Senát, tak i Poslanecká sněmovna ji při další fázi případného legislativního procesu napraví. Neumím si představit, že bychom schvalovali takto důležitou normu proti vůli těch, jichž se týká především - vysokých škol.